Ona je vítězka kuchařské soutěže MasterChef, on herec, momentálně známý hlavně díky seriálu Zlatá labuť. Dohromady tvoří Veronika Beskydiarová alias Besky a Adam Vacula pár zdánlivě protikladný, ale společného toho mají opravdu hodně. O tom, co propojuje svět herectví a gastronomie, si s nimi povídala Brigita Zemen, šéfredaktorka časopisu Moje psychologie.
Oba děláte profese, ve kterých je velmi snadné sklouznout k workoholismu, nechat se jimi úplně pohltit. Umíte relaxovat?
Adam: Pro mě celý život relax znamená aktivní trénink, sport. Před dvěma lety jsem se našel v boxu, což je pro mě způsob, jak vypnout. Cítím se pak maximálně uvolněný a klidný.
Besky: Já jsem před pár dny zjistila, že asi jsem workoholik.
Adam: To můžu potvrdit.
Besky: Je to samozřejmě nadsázka, ale měla jsem takové prozření, že je se mnou asi něco špatně. Takže na sobě cítím velký tlak. Ale i tlak na Adama. Mnohokrát má i dvě vystoupení za den. Já mám také dvě práce v jeden den, na jiných místech, s jinými lidmi, a musím podat stoprocentní výkon. Musím klienty něco naučit, být reprezentativní. Takže ten tlak je opravdu obrovský, cítím ho a stále hledám balanc. Je to teprve rok a půl, možná dva roky, co žiju tímhle způsobem, takže jsem ho ještě úplně nenašla. Ale co se relaxu týče, velmi mi pomáhá, když si lehnu k Adamovi, tehdy se nabíjím a relaxuju.
Na to jsem se právě chtěla zeptat, jestli to jde samo, nebo jestli se musíte hlídat a vědomě si vyčlenit čas, ať už sami na sebe nebo na sebe navzájem.
Besky: Primárně máme společný kalendář, kde si hlídáme aktivity, abychom ten společný volný čas měli. Jsme šťastní, že spolu můžeme bydlet, takže každou volnou minutu, která se naskytne, ať už je to při čištění zubů nebo když si spolu jdeme večer lehnout, si užíváme naplno a to je na tom krásné.
Adam: Proto jsme se i poměrně rychle sestěhovali k sobě. Protože jsem pochopil, že když spolu nebudeme bydlet, tak se při takovém tempu moc potkávat nebudeme.
Jak to máte se samotou? Potřebujete být občas každý jen sám se sebou?
Adam: Asi jsem větší introvert, než jsem si myslel, což v posledních letech znamená, že si musím udělat nějaký ten čas sám pro sebe. Častokrát si nejdřív potřebuju myšlenky utřídit a až pak věci dovedu sdílet. A vlastně i to, že fotím, je pro mě způsob určité meditace.
Besky, v jednom podcastu jsi říkala, že jsi velmi organizovaná a večer si vždy naplánuješ, jak bude vypadat následující den. Opravdu to zvládáš každý večer?
Besky: Absolutně ano.
Adame, ty to máš stejně?
Adam: Já se to učím a pracuju na tom. Ona je pak spousta věcí snadnějších, když má člověk nějakou disciplínu a pořádek ve věcech, lépe se mu potom v sobě orientuje.
Přijde mi, že máte společných moc věcí – oba jste rozvedení, máte velký vztah ke sportu, hráli jste závodně basket, oba jste odmalička trávili hodně času v zahraničí, živíte se něčím jiným, než co jste vystudovali… V čem se obohacujete?
Besky: Kultura. Adam mě učí takové složky umění, ke kterým jsem v podstatě nikdy neinklinovala, protože jsem neměla možnosti a nebyla jsem k tomu vedená. Takže s ním objevuji divadlo, filmy, různé hudební žánry, jiný pohled na svět. Vždycky říkám, že Adam je takový snílek na obláčku a já jsem ta pevná, racionální, s nohama na zemi. To je ten jin a jang, které dohromady tvoří jeden celek.
Adam: No já jsem si myslel, že umím nějakým způsobem přijímat a dávat lásku, ale Veronika mi za tu dobu, co jsme spolu, ukazuje, že to jde vždycky víc, a za to jí jsem moc vděčný.
Tématem červencového čísla Mojí psychologie je jídlo. Tobě, Besky, se kolem něj asi teď točí většina dní, ale co je jídlo pro tebe, Adame?
Adam: Nemůžu říct, že jsem čistý vegetarián, ale už několik let nejím maso. Sem tam si dám rybu a obecně se snažím vnímat, co jím. Baví mě, když je strava lehká a moc nezatěžuje. Při mém povolání se ale stravuju dost nepravidelně, takže i v tom se teď snažím hledat nějaký balanc. Díky tomu, že spolu žijeme, jím líp, než kdykoli předtím.
Celý rozhovor s Adamem Vaculou a Besky najdete v červencovém čísle časopisu Moje psychologie. Koupit si ho můžete v naší on-line trafice iKiosek.
