Empatie jako dar i prokletí. Když vám vnímavost ničí život
Cítí se lidé ve vaší blízkosti dobře? Mají tendenci se vám svěřovat? Pokaždé všechny vyslechnete a se vším pomůžete? Je super, že jste člověk, který nemyslí jen na sebe. Problém nastává, když přitom na sebe zapomenete úplně.
Vaše empatie funguje jako radar. Emoce poletují kolem a vy je zachytáváte dřív, než je někdo pojmenuje. I když se bavíte a usmíváte, koutkem oka sledujete, jestli se baví i ostatní. Jestli kamarádka, která sedí sama u stolu, je opravdu v pohodě.
Věděli jste, že…
empatie není vrozená? Učí se socializací a rozvíjí díky zkušenostem. I proto jsou někteří lidé empatičtější než jiní.
Když je empatie moc
Okolí vaši vnímavost dřív nebo později vycítí a začne se svěřovat. Kamarádka, teta, kolega v práci – všichni. Vy nasloucháte, podporujete, snažíte se pomoct… a pak přijdete domů a zjistíte, že jste úplně vyždímaná. Ještě před chvílí jste si chtěla jít zaběhat, teď cítíte tlak na hrudi a nejradši byste se schovala pod peřinu.
Přebírání cizí bolesti bez ochranných mechanismů vede k přetížení, úzkosti a často i k potlačování vlastních potřeb. Vaše empatie vám brání odmítnout kamarádku, která brečí kvůli rozchodu. Nedovolíte si nepřijet, i když máte za sebou pekelný den a sama jste úplně vyčerpaná. Přesvědčujete se, že to je vaše role – držet ostatní nad vodou. Jenže pak přijde moment, kdy už nemáte sílu na nikoho. Ani na sebe.
Proč je tak těžké říct „ne“?
Máte pocit, že nemůžete odmítnout. Vždycky se najde důvod:
On/ona nikoho jiného nemá.
Tohle je vážná situace.
Nikdy se mi nesvěřuje, teď to musí být fakt zlé.
Kdybych byla v jeho/její situaci, taky bych někoho potřebovala.
Možná jste vysoce citlivý člověk (Highly Sensitive Person). Možná na vás v dětství ležela přehnaná zodpovědnost. Museli jste se přizpůsobovat emocím dospělých a naučili jste se vnímat potřeby ostatních víc než ty svoje. Možná v tom hraje roli i nízké sebevědomí. Bojíte se, že když jednou někomu nepomůžete, přestane vás mít rád. Že si vás lidé ve svém životě nechají jen tehdy, když jim neustále budete něco dávat.
Jenže takový režim je dlouhodobě neudržitelný. Pokud ostatním sílu dáváte, ale sama ji nestíháte načerpat, dřív nebo později vás to semele. Úzkosti, deprese, fyzické potíže – tím vším vám tělo chce dát najevo, že i vy potřebujete péči.
Jak být empatická, ale ne nezdravě?
Nedělejte ze sebe nonstop terapeutku. Když nemáte sílu, je v pořádku říct „ne“ – i když se z toho ze začátku budete cítit provinile. Díky zdravě nastaveným hranicím budete mít sílu tu pro ostatní být, aniž byste obětovala samu sebe.
A když toho na vás někdy bude moc, zkuste aplikovat empatii sama na sebe. Přistupujte k sobě jako ke své nejlepší kamarádce a upřímně se zeptejte: „Co bys teď nejvíc potřebovala?“
