Po ránu mluvit prostě nebudu!
Jsou lidé, kteří po probuzení vyskočí z postele, zpívají jako skřivánek a nejradši by hned řešili, co se jim zdálo, co budou celý den dělat a ostatním pokládají spoustu otázek. A pak jsou tu lidé jako já. Ti, co po ránu mluví maximálně v citoslovcích – „hm“, „ehm“, „no“.
Pro mého muže je to stále nepochopitelné. Zaskočí ho to skoro každý den. Přitom už dávno ví, že po probuzení prostě nemluvím. Nezvládám jeho otázky, které chtějí odpověď: „Kdy budeš dneska doma?“ nebo „Kde mám trenky?“ Ne proto, že by něco udělal špatně, ale proto, že moje tělo i hlava ještě spí. Potřebuji kafe, klid a čas. Teprve pak se dá se mnou konverzovat.
Čím to je?
Jednoduše řečeno – každý máme svůj biologický rytmus. Někdo je skřivan a má po ránu energie na rozdávání, někdo je sova a rozjede se až později. A pak jsou i případy, které jsou někde mezi.
To, jestli jste „ranní ptáče“ nebo „sova“, souvisí s takzvaným chronotypem – vrozeným nastavením vašeho biologického hodinového systému. Ten ovlivňuje, kdy nám přirozeně stoupá hladina hormonů bdělosti, jako je kortizol, a kdy naopak melatonin připravuje tělo na spánek. Výzkumy ukazují, že chronotyp je z velké části dán geneticky.
Podle studie publikované v Nature Communications (2019) může za rozdíly mezi ranními a večerními typy přes 300 genů. A výzkumy z University of Surrey zase ukázaly, že sovy mají posunutý cirkadiánní rytmus až o několik hodin oproti skřivanům – proto se jim ráno hůř vstává a „rozkoukávají se“ pomaleji.
Je to prostě biologie
Takže ne, opravdu to není můj rozmar ani špatná nálada. A dokud se moje DNA nezmění, po ránu prostě mluvit nebudu.
A co vy? Jste spíš ranní skřivan, nebo večerní sova? A dokáže váš partner respektovat váš rytmus, nebo se denně odehrává boj o první slovo u snídaně?
