Elektronický nebo papírový? Dělení bude nejspíš generační, ale ne nutně. Romantici budou tíhnout k papírovému notýsku, kdežto ti, kdo jdou s dobou, a může to být klidně vaše prababička, zvolí raději technickou variantu. Výhoda elektronického diáře se jmenuje „dva v jednom“: komunikační kanály korespondují s databankou a vy si můžete „přepínat“, jak potřebujete. Pro někoho ale papír je papír. Zkuste si v kavárně vyndat z kabelky stylový notýsek a rázem si přivoláte kouzlo starých časů, o kterých tak rádi věříme, že děti bývaly poslušnější, ženy oddanější a manželé věrnější. Navíc máte šanci si po dlouhé době znovu vyzkoušet, jak se píše třeba velké L...
Diář si ale vedeme hlavně proto, abychom nezapomínali na povinnosti a neprošvihávali naplánované radosti. Jen málo co je důležitější.
Petra Balvínová, MAJITELKA MÓDNÍ ZNAČKY TIQE
Už léta používám diář Moleskine s měkkými deskami. Bez něj jsem jako bez rukou, píšu si tam všechno: schůzky, telefonní čísla, na barevné štítky lepím seznamy nákupů a úkolů. Neumím si představit, že bych si to psala do mobilu. Od školy používám fix na červené rámečky, kterými jsem si dřív rámovala úkoly a dnes schůzky. Když pak po letech něco hledám, často sáhnu po diáři z toho roku a vždy tam najdu adresy a telefony, které potřebuji.
Zuzana Klingrová, CVIČITELKA JÓGY A MAJITELKA STUDIA FITLIGHT
Organizace mého diáře je jednoduchá, neboť znám plán lekcí a víkendů nejméně na půl roku dopředu. Protože hodně cestuju plánuju s větším časovým předstihem. Nicméně i tato dlouhodobě pevná struktura mi dává prostor do plánu průběžně zařazovat i další aktivity: pracovní schůzky, speciální akce, schůzky s přáteli nebo workshopy. Sice to vypadá trošku otrocky, ale tento systém mi vyhovuje, protože zůstávám pánem svého času. A většina aktivit, které v diáři mám, mě jednoduše baví.
Martina Lewis, PR MANAŽERKA LOUIS VUITTON
Celý život funguju jedině s papírovým diářem. Když plánuju, potřebuju vidět vše před sebou, a to mi s elektronickým diářem nejde. Mnoho let jsem používala Moleskine, ale ty se nejdříve z důvodu častého používání rozpadaly v listopadu, pak v polovině roku a nakonec v květnu. Takže už několik let používám tento diář a jen dokupuji nové náplně. V mém diáři je celý můj soukromý i pracovní život – schůzky, jaký sport mě ten den čeká, komu mám zavolat, co a kam poslat, poznámky… A jakmile je úkol.
Bára KArpíšková, AUTORKA KUCHAŘKY A BLOGU BJUKITCHEN
Diář? Píšu do něj sporadicky, to, co mě čeká tento týden se snažím zapamatovat, trénuju si tak paměť. Naštěstí mám svoji produkční Terezu, která má dar odhadnout, co se mi z hlavy už vykouřilo, a pošle mi to (díky Terko!). Poznamenám si ale, když si něco plánuju na další týden. Taky si píšu, kdy mám hodiny španělštiny, zapomínám na ně i přesto, že jsou pravidelné. Zvláštní, že na nepravidelné hodiny jógy nezapomínám.
Marta Moidlová, PRIMÁŘKA KLINIKY LASERPLASTIC
Diáře mám dva. Jeden v práci, kam píšeme objednané klienty, který se z papírové formy posléze změnil v elektronický. Druhý je klasický malý „kabelkový“, zahrnující vždy tříleté období pro poznámky. Je velmi přehledný, vždy po ruce, není třeba klikat a dobíjet. Zatím nemám potřebu nějaké podstatné změny.
Jana Plodková, HEREČKA
Diáře mám dva, funkční v telefonu, nostalgický v bloku od Papelote, který slouží především k uspokojení mé lásky k papíru a barevným pastelkám, i když neumím kreslit. Píšu, vystřihuju a čekám, až budu stará a budu si tím listovat. Říkala jsem, že je to trochu úchylný…
