Téměř každý den v roce je zasvěcený nějakému společenskému nebo přírodnímu fenoménu. Věděli jste ale, že třetí lednový pátek – v roce 2024 připadá na 19. ledna – už několik let patří oslavě fetiše? Co vlastně tento pojem znamená? Co má společného s BDSM? A je nutné člověka s méně tradičními sexuálními touhami považovat za nemocného? Pojďme zbořit pár intimních stereotypů.
Proč vlastně slavíme něco takového jako Mezinárodní den fetiše? Třetí lednový pátek je zasvěcený otevřené diskuzi o sexuálních BDSM praktikách, tedy bondáži, disciplíně, dominanci, submisi, sadismu a masochismu, a jejich podpoře. Příznivci tohoto svátku považují kinky sex za svobodný projev sexuality a zároveň podporují edukaci, která je v této oblasti nutná. Konzervativnějším jedincům může něco takového znít děsivě a zavrženíhodně. V tomto případě je ale nutné zdůraznit, že BDSM hrátky jsou vždy založené na konsenzu, tedy na dobrovolnosti a souhlasu všech zúčastněných osob. Jakékoli vynucené praktiky nelze označit za nic jiného než za akt sexuálního násilí a zneužití, který nemá s pravou podstatou fetiše absolutně nic společného.
TIP NA VIDEO: Jak si vybrat svou první erotickou hračku?
BDSM není deviace
Historie Mezinárodního dne fetiše nesahá nijak hluboko do minulosti. Poprvé se slavil 16. ledna 2009 ve Velké Británii. Původním úkolem této události bylo přitáhnout pozornost mediálních domů ke kontroverznímu nařízení vlády, jež zakazovalo šíření extrémní pornografie. Trhlina se nacházela především v tom, že se zákon zaměřoval hlavně na samotnou praktiku sadomasochismu, a zcela opomíjel skutečné problémy linoucí se napříč pornografickým průmyslem – především tedy šikanu a násilné chování.
Jedním z klíčových prvků fetišového dne je nošení oblečení a doplňků fialové barvy, kterými lidé z BDSM komunity dávají najevo, že méně tradiční sexuální praktiky nemají nic společného s deviací a že stejně jako milují bondáž, užívají si i běžný, konvenční sex.
Jedním z největších mýtů okolo fetiše je jeho spojování se sexuálními deviacemi a psychickými poruchami. Jenže tato souvislost je zcela nesmyslná. Fetišové a BDSM choutky se přetavují v poruchu jen zhruba v jednom procentu případů.
Je touha po BDSM psychická porucha?
Pokud tedy pociťujete chutě vydat se ve svém sexuálním životě kinky směrem, není jediný důvod se za to stydět. V roce 2018 byla na americkém Harvardu v rámci pravidelné osvětové akce Sex Week provedena studie, v níž se 50 % respondentů přiznalo, že inklinují minimálně k jedné z forem fetiše. Nejde tedy o žádnou anomálii ani raritu. Mít sexuální fetiš je zcela v pořádku a není důvod své touhy jakkoli potlačovat.
Jak říct partnerovi, že chcete vyzkoušet fetišovou praktiku?
Komunikace je ve vztahu i sexuálním životě klíčová. Nebojte se proto se svým životním nebo intimním partnerem otevřeně bavit o všem, co vás v oblasti sexu zajímá a láká. Pokud se hned necítíte na přímou konfrontaci, klidně si nejprve nastudujte dostatek informací. V českém prostředí dělá skvělou sexuální osvětu (včetně BDSM praktik) třeba e-shop Yoo.cz, který píše pravidelné edukační články. Začít tak můžete třeba u nich.
A vždy myslete na následující: Na vašich touhách není nic špatného. Nikdy se ovšem v sexu nenechte tlačit do něčeho, co se vám nelíbí. Nesnažte se do takových praktik nikoho přemlouvat. Vždy se ozvěte, pokud chcete přestat. Jedině konsenzuální sex se souhlasem lze považovat za sex. A ten může mít mnoho podob – bez fetiše i s ním.
