Sedíte v baru. Právě vám donesli obrovskou a vynikající sangriu doslova za pár korun. Z reproduktorů se line Chan Chan od Buena Vista Social Club. Kolem vás je tolik lidí, že je téměř nemožné se z baru dostat ven. A tak tam sedíte až do zavíračky a vůbec vám to nevadí. Zní to jako nějaká zidealizovaná filmová scéna? Kdepak! To je realita Madridu, hlavního města Španělska, které stále a neprávem žije ve stínu slavné Barcelony.
Před šesti lety jsem strávila týden v Barceloně. Ta je sice krásná, ale ani za těch sedm dní jsem nepochopila, proč je mnohými tak moc protežovaná. Ale to je samozřejmě otázka osobního vkusu. Jižní krajiny nejsou mou dominantou, raději utíkám na sever nebo do lesů. Kdyby mi ještě nedávno někdo řekl, že bych se uprostřed parného léta měla potloukat rozpálenými ulicemi vnitrostátního města jedné z nejteplejších zemí Evropy, asi bych s ním hovor rychle ukončila. Přesto jsem v červenci vyrazila do Madridu – zcela dobrovolně.
TIP NA VIDEO: Která místa navštívit ve španělském Katalánsku?
Důvodem se stal hudební festival Mad Cool, kterému se právem přezdívá evropská Coachella. Line-up akce byl tak bohatý, že jsem byla ochotná skousnout i 40stupňová vedra, která tam po celou dobu pobytu panovala. Stálo to za to? Jistě! Pokud ale budete chtít do Madridu vyrazit, vyberte si raději jiný měsíc než červenec. Třeba během nadcházejícího podzimu si město užijete naplno a ani u toho nepropotíte oblečení.
Popravdě chápu, proč lidé dávají přednost Barceloně – moře a Gaudího architektura jsou jasná lákadla. Co ovšem nechápu, je, kolik cestovatelů zároveň hodnotí Madrid jako jednu velkou nudu. Je to město plné živelných čtvrtí, dechberoucí architektury, skvělého jídla a ještě lepších tapas barů. Důkladnější prozkoumání by si zasloužilo alespoň týdenní pobyt, my nicméně měli na město čtyři dny. A i ty stačily k tomu se zcela zamilovat.
To nejdůležitější na začátek
Žádné správné plánování se neobejde bez důležitého infa. Jak se tedy do Madridu dostat? Letadlem s ČSA, Iberií nebo Ryanairem. Dopředu ale podotýkám, že všechny varianty jsou během letní sezóny neskutečně drahé. I proto jsme chvíli uvažovali o tom, že bychom letěli do Barcelony a z ní se přesunuli do Madridu vlakem. Nicméně tato možnost nevyšla o nic levněji.
Ubytování je samozřejmě po celém městě spousta. My zvolili hotel přímo ve čtvrti La Latina, která je centrem všech zapálených foodies. Její poloha je navíc skvělá v tom, že přiléhá k centru: ke Královskému paláci jsme to měli pěšky 7 minut, na hlavní náměstí stejně tak.
Centrum Madridu klidně projdete celé pěšky. Stejně tak ale můžete zvolit hustou síť metra, se kterým se všude dostanete do pár minut. Přímo na letišti si můžete koupit turistickou MHD jízdenku na konkrétní počet dní, která vám navíc platí i pro cestu metrem na letiště. Cash s sebou mít nemusíte, všude zaplatíte kartou.
Zároveň ale počítejte s tím, že se jen tak nedomluvíte anglicky. Ano, mladší ročníky se sice snaží mluvit anglicky, na hlubší popovídání to ale bohužel není. Starší ročníky na vás i poté, co se slušně omluvíte, že španělsky neumíte, a zeptáte se, zda můžete mluvit anglicky, budou stále mluvit jen svou mateřštinou.
Den první: Jídlo a zase to jídlo
Příletový den jsme věnovali především odpočinku, aklimatizaci a jídlu. La Latina je čtvrtí známou pro své tapas bary, a tak není od věci výlet začít právě jejich objevováním. Původně jsme měli v plánu udělat několik zastávek, nakonec jsme ale skončili v jediném podniku, La Perejila. A rozhodně nebylo čeho litovat – je to živé místo plné lidí. Španělé milují setkání nad tapas, sangrií nebo čepovaným vermutem, který seženete v každém podniku. Zvykem je u jídla stát, a tak pokud vyrazíte do podniku, kde jsou všechny stoly obsazené, nemusíte odcházet. Ve chvíli, kdy se bar zdá už úplně plný, se do něj vejde ještě třeba dalších 10 až 15 lidí. A má to neskutečné kouzlo!
Poté, co jsme se přejedli místními obřími chleby se sýrem, mandlemi a dalšími pochutinami, jsme se rozhodli vyrazit na krátkou procházku po centru. Nejprve jsme se zastavili na hlavním náměstí Plaza Mayor, které svým vzhledem připomíná spíše Skandinávii a zároveň je plné scammers, kteří se vám budou snažit prodat předražené náramky. Pokud odmítnete, zavalí vás nadávkami. Smutný úděl velkých evropských měst.
Kousek od náměstí nás nicméně ulice nakonec ještě zavedla k dalšímu gastro pokladu – hale Mercado de San Miguel, která je hlučným místem plným toho nejlepšího ze španělské kuchyně. Čekají vás zde stánky se sýry, klobásami, rybami i vínem. Jediné pravidlo pro návštěvu zní: nesmíte se předtím přejíst v tapas baru. Pro příjemné zakončení prvního dne je ale toto místo ideální.
Den druhý: Královský palác a skryté muzeum
Po snídani ve skvělém podniku Eat My Trip s disco světly na WC a tou nejlepší holandskou omáčkou s lanýži jsme došli ke Královskému paláci, od kterého je to kousek k městské opeře i ke starodávnému egyptskému chrámu Debod, který Egypt věnoval Španělsku před 50 lety. Jeho návštěva se obzvlášť vyplatí při západu slunce, kdy vypadá nejlépe. Přes den je to totiž tak trochu o ničem.
Kousek od Debodu se poté skrývá jeden z největších pokladů – nenápadné Museo Cerralbo. Jde o velký městský dům, v němž v 19. století bydlel 17. markýz z Cerralba, který byl obrovským milovníkem umění a svůj domov proměnil v palác sloužící jako místo k bydlení a muzeum zároveň. Vstupné činí pouhá tři eura a odcházet budete se zatajeným dechem. Po cestě si pak nezapomeňte koupit skvělou filtrovanou kávu v mini espresso baru The Fix, případně se zastavte na osvěžující IPU v beer baru Bee Beer. Oba podniky jsou jen pár metrů od muzea.
Po osvěžení si stejně jako my můžete udělat krátkou procházku na nejslavnější městský bulvár Gran Vía, který je plný obchodů, divadel a aktuálně také lešení. Navzdory velkému staveništi hned na začátku ulice budete mít stále dost prostoru se kochat dechberoucí zdobnou architekturou.
Na večeři, obří drink a ty nejlepší sýrové krokety s iberico šunkou pak zajděte do Inclán Brutal Baru v literární čtvrti Barrio de las Letras, kde žil třeba i autor Dona Quijota Miguel de Cervantes nebo Lope de Vega. A nezapomeňte se občas kouknout pod nohy – chodníky jsou zde vyzdobené úryvky ze slavných knih.
Den třetí: Vintage nákupy v queer čtvrti
Dopoledne našeho třetího (festivalového) dne jsme věnovali prozkoumání bohémské čtvrti Malasaña, která je centrem místních studentů a LGBTQ komunity. V době, kdy jsme zde byli, se zároveň konal Pride, a tak toto místo praskalo ve švech a proměnilo se v jednu radostnou duhovou party.
Snídani jsme si dali ve vyhlášeném bistru La Bicicleta, které nás popravdě trochu zklamalo jak kvalitou jídla, tak pomalou obsluhou. Kafe ovšem nemělo chybu a pomohlo nám nabrat energii na prozkoumávání místních vintage obchodů. Ty nejlepší mimochodem najdete v ulici Calle de Velarde a jejím blízkém okolí. A pokud vás přepadne přece jen ještě chuť na kávu nebo něco na zub, zaskočte do útulného Toma Café nebo do pekárny Santagloria, kde seženete ty nejlepší a největší croissanty s různými náplněmi.
Při toulkách touto čtvrtí nejspíš narazíte i na tapas bar Bodega de la Ardosa, před kterým se bude táhnout dlouhá fronta. Jde o jeden z nejstarších podniků svého druhu v Madridu. Jeho historie sahá až do roku 1892 a mnozí průvodci vám doporučí jejich vyhlášené bramborové omelety. My ovšem odcházeli dříve, než jsme si stihli cokoliv objednat – arogance obsluhy totiž neznala mezí. Finální foodie útočiště dne jsme pak našli přímo v domě našeho hotelu – ve skvělém bistru La Gildería, které se specializuje na kyselé ryby a olivy. A ještě vám k tomu z reproduktorů pustí stará alba od Placebo.
Den čtvrtý: Rozlučka s uměním
Z Madridu nelze odjet, aniž zajdete do slavného Museo del Prado – muzea, které se díky své obrovské sbírce umění od 12. do 19. století řadí mezi ty vůbec nejvýznamnější. Najdete zde třeba slavnou Zahradu pozemských rozkoší o Hieronyma Bosche, rozsáhlou sbírku Goyových obrazů, El Greca, Diega Velázqueze nebo Rubense. Lístky na konkrétní čas lze koupit přes web muzea a stojí 15 eur. Mobil a foťák nicméně nechte v tašce nebo kapse – žádný obraz si zde nesmíte vyfotit. A pokud by vám náhodou jedno muzeum za den nestačilo, zaskočte ještě do Reina Sofía, národního muzea umění 20. století. Najdete ho jen pár desítek metrů od Prada.
Až budete obrazů a umění dostatečně nasyceni, běžte se před návratem zrelaxovat do blízkého městského parku Retiro s několika jezírky a dostatkem potřebného stínu. Veprostřed areálu navíc najdete překrásný Křišťálový palác, bývalý skleník, který dnes slouží jako výstavní místo. Pokud si toužíte odvézt z Madridu skutečně pěkné fotky, je toto místo volbou číslo jedna.
V galerii na vás čeká malý fotoprůvodce Madridem.
