Hubneme do plavek
 

Zahoďte stud! Muži hovory o sexu milují

2. ledna 2017
  • Nerozhoduje o tom ani věk, ani délka vztahu. Faktem ale je, že o sexu mlžíme. Před sebou samými i svými partnery. Proč je pro nás stále tak těžké o něm mluvit? 

    Přiznávám, otevřenost v sexu je asi to poslední, co by mě trápilo. Jsem požitkář a do značné míry sobec, takže se chci mít hezky. V posteli i mimo ni. Proto jsem se už dávno naučila říkat NE ve chvíli, kdy se mi cokoli nelíbilo, nebo určovat tempo, jakým se vše bude odehrávat.

    Napadá vás, že se to té druhé straně nemusí líbit, když chci všechno po svém? Naopak.

    Muži totiž milují otevřenost. Je pro ně vyzývavá, přitažlivá, dráždivá. Baví je, že vědí, na čem jsou, „nakopává“ je ten domnělý nedostatek studu (který je opravdu jen domnělý!), a když cítí, že mají zelenou, i oni přestávají zkoumat, co se hodí říct a co ne. V posteli totiž platí trošku jiná pravidla.

    Jen to vypadá, že je řada z nás nezná. A tak se na partnery usmíváme po předstíraném orgasmu, vyhovujeme jim, i když právě nemáme na sex chuť, a nevědomky tak ubližujeme sobě, svým mužům i vztahu jako takovému.

  • Sex a stud?

    Obecně vzato, k mlžení a předstírání nás vede nejčastěji stud, strach a také dlouhotrvající společenské předsudky, dávné morální kodexy, puritánští rodiče, špatní první nebo prostě předchozí milenci, nedostatek sebevědomí, ale ještě spousta dalších věcí.

    „Obáváme se reakce partnera, nechceme vypadat,divně‘ a nechceme druhého zranit. Ženy se také často bojí, že se partnera nějak dotknou, přestanou ho přitahovat nebo že ho můžou ztratit,“ vypočítává Jana Mašková Zimolová, lektorka v oblasti sexuality a intimních vztahů, jež ve své praxi také zjistila, že ženy své potřeby mnohdy ani neumějí definovat.

    Nikdo je totiž o sexualitě a intimitě neučil komunikovat, nevědí, jak říct, co cítí. Proto raději mlčí.

  •  Společenská VS. postelová identita

    Příliš nám neprospívá ani nutnost plnit společenské role. Jsme dcerami, matkami, role máme v práci… a pro každou z nich máme nějaký kus sebe. A k tomu také masku, kterou předkládáme jako své skutečné já, přestože s ním nemá nic společného. (To je mimochodem důvod, proč nebýváme spokojené i v jiných oblastech svého života!) V sexu to pak vede ke spoustě komplikací. Snažíme se zalíbit jiným, nelíbíme se sobě a pak ani jim (právě proto, že se nelíbíme sobě - což je těžké připustit).

    „Pokud bychom ale znaly dobře svou hodnotu, byly zdravě sebevědomé a v souladu samy se sebou, tak bychom nic nepředstíraly a ničeho se nebály. Také bychom věděly, že důležité je být otevřené a upřímné. A že pokud chci cítit vzájemné spojení, je v první řadě důležité říkat pravdu. To, co cítím,“ popisuje lektorka, podle níž je to důležité hned na začátku vztahu. Tehdy se chceme zalíbit nejvíce, spekulujeme o tom, co je v pořádku a co by dotyčného mohlo odradit, místo toho, abychom mu i v posteli představily své skutečné já.

    Daly mu možnost vidět nás tak krásné, smyslné, romantické nebo toužící po nekonečném líbání… jaké skutečně jsme. Přitom to, jak si to nastavíte v počátku, ovlivní, jak to bude dál. A chcete to, co chcete, nebo co si myslíte, že byste měla chtít?

  • Zaběhnuté koleje

    Do situace „nevím, jak mu to říct“ se můžete dostat i v pozdější fázi vztahu. Dokonce i v takovém, v němž to bylo roky vzrušující. Ale najednou? Něco se změnilo. Možná vy, možná on, třeba vaše chutě nebo touhy, nesplněná přání?

    Najednou prostě cítíte, že to není ono… Proč se to děje, skvěle vysvětluje například kniha The Erotic Mind od amerického psychoterapeuta Jacka Morina, kterou napsal ve spolupráci se sexologic bodyworkery. Mimo jiné se v ní dočtete, že situace, kdy najednou necítíte sexuální spokojenost, je normální, protože se všichni vyvíjíme.

    Mění se naše vnímání, prožívání a následně samozřejmě i potřeby. Zrajeme. Že chceme změnu, znamená, že žijeme. Změna je život, říká se přece. A je to dobře. Posunout milostný život dál, objevit něco nového, znovu se překvapovat... je naopak přínosné pro oba partnery. Zvlášť když partnerovi skutečně navrhnete možnost objevovat další věci a nezahrnete ho výtkami.

  • Konečně s pravdou ven!

    I když si v sobě držíte tajemství o nevyhovujícím intimním životě dlouho, není třeba to dělat i nadále. Vymažte si z hlavy nastavení, která vám našeptávají, že budete „ta špatná“. Že vás partner najednou uvidí jako lhářku.

    Nebojte se mluvit o sexu, muži to milujíNebojte se mluvit o sexu, muži to milujíAutor: Shutterstock

    „Pokud žena řekne po letech vztahu: Miláčku, nikdy jsem s tebou doopravdy neprožila orgasmus. Léta jsem si myslela, že je se mnou něco špatně, a neuměla jsem to říct, protože jsem se styděla a bála, že by tě to mohlo ranit. Miluji tě a chci si s tebou milování užívat, pomůžeš mi? … nemůže to její partner považovat za lhaní. Spíše za akt odvahy, důvěry i projev lásky. A mělo by mu to být líto. Líto proto, že jeho žena zatím neprožila to, co by on určitě rád, líto proto, že si toho celá ta léta nevšiml. A hned vzápětí by se měl zamyslet, co ji k tomu, že nic neřekla, vedlo,“ vykresluje Jana Mašková Zimolová ideální situaci, která také tak trochu prověří, máte-li toho Pravého.

    Muž, který vás v takové situaci odsoudí, jím pravděpodobně nebude… I když se určitě najdou tací, kterým to trochu zamotá hlavu a vezme na chvíli pevnou půdu pod nohama, aniž by bylo nutné házet je do koše k těm, kteří jsou pro další vztah nepoužitelní.

  •  Hrajte si a bádejte

    A jak jste na tom teď vy? Ať už jste na začátku, nebo slavíte desetileté výročí, ať si užíváte nezřízených radovánek, které zakončujete společným orgasmem, nebo se pachtíte aspoň za trochou potěšení, pamatujte si o sexu to hlavní:

    „Milostný život je otázka hledání, zkoumání, bádání. Je to hra, rozkoš, slast a potěšení. Je to stále se proměňující, tepající proces. Akt, který může vypadat každý večer jinak. A je jen na nás, kolik a co do toho investujeme,“ vzkazuje ještě Jana Mašková Zimolová.

     Článek připravil časopis Moje psychologie.

Další příběhy
tady joyes