“Kdyby to v životě chodilo jako na základní škole, ženy by vládly světu,” říká psycholožka Carol Dweck. Myslí to tak, že na základce se nám, chytrým, pilným a zodpovědným holkám, prostě daří. Vždycky máme včas hotové úkoly, zápisky v sešitu podtrhané podle pravítka a referáty na vlastivědu úpravně vyzdobené barevnými nápisy.
Na základní škole jsem se naučila, že nejdůležitější je neudělat žádnou chybu. Lepší, než udělat chybu, je vůbec se nepouštět do čehokoli, co je moc těžké. Lepší je přihlásit se (samozřejmě nevykřikovat, ale počkat, až mě vyvolají) a pak říct: “Prosím, to jsme ještě neprobírali.”
Pokračování 2 / 3
ggfagfgag
Když si budete pěkně podtrhovat v sešitě a nepouštět se do ničeho, co jste ještě neprobírali, máte na základce docela velkou šanci, že budete dostávat samé jedničky.
fdgsdfgsd
Pokračování 3 / 3
Když se pak tuhle strategii pokusíte přenést do normálního života, máte problém. Najednou chcete mít samé jedničky ze všeho: z excellových tabulek v práci, z domácího koláče upečeného na besídku ve školce, z lekcí jógy každý týden, ze včas odevzdaných článků. A pro jistotu se zásadně nepouštíte do ničeho, co opravdu dobře neovládáte. Protože co kdybyste z toho náhodou dostali dvojku?
Hallo
Já jsem ale přišla na to, že dělat věci, které moc dobře neumím a ve kterých nevynikám, je sice někdy nepohodlné, ale je to jediný způsob, jak se pohnout kupředu.
Někdy si představuju, co všechno bych udělala, kdybych si byla jistá, že se mi to nemůže nepovést. Anebo, přesněji řečeno, co bych udělala, kdybych se nebála, co se stane, když se mi to nepovede. Nepřivedu rodinu na mizinu. Neudělám ze sebe pitomce. Všichni moji přátelé a známí si o mně nepomyslí, že jsem se úplně zbláznila. A s touhle jistotou najednou život vypadá jako mnohem větší zábava.
