Také jste na začátku nového milénia milovali nákupy v Kenvelu? Anebo jste dávali přednost značkám jako Fishbone či Adio? Pojďme si zavzpomínat na éru, kdy jsme byli ochotní celé kapesné utratit za vysněný kousek a jedna mikina nám dokázala udělat radost na dlouhé měsíce.
Vzpomenete si, co jste nosili, když svět v roce 2000 vstoupil do nového tisíciletí? Já si na své módní začátky pamatuju velmi přesně. Oblečení jsem poprvé začala řešit, když mi bylo deset (v roce 2003), tedy přesně v době vrcholu slavné a dnes generací Z hojně opěvované Y2K fashion éry. Kapsáče, tílka, skejťácké boty a mikiny „klokanky“ pro mne byly základní výbavou, bez níž jsem nedala ani ránu. A tak to pokračovalo až do puberty.
TIP NA VIDEO: Jaké trendy z 90. let se v posledních letech vrátily do módy?
Nikoho, kdo v tomto období dospíval, asi složení mého šatníku nepřekvapí. Móda byla tehdy podstatně uniformnější, trendy rozhodně nehlásily žádnou diverzitu, a to jak v případě velikostí, tvaru těla, tak ani módních kousků obecně. V Bravu, Bravo Girl i Cosmo Girl jsme pravidelně dostávaly jasný a také pěkně striktní přehled toho, co je právě in a co je out. In byly cargo kapsáče, out přebrat kluka kámošce. Tak zněla dohoda.
A tak jsme pod přísným dohledem lifestylových časopisů pro teenagery také přesně věděli, kam si máme pro trendy kousky chodit. Vzpomenete si, kdy se ve vašem městě poprvé otevřela pobočka obchodu Kenvelo? Anebo kdy jste konečně nashromáždili dostatek peněz z kapesného od rodičů, abyste si mohli pořídit vytoužený kousek od Fishbone nebo Adio? Není divu, tyto brandy v první dekádě 21. století jasně diktovaly, kdo bude cool a mezi svými spolužáky uznávaný. Móda a obchody, v nichž jsme nakupovali, totiž neplnily jen estetickou funkci. To, jak jsme se oblékali a zda jsme v pondělí ráno do lavice usedli v růžové klokance se slavným černočerveným logem Kenvelo (ano, tu jsem přesně měla), anebo v neobrandované mikině z tržnice, bylo zcela určující pro to, jak nás bude vnímat okolí a jakou si oblečením vydobudeme pozici mezi vrstevníky.
Ne že by v dnešní době móda tuto funkci neměla. Ale ruku na srdce, nemělo pro nás oblečení před dvaceti lety nakonec mnohem vyšší hodnotu? Přece jen v současné době často přicházíme o zážitek z napjatého čekání, spoření a následné radosti z nákupu, která trvala klidně i několik týdnů, ne-li měsíců. Dnes nám klidně několikrát do týdne na prahu přistane balíček s věcmi, které jsme si pořídili během impulzivního shoppingu při nočním kojení právě narozeného potomka nebo před usnutím po návratu z neplánovaného drinku s přáteli. A emoce s takovým nákupem spjaté? Často nás místo nadšení velmi rychle přepadají výčitky, frustrace z dalšího bezhlavého utrácenía únava z pomyšlení na to, že polovinu věcí musíme zase odnést zpátky do Zásilkovny na vrácení. Troje nové šaty ani nové New Balance 530, které skoro nejdou sehnat, dnes nedokážou ani zčásti vyvážit nadšení z jedné mikiny nebo tříčtvrťáků, které nám po dlouhém přemlouvání konečně rodiče koupili v Kenvelu.
Na módu a přísun nových kousků jsme si velmi rychle zvykli. Přitom dříve mohlo být i jediné tričko naším teenager cílem. Při vzpomínání mi přesně tento pocit popsala i moje kolegyně Dominika: „Dodnes si pamatuju spolužačky, které měly nacpaná prsa v upnutých tričkách s nápisem Kenvelo na zádech. Naši mi tam ale nikdy nechtěli nic koupit, takže triko s nápisem Kenvelo na lopatkách je můj nesplněný dětský sen.“
V tomto dnes již kultovním Kenvelu shodou okolností nakupovala i má druhá kolegyně Ivona. „Měla jsem perfektní zelené flare kalhoty, dlouhé přiléhavé krajkové šaty na ramínka, a pak mi tam naši koupili koženou bundu za sedm tisíc, která mi připadala jako pro starší paní. Nesnášela jsem ji. A ještě za takové peníze, za které by klidně v té době bylo deset nebo dvanáct jiných kousků,“ vzpomíná. „Každopádně jezdit do Karlových Varů do Kenvela na třídě TGM byl malý svátek, navzdory tomu, že tento obchod a jemu podobné tehdy zabily slušně rozjetý byznys mých bratrů, kteří měli po západních a severních Čechách síť secondhandů.“
Je až obdivuhodné, kolik vzpomínek a emocí v nás nákupy z počátku nového tisíciletí zanechaly, zatímco dnes již pomalu ani nevíme, co všechno jsme si nakoupili před měsícem. A není to jen Kenvelo, na které vzpomínáme s úsměvem. První dekádu nového tisíciletí také silně definovaly značky jako Fishbone, od něhož jste mohli mít cool oblečení nebo také penál, Adio známá svými skejťáckými teniskami, Roxy s barevnými batohy a dovolenkovými doplňky, které v jednom momentu potřebovala mít snad každá teenage dívka na koupališti, drsňácká No Fear, jejíž logo s červenýma přimhouřenýma očima nejlépe vyniklo na obřím hiphopovém bílém tričku, a postupně také Terranova a NewYorker, které sice oproti jiným brandům působí ve velkém dodnes, ale spíše než módní jistotu nám při jejich míjení na ulici slouží jako silná vzpomínka na dobu, kdy v nás oblečení dokázalo primárně probouzet nikoliv pocit provinění, ale silné pozitivní emoce. Natolik silné, že o nich dokážeme mluvit i psát dodnes.
