Nesnáším lidi. Chci být sama, co je na tom špatně?
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
Jsem introvert, ale často působím jako extrovert. Na první pohled to vypadá, že miluju být mezi lidmi, že jsem ta, co vtipkuje, baví ostatní a je středem pozornosti. Pravda? Nesnáším lidi. Fakt. Potřebuji samotu jako jiní potřebují kafe po ránu. A není to o tom, že lidi vyloženě nesnáším – spíš je prostě nechci vidět ani slyšet. Občas mám pocit, že mi jejich energie žere mozek.
V práci extrovert, doma chci být sama sebou
Když pracujete v obchodě nebo v kreativním prostředí, společenský život je nedílnou součástí pracovní náplně. Jsem v tom dobrá, dokážu zapojit energii a vtip, ale po práci…
… to se cítím jako vybitá baterka. V hlavě mi víří tisíc myšlenek, a jediný, co chci, je utéct do klidu a ticha. V tu chvíli není nic lepšího než být sama a bez nutnosti vysvětlovat, bavit nebo se přizpůsobovat.
Domov je moje útočiště, kde nemusím hrát žádné role. Tam můžu být prostě jen já.
Jsem introvert a mám to jinak
Přiznat si, že potřebujete být sama, není žádná prohra. Naopak. Je to sebeúcta. Je to péče o sebe. Než jsem si tohle uvědomila a otestovala co mě opravdu nabíjí, byla jsem vyčerpaná, bez energie a moje okolí si myslelo, že jsem „příšerná”.
V dnešním světě, kde je neustálý tlak na to být v obraze, s lidmi a online, je umění najít prostor pro sebe.
Naučit se říkat „chci být sama“ znamená být věrná sama sobě. Znamená to naslouchat svým potřebám a nesnažit se vypadat silnější na úkor svého klidu. Pak i vaše okolí ví, že když je třeba být skutečně přítomná, zvládnete to!
Takže ano, já jsem introvert, co často působí jako extrovert. Ano, miluji klid a samotu. A co je na tom špatného? Myslím, že absolutně nic.
A co vy? Jste extroverti, které lidi dobíjí nebo se přidáte na mou stranu introvertů?
