Konec roku a první dny (někdy týdny) nového mívám bezdůvodně smutné. Jedna věc mi v tomhle období ale dokáže vždycky udělat radost: nový, nepopsaný diář, který mi dodává pocit, že začínám nový život. Nový a lepší, samozřejmě, kdy budu zklidněná, budu všechno stíhat, nebudu jíst tolik sladkostí a budu mít o tři kila méně.
Vždycky se mi zdá, že s novým rokem, často ale i s novým měsícem nebo týdnem, případně s každým návratem z dovolené bude můj život lepší a moje já ukázněnější, než je dneska – nebude nechávat desítky nezodpovězených e-mailů ve schránce, nebude utrácet za hlouposti a sladkosti, tudíž je nebude v devět večer jíst a tak dále.
Předtím a potom
Že v tom nejsem sama, mi potvrzují i vědci Hengchen Dai, Katherine Milkman a Jason Riis z Pensylvánské univerzity, kteří před dvěma lety publikovali dokument zabývající se studiem tzv. fresh start efect neboli efektem nového začátku. V něm popisují, jak nám milníky typu Nový rok nebo narozeniny dokážou vsugerovat dojem, že doopravdy začínáme nový život a proč to tak je.
V první ze svých studií vědci zkoumali, kdy nejčastěji hledáme na Googlu slovo dieta. Poněkud nepřekvapivě první dny po Novém roce nebo v neděli večer a v pondělí brzy ráno, na začátku nového měsíce a také po státních svátcích. Ve druhé studii se podívali na zápisy do univerzitního fitness centra, prakticky se stejným výsledkem.
Studenti se nejvíc zapisují na začátku roku, na začátku semestru a taky po oslavě svých narozenin. Ve třetí studii se pak vědci zabývali závazky typu zdravější jídelníček nebo lepší zacházení s penězi. Výsledek byl tentýž. Z jakého důvodu?
Odborníci tvrdí, že je to tím, jak o sobě smýšlíme – jako o lidech, kteří se s přibývajícím věkem stávají lepší a moudřejší. Ostatně tak o sobě i mluvíme. Nebo už jste někoho slyšeli říct „no jo, to bylo ve dvaceti, když jsem byl mladej a chytrej“.
Chyby patří minulosti a minulost – to pošetilé, nezodpovědné já – je potřeba nějak oddělit. Milníky v podobě narozenin nebo Novéhoroku na to fungují stejně dobře, jako když po ošklivém rozvodu změníte účes. Definují zkrátka jasnou hranici mezi předtím a potom. Zajímavé je, že na lepším já často bývá kus pravdy.
Vědci tvrdí, že když o sobě momentálně přemýšlíte například jako o větším dříči, než jste bývali před rokem, velmi pravděpodobně se opravdu snažíte pracovat tvrději, než jste to dělali loni.
Mají nové starty smysl?
Nové starty se nejčastěji odrážejí v novoročních předsevzetích. Sociolog Isidore Thorner už v roce 1951 publikoval studii, podle které jsou novoroční předsevzetí svázaná se silnou protestantskou tradicí, zejména v anglosaském světě. Původně měla předsevzetí ulehčit věřícím od břemene, které na ně kladla nutnost podřídit své emoce náboženské povinnosti asketického života zahrnujícího organizovanost a disciplínu.
Jinými slovy, měla pomoci věřícímu zbavit se výčitek svědomí z nesplněných úkolů a lenosti. S novýmrokem tu totiž byla další šance tohle všechno napravit. Že se to ve skutečnosti neděje? Jednak to podle všeho není tak docela pravda (viz předchozí odstavec), jednak vědci tvrdí, že splnění není zase tak důležité. Mnohem větší roli hraje jakési znovuuvědomění si dlouhodobých snů a přání, které dávají našemu životu smysl a které se bez milníků typu narozeniny nebo Nový rok ztrácejí v nánosu dosahování malých denních cílů.
Nezměřitelnost předsevzetí
Když jsem se ptala psychologů, proč se nám opakovaně nedaří jich dosahovat, zmínili jednu důležitou věc – nové začátky jsou většinou formulovány spíš jako sny než konkrétní cíle. Podle nich předsevzetí neplníme hlavně proto, že většinou nejsou konkrétně měřitelná. Totiž, kdy o sobě můžete prohlásit, že jste jedli zdravěji? Kdy můžete říct, že jste se naučili anglicky?
Když umíte 1500 slovíček? Když se domluvíte na dovolené? Když jste schopni v angličtině napsat článek? Nové začátky jsou podle odborníků spíš sny o ideálním já (kdo by nechtěl zhubnout?), které nám dodávají lepší pocit, už když je spřádáme v hlavě.
„Nové začátky, a je jedno, o jakých mluvíme, jsou jako gamblerství,“ tvrdí psycholožka Zdeňka Židková a pokračuje: „Kdo by hrál s přesvědčením, že nevyhraje? Kdo by si předsevzal, že zhubne, přestane kouřit, nebude prokrastinovat, kdyby už dopředu připustil, že se mu to nepovede?“ K tomu mám jednu zajímavou historku.
Když jsem začala pracovat v lifestylovém časopise, jedna šéfredaktorka se mě zeptala, co mi na něm vadí. „Že modelky prezentují kabelky za padesát tisíc a šaty za půl milionu,“ řekla jsem. Načež jsem dostala odpověď, že lifestylový časopis neprodává realitu, ale sen. „A jak můžeš vědět, že se nikdy nesplní a že si nebudeš moct dovolit tytéž?“ dostala jsem otázku. S novými začátky je to myslím podobné. Iluze zvaná „co když“ je mocnější, než si hodláme připustit.
Milion a jeden projekt
Psycholožka Zdeňka Židková říká, že z článků v lifestylových časopisech na konci roku to občas vypadá, že se všichni chceme měnit a být lepší. Jenže množství lidí, kteří ulpěli na svých vlastních schématech a skoro je nemění (a o nových začátcích tudíž vůbec nepřemýšlejí), je daleko větší.
Jestliže si každý rok přepisujete do diáře, že byste chtěli začít cvičit, je to frustrující, pokud jste nezačali. Na druhou stranu, v psychologii platí jedna hezká zákonitost: člověk se stává tím, co dělá. Na co myslí, co prožívá, jak se chová, jaké jsou obsahy jeho uvědomění a čemu se věnuje ve svém volném čase. Člověk, který si rok od roku do diáře zapisuje, že začne cvičit, začne pravděpodobněji než člověk, kterému je to jedno. Je chyba, když u cvičení nevydrží – celý měsíc, celý rok, celý život? Nebo jinak.
Když začnete s focením, je chyba nesáhnout na foťák půl roku? Když začnete s pletením, je selhání, když skončíte u jednoho svetru a pak jehlice dáte sestře, nebo schováte na dno skříně?
„Když čtete knihu a nedokončíte ji, co vás vede k myšlence, že jste ji nedočetli?,“ zeptala se nedávno britská koučka Barbara Sher publika na jedné ze svých přednášek, aby si odpověděla: „Co když konec knihy není její poslední stránka, ale chvíle, kdy jste si z ní vzali, co jste potřebovali?“
Zdeňka Židková říká, že s novými začátky je to vlastně úplně stejné. Lidé se podle ní dělí na dvě skupiny, dotahovače a věčné začínače, přičemž společnost ke svému fungování potřebuje oba typy. Začátečníci patří do skupiny experimentátorů, pokušitelů života, které baví otevírat, zkoumat, hledat cesty, co bude, když…
„Smyslem jejich života je vstoupit na cestu. Uspokojení nacházejí, když po ní jdou. Řekněme, že se během života začnete učit několik jazyků. Z některého umíte pár slovíček, jiný odložíte, načež zjistíte, že ho potřebujete. Protože ho neumíte, hledáte k němu zase jiné cesty. Najdete si překladatele, tlumočníka, jinou cestu, díky které třeba zjistíte, že si máte otevřít jazykovou agenturu.“
Jak říká Barbara Sher, pokud jste ve škole zkusili hrát na všechny nástroje, ale u žádného jste dlouhodobě nevydrželi, možná máte skvělý potenciál stát se dirigentem. Jinými slovy, nové začátky nemusejí být špatné, pokud o nich jako o špatných nepřemýšlíte a netýráte se za to, že jste začínači. Že by předsevzetí na rok 2017?
Nejčastější novoroční předsevzetí Američanů:
V ROCE 1947
1. mít pochopení pro druhé a zvládat svůj temperament 2. zlepšit své charakterové vlastnosti a žít lepší život 3. pořestat kouřit nebo kouřit méně 4. víc šetřit 5. přestat pít nebo pít méně 6. být pobožnější a chodit častěji do kostela 7. být výkonnější a lépe pracovat 8. víc se starat o své zdraví 9. víc se zapojit do rodinného života 10. zhubnout nebo přibrat
V ROCE 2014:
1. zhubnout 2. být organizovanější 3. méně utrácet, víc šetřit 4. užít si života na maximum 5. být fit a zdravý 6. naučit se něco nového 7. přestat kouřit 8. pomáhat druhým dosahovat jejich snů 9. zamilovat se a milovat 10. trávit víc času s rodinou
