Kanibalismus je starý jako lidstvo samo. Možná vás ale zarazí, že "kdo jednou zkusil, necce už jinak". Ano, kanibalismus je návykový.
Kdykoliv se dozvíme nové zprávy o odhalení dosud neznámého kanibala, dojde nám, že skutečný život může být stejně bizarní jako hororový film. Vysvětlení, proč se kanibalové uchylují ke svému chování, může znít mnohem děsivěji. Terapeutka Karen Hylenová uvádí, že zatímco historicky byl kanibalismus pojímán jako součást náboženských rituálů nebo potřeba nutná k přežití, moderní vysvětlení vidí v kanibalismu spíše duševní poruchu či závislost.
„Lidé, u kterých byl kanibalismus prokázán, cítili při svých činech vzrušení,“ popisuje odbornice a dodává, že tito kanibalové nebyli psychotické osobnosti. „Dobře věděli, co dělají,“ vysvětluje. Kanibalismus často začíná jako fantazie, jako představy plující v mysli. Když však přijde na chuť zrealizovat své představy, v mozku se aktivuje centrum potěšení a uvolní se větší množství dopaminu. Podobně, jako to nastane při požití kokainu.
Po první dokonané zkušenosti, cítí kanibal vzrušení při plánování dalšího excesu. Kanibalův mozek chce znovu zažít libé pocity. Tím se problém zacyklí. Pomoci z bludného kruhu pak může jen vnější zásah. Kanibalové se stanou závislými nejen na samotném pojídáním lidského masa, ale i na přípravě tohoto činu, na vyhledávání oběti. Stejně tak, jako jsou uživatelé kokainu závislí i na samotném procesu „lajnování“.
Nutno dodat, že na rozdíl od drog je šance, že se běžný člověk stane závislým na kanibalismu velice malá. Zatímco drogy mohou přinést libé pocity v podstatě komukoliv, kanibalismus pouze tomu, kdo k tomu má jisté "sklony".
