15 celebrit, které otevřeně promluvily o depresi

"Do depky můžu vklouznout snadno a stejně tak se z ní zase i dostanu," prozradila zpěvačka magazínu Vanity Fair. "Hodně mě ale vyděsila moje poporodní deprese, když jsem přivedla na svět syna. Nikomu jsem o tom tehdy neřekla, nevěděla jsem jak... Nakonec jsem zjistila, že tím trpí další čtyři moje kamarádky. Jenže do té doby jsme se o tom zdráhaly mluvit všechny."

V roce 2006 se Beyoncé přiznala, že hodně trpěla po rozpadu kapely Destiny's Child. "Nejedla jsem. Nevycházela jsem ze svého pokoje. Byla to opravdu nepříjemná životní etapa, kdy jsem se cítila hrozně osamělá. Ptala jsem se sama sebe: Kdo jsem? Kdo jsou moji přátelé? Můj život se změnil."

O pět let později, kdy už byla zase na výsluní, nicméně zpěvačka zjistila, že si musí dát pauzu. Listu The Sun prozradila: "Byla jsem na pokraji zhroucení – už jsem ani nedokázala rozeznávat, kolikátého je nebo ve kterém jsem městě. A i když jsem třeba zrovna získala nějakou cenu, myšlenkami už jsem byla u dalšího vystoupení. Tehdy mi moje máma velmi neodbytně říkala, že se musím začít starat také o svoje duševní zdraví."

"Občas mě zachvátila taková panika, že jsem o sobě nevěděla...Klasická panická ataka. Mívám je často, ale na konkursech na film to bylo nejhorší. Hrozně mě to děsí," prozradila herečka před dvěma lety magazínu AnOther.

"Když jsem poprvé zažila panickou ataku, seděla jsem zrovna u kamarádky doma. Náhle jsem měla pocit, že jejich dům hoří. Volala jsem mámě, která mě musela odvézt domů. S podobnými atakami jsem se pak potýkala ještě následující tři roky," prozradila hvězda filmu La La Land magazínu Wall Street Journal. "V té době jsem se mámy každou chvíli ptala, co se bude dneska dít, jaké jsou plány. Pořád jsem se potřebovala ujišťovat, že nikdo neumře a že se v životě nic nezmění," svěřila se s úzkostmi Emma.

Chrissy Teigen, modelka, autorka populární kuchařky a manželka hudebníka Johna Legenda, vypadá jako reklama na štěstí. I ji však loni po porodu dcerky postihly depresivní stavy, se kterými se v otevřeném dopisu svěřila magazínu Glamour: "Nikdy by mě nenapadlo, že se to může stát zrovna mně. Mám skvělý život. Mám veškerou pomoc, jakou potřebuju: Johna, svou matku, chůvu. Měla jsem velký problém si depresi vůbec připustit a styděla jsem se o ní mluvit," napsala Chrissy.

"Dělalo mi problém ráno vstát a připravit se, abych dorazila včas. Bolelo mě v kříži, ramena, zápěstí... Ztratila jsem chuť k jídlu. Připadala jsem si jako sobec, že zrovna já trpím, a občas si tak ještě připadám. Ale chci o tom mluvit, protože vím, že to – alespoň mě – hodně pomáhá."

Poté, co zpěvačka v roce 2013 potvrdila novým albem Artpop status globální superhvězdy, došlo jí, jak moc je vyčerpaná. "Měla jsem pocit, že umírám, nic si z té doby nepamatuju a dodnes ji vnímám jako trauma," odhalila magazínu Mirror. V té době se rozhodla pro několikaměsíční kariérní pauzu a začala zklidňovat mysl meditací.

O své depresi mluví otevřeně. "Přiznávám, že jsem bojovala s depresí a úzkostí, a myslím, že tyhle zkušenosti má mnoho lidí. A podle mě je lepší, když si na to všichni symbolicky přiťukneme a navzájem se svěříme."

Herečka Kerry Washington odhalila další tabu, o kterém se na veřejnosti špatně mluví: chorobné přejídání. "Jídlo jsem brala jako útěchu, abych se dokázala vypořádat se životem. Byly časy, kdy bych snědla cokoli a v jakémkoli množství, až do padnutí. Pak jsem se zavřela do fitka a cvičila hodiny a hodiny, i když svému okolí jsem raději lhala, že jsem třeba v knihovně. Mám sklony k perfekcionismu a nedokázala jsem říct pravdu, jenže jak jsem tuto obsesi tajila před svým okolím, cítila jsem se ještě hůř. Strašně jsem se styděla," prozradila nakonec Kerry magazínu Essence.

"Nakonec jsem začala docházet na terapii, kam chodím dodnes. Také pravidelně chodím k výživovému poradci a medituju. Naučit se milovat sebe a své tělo je dlouhý proces. Ale z nejhoršího už jsem se dostala. Terapie mě rovněž naučila, že je lepší se s problémem svěřit, než se doslova umlčovat jídlem," dodává Kerry.

"Je tu něco, s čím jsem se ještě nikdy veřejně nesvěřila, ale je to významnou součástí toho, kdo jsem," promluvila Cara Delevingne před dvěma lety v magazínu Vogue. "Z ničeho nic mě před lety zasáhla vlna deprese, úzkosti a sebenenávisti a ty pocity byly tak silné, že jsem měla chuť bušit hlavou do stromu, abych je ze sebe vymlátila. Nikdy jsem se neřezala, ale tehdy jsem měla chuť škrábat se do krve. Chtěla jsem se prostě rozsypat na kousky, aby mě někdo jen tak zametl," šokovala Cara slovy o svém duševním stavu ještě předtím, než se jí podařilo prorazit v modelingu.

"Myslela jsem si, že abych mohla hrát, musím dokončit školu, ale dostala jsem se do fáze, kdy jsem ráno ani nemohla vstát z postele. Nejhorší na tom bylo, že jsem věděla, že bych měla být šťastná, jenže já ve skutečnosti chtěla být mrtvá. A protože se za tyhle pocity stydíte, máte tendenci se vinit a nenávidět ještě víc. Je to začarovaný kruh."

"Pokud máte pocit, že byste mohla trpět jakýmikoli pocity, které připomínají poporodní depresi, nebo k tomu máte nějaké predispozice, neváhejte! Požádejte okamžitě o pomoc. Nestyďte se a nesnažte se přehlížet své pocity. Je lepší jednat. Poporodní deprese se dá dobře léčit a existuje řada způsobů, jak ji zvládnout. Je důležité se o této oblasti dozvídat, ale také o svých zkušenostech mluvit. Sama totiž odezní těžko, aniž by přitom nenapáchala škody," napsala herečka ve své knize Down Come the Rain: My Journey Through Postpartum Depression.

"Když se díváte na hru Tenesseeho Williamse, kde se představitelka psychicky nemocné ženy ležérně válí na křesílku ve svém kožichu, je v tom určitá elegance. Ale realita je jiná. V realitě má žena s psychickými problémy na sobě většinou tepláky, tričko po tátovi a kolem ní se válí zbytky jídla," vtipkovala hvězda seriálu Girls v online seriálu magazínu Refinery29.

"Já osobně jsem vždycky byla úzkostlivá, ale ne tím způsobem, který vás nutí uběhnout 16 kilometrů denně a vyřídit x telefonátů na svém Blackberry. Já jsem spíš ten typ, který se cítí, že dnes večer nedokáže vyrazit mezi lidi, zítra také nejspíš ne a možná ani následujících 67 nocí ne."

V roce 2007 se oscarová herečka svěřila magazínu Parade, že po svém rozvodu se zpěvákem Ericem Benétem uvažovala o sebevraždě. "Seděla jsem v autě s puštěným plynem a představovala si, jak mě najde máma. Jenže pak mi došlo, jak moc se obětovala pro své děti a že by byl takový konec tou nejsobečtější věcí, kterou bych mohla spáchat. Tehdy jsem si slíbila, že už nikdy nebudu takový zbabělec."

"Myslím, že sklony k depresím jsem měla už od útlého mládí. Když mi bylo mezi pětadvaceti a osmadvaceti, projevily se naplno... Moje pocity se vyprázdnily, necítila jsem žádnou naději, že jednou bude lépe. A bylo to nesmírně těžké popsat někomu, kdo to nikdy nezažil, protože to není smutek. Smutek poznám, ten není tak špatný, protože sice pláčete, ale také cítíte. Ale deprese je jako absence pocitů, člověk má úplně vydlabanou hlavu," svěřila se slavná autorka bestsellerů o Harrym Potterovi v talk show Oprah Winfrey. Nakonec ji z temného období vyvedla dcera, díky které se spisovatelka rozhodla vyhledat pomoc.

Americká herečka a modelka Olivia Munn trpí obsesivně-kompulzivní poruchou známou jako trichotillomanie, která se projevuje nekontrolovatelným vytrháváním vlasů nebo jiného ochlupení těla. Deníku New York Daily News prozradila: "Nekoušu si nehty, ale vytrhávám si řasy. Nebolí to, ale je to strašné. Kdykoli se chystám ven, musím si koupit několik setů falešných řas."

"Obsesivně-kompulzivní porucha pramení z nedostatečného pocitu bezpečí a stability," vysvětlovala Olivia později magazínu Self. Její život prý v tomto smyslu negativně ovlivnily několikerý rozpad rodiny a také časté stěhování v dětství a dospívání.

Herečka Kristen Stewart má rovněž zkušenosti s úzkostmi, jak odhalila v magazínu Maria Claire. "Mezi 15. a 20. rokem byly hodně intenzivní. Byla jsem svým způsobem blázen, který musel mít všechno pod kontrolou. Když jsem neměla jasno v tom, co mě čeká, byla jsem schopná z toho onemocnět nebo se přinejmenším uzavřít v totální nesmělosti. Bylo to opravdu hodně vysilující."

Kristen se nakonec prý zklidnila až s věkem. "Najednou přišel moment, kdy jsem se rozhodla některé věci přestat řešit a místo toho si víc užívat život, jaký je."

"Myslím, že je důležité, aby lidé přestali vnímat psychické poruchy jako tabu, o kterém se nemluví. Je to něco, co je naopak hodně běžné, jeden z pěti dospělých něco takového řeší, takže v podstatě každý z nás je s touto problematikou nějak spjat. Problém psychických poruch je, že je lidé nevnímají stejně jako nemoci těla. Přitom když se nad tím zamyslíte, tak mozek je v podstatě náš nejsložitější orgán. Musíme se o něj starat stejně jako o tělo a brát ho stejně vážně," pronesla zpěvačka na washingtonské konferenci National Council for Behavioral Health.