Bára Nesvadbová, spisovatelka:
Chodila jsem na gymnázium ve Štěpánské, takže jsem revoluci prožívala přímo z oken. Moje maminka se demonstrace účastnila a pamatuju si, jak o nás obě měl tatínek obrovský strach, i když to chápal, protože byl sám velice otevřený člověk a velice protirežimní.
A co mi svoboda dala? Dala mi křídla, abych dělala to, co považuji za důležité. Jsem hodně sociálně zaměřená a věřím, že lidé, co jsou na tom lépe, by měli pomáhat těm, co jsou na tom hůř. A v tom jsem se našla. Svobodu zároveň vnímám jako možnost cestovat, kam chceme, zažít, co chceme, a volit, koho chceme. Je to obrovský dar!
Claudie Štrbková Marčeková, majitelka Beauty concept Claudie & Kristína Marčeková
17. 11. 1989 jsem byla jako pokaždé v ulicích na demonstraci. V té době jsem s sebou měla svoji dvouletou dceru na ramenou. K demonstrantům jsme se připojily u Národního divadla. Naše štěstí v neštěstí bylo, že policejní kordon dav uzavřel těsně před námi, ale rozehnali nás s obušky i tak. Hnali nás úprkem a policajti se neštítili mne přetáhnout obuškem přes záda, i když jsem na ramenou měla svou malou dceru. Zázemí jsme našly v kostele u Karlova mostu. Bylo to šílené, ale šla bych do toho zas a znovu. Svobodu ctím nade vše. Nevynechala jsem jedinou demonstraci. Podepsala jsem „Dva tisíce slov“ a pevně doufala, že padne vláda totalitního režimu včetně postavení komunistu mimo zákon.
A co mi svoboda dala? Naději na normální život.
Josefina Bakošová, módní návrhářka
Odpoledne 17. listopadu máma doma řešila, že je demonstrace a že bychom tam měli jít. Já jsem tou dobou byla v páté třídě a brácha Henry ve druhé. Pak přišli nějací kamarádi a nakonec se nikam nešlo. Vzpomínám si, jak jsme byli večer doma a zazvonil telefon, pevná linka, a někdo mámě vyprávěl, že se stalo šílené neštěstí na Národní třídě. Seděli jsme doma, přišli další kamarádi mámy a do rána se to řešilo. Druhý den jsme šli na Národní a v podloubí bylo šílené krve... na zemi... na stěnách. A cítila jsem obrovský strach. Pak jsme se už aktivně zúčastňovali všech demonstrací.
Halina Pawlowská, scenáristka, spisovatelka, moderátorka
17. 11. 1989, jak si pamatuji, jsem byla ve Dvoře Králové, kde jsem měla schůzku s ing. Vágnerem, protože jsem s ním chtěla psát scénář o Safari ve Dvoře.
Revoluce mi dala svobodu a možnost uplatnit se. Vrátili mi cestovní pas, začala jsem vydávat časopisy, mít vlastní televizní formáty, psát knihy... nejdůležitější ze všeho bylo ale to, že jsem se přestala bát, že mě za mé názory a za můj původ zavřou.
Martina Kemrová, manažerka firemní komunikace T-Mobile Česká republika
Byl to pátek a já se těšila, že se sejdeme s přítelem u něj doma v Příbrami. Jako politický ignorant jsem šla na přednášku, pak na taneční trénink (protože tanec byl pro mne v té době to nejdůležitější) a nakonec v blažené nevědomosti narvaným večerním busem do Příbrami. Překvapilo mě, že Zdeněk domů ještě nedorazil, ani jeho tatínek o něm nevěděl. Dívali jsme se na televizi, kde promítali záběry z Národní. A mě polilo, protože jsem si vzpomněla, že mi Zdenda říkal něco o oslavách a průvodu z Albertova do centra. A pořád nejel a pořád se neozýval. Zpravodajství přitvrzovalo, podrobnosti přibývaly a my s tatínkem seděli přikovaní před obrazovkou. Já vůbec nechápala, o co v konfliktu jde, a strašně se bála. Zdeněk se nakonec ozval až po půlnoci, s tím, že byl na Národní, dostal pár ran a je mokrý, ale v pořádku. Přijel až druhý den, ale přijel. A i díky němu jsem pochopila, o co jde. Pak už to pokračovalo jako většina sametových zážitků – demonstrace, klíče, stávky ve školách, jízdy do regionů...
Svoboda mi dala možnost cestovat, studovat v cizině, praktické využití cizích jazyků, kariéru v mezinárodní společnosti, radost ze života a hlavně zjištění, že svoboda je pro mě zásadní životní hodnota.
Zuzana Hejnová, mistryně světa a olympijská medailistka v atletice
Rok 1989 si nepamatuji, byly mi necelé tři toky a chodila do jesliček. Ale jsem šťastná, že jsou pryč léta, kdy rodiče stáli fronty na ovoce a neměli dost peněz ani to, aby mi koupili kopeček zmrzliny v zahraničí, kam jsme vyrazili, až když jsem byla v páté třídě.
Jsem šťastná, že mohu svobodně cestovat, poznávat jiné země a kultury, cokoliv si koupit, protože všeho je dostatek. A také, že mohu svobodně studovat.
Oli Vacková, majitelka organického salonu OliOla Beauty
17. listopadu 1989 jsem se svým budoucím manželem (vzali jsme se v roce 1990) cinkala klíčema na Václaváku. Byli jsme nadšení z toho, kolik lidí se tam sešlo, z atmosféry, když zpívala Marta Kubišová, tak jsme brečeli... a po revoluci jsme začali s manželem cestovat, neměli jsme moc peněz, ale manžel měl starou škodovku, se kterou jsme jeli na svatební cestu do Paříže. Po cestě se nám přehříval motor a pomáhalo, když se zaplo topení, tak jsme v červnu v 30stupňovém horku přijeli v přetopeném autě úplně splavení do Paříže, řízky s sebou. Po cestě zpátky nám sice škodovka 2x kiksla, ale dodnes na to vzpomínáme. Byla to báječná svatební cesta.
Cestování se stalo naším koníčkem. Objevovali a stále objevujeme nová úžasná místa na světě. Po mateřské jsem začala podnikat, což bych nikdy před revolucí nemohla a jsem za to moc vděčná, protože díky revoluci máme svobodu, která je pro mě osobně nejdůležitější hned po zdraví a lásce.
Monika Valentová, moderátorka a aromaterapeutka
Ten den jsem byla v Ústí nad Labem na Festivalu tance a přátelství. Naše formace soutěžila s charlestonem a o nějaké demonstraci jsem neměla ani tušení. Cestou zpátky jsme v autobuse z rádia zaslechli něco o „nepokojích na Národní třídě“. Hned druhý den mi volali spolužáci, co se stalo a že jdeme v pondělí do stávky.
Jsem šťastná hlavně za to, že můžu ve svobodě vychovávat svobodomyslné děti.
Vlastina Svátková, herečka
Jsem toho názoru, že o důležitých momentech naší společnosti, státu, země by měly vědět i naše děti. V tomto kontextu mne mrzí, že i když jsem v období sametové revoluce měla 6 let, nechytli mne naši za ruku, neposadili doma před televizi a neřekli: „Teď se pořádně koukej, lidé bojují za svobodu, o kterou jsme přišli!“ Pamatuji si jenom, že jsem si v tom období vytrhla poznámku ze sešitu, kterou jsem dostala za to, že jsem se svobodně pohybovala po třídě místo toho, abych poslušně seděla v lavici. V ten den byl lampiónový průvod. A já na něj nesměla.
Dnes se svými dětmi běžně řešíme otázky, které je zajímají, jako jsou jaderné elektrárny, války i český prezident. Chci, aby si udělaly vlastní názor a nebyly ovcemi, které se postaví tam, kam ostatní, protože z toho plyne bezpečí a výhody. Svoboda je to nejcennější, co máme...
Michaela Dombrovská, jogínka, spisovatelka
Sametová revoluce mě zastihla na základní škole v malém městě, bylo mi čerstvých třináct. Pamatuji si hlavně, že jsme doma pořád sledovali zprávy a že se pak ve škole hodně změnila výuka.
Nedokážu si dnes vůbec představit, že bych neměla svobodu studovat, cestovat nebo vyjadřovat své názory. Učím na vysoké škole a píšu knihy, ani jedno z toho by nebylo možné, nebo alespoň ne v takové podobě, jak ji znám, kdyby nebylo lidí, kteří se postavili komunistickému režimu. Díky nim jsem část studií prožila ve Švédsku, procestovala jsem celou Evropu a mám přátele po celém světě. Svoboda s sebou ale nese také zodpovědnost a na to se snažím nezapomínat, zvláště když jde o témata dneška – jako jsou například udržitelnost, ekologie a etické zacházení s živými tvory.
Kristýna Janáčková, herečka
Byla jsem ještě malé dítě. Byla jsem ve svém pokojíčku a o ničem nevěděla. Až na druhý den nám o tom povídala paní učitelka, ale zdaleka jsem si ještě neuvědomovala význam celé situace ani to, v jaké době jsme tenkrát žili. Jen to, že od té chvíle nemáme říkat soudružko, ale paní učitelko. Byla jsem opravdu ještě malá.
Vzpomínáte si na ženy, které byly symboly sametové revoluce? Víte, co dělají dnes?
Pokud vás zajímá celý rok 1989 a vše, co sametové revoluci předcházelo, čtěte tento článek.
A pokud by si někdo chtěl zavzpomínat na dobrodružství při shánění nedostatkového zboží, může se podívat sem.
Móda v roce 1989: Které trendy se vracejí a uspějete s nimi i dnes?
