Trápí kolem vás někoho deprese? Tyhle 4 fráze jim neříkejte!
2. února 2017 •
08:30
Chcete kamarádce pomoct, myslíte to dobře. Nebo naopak vás občas přepadne sklíčenost a smutek a přesně tyhle věty vás dokážou stáhnout ještě více ke dnu, ačkoliv jste měla pocit, že to už snad nejde. Nejraději byste pak těm lidem zakřičela do obličeje, jestli to myslí vážně. Ale oni to vážně myslí, a navíc to myslí DOBŘE! Až bude někdo z vašeho okolí prožívat tíživou situaci, zkuste o následujících větách nejdřív popřemýšlet: skutečně to nejde říct jinak a citlivěji?
Můžu nějak pomoct?
Každý by pomohl rád, ale většina lidí, kteří si sklíčeností prošli, vám jasně řekne: kdybych věděl/a, co mi může pomoct, už bych po tom dávno sáhl/a. Problém je, že většina lidí s depresí – ať už jde o diagnostikované onemocnění nebo nával smutku, úzkosti nebo sklíčenosti – neví, jak aktuálně z celé situace ven.
Co pomáhá? Ujistit druhého, že ho máte rádi a že jste si vědomi, jak se asi cítí.
Dej vědět, až budeš chtít někam zajít
Většina lidí v tíživé situaci potřebuje být sama. A tímto přece dáváme najevo, že jim dáme tolik času, kolik potřebují. Někdy ale potřebují i nás a nejsou si jisti – obzvlášť ve svém smutku a nejistotě – jestli nebudou obtěžovat, volat nevhod, i když jsme je před 14 dny ujistili, že mají zavolat kdykoliv.
Co pomáhá? Řekněte jim, že na ně budete myslet, že jim budete třeba psát esemesky. Ale hlavně: že nečekáte odpověď, dokud se na to váš přítel nebo kamarádka nebudou cítit. Tak je zbavíte nepříjemných pocitů, že si neváží vaší pomoci a nejsou vám ani schopni napsat "dík".
Všechno má svůj důvod
Ve chvíli, kdy se člověku bortí plány, kdy ho opustil partner, přišel o práci nebo prochází jinou těžkou životní zkouškou, nechce slyšet, že co ho nezabije, to ho posílí. V tu chvíli fakt ne. Ano, je možné, že za dva roky vaše kamarádka najde daleko sympatičtějšího partnera a bude vděčná, že ji ten bídák takhle nechal. Teď ale potřebuje slyšet jedno: je to fakt na houby. Většině lidí rozhodně nepomůže srovnávání jejich problémů s jinými, daleko vážnějšími. Co je jim do globálního oteplování, když jim umřel pes?
Co pomáhá? Když řeknete, že chápete, proč se cítí tak smutně.
Jsi strašně statečná!
Pravda je, že každý rád slyší, že věci bere statečně, ale ruku na srdce: balamutit se tak člověk dá jen do určité míry. Pokud vám kamarádka celý večer pláče a není ani schopna dojít si do kuchyně uvařit čaj, asi vám neuvěří, že by mohla účinkovat v instruktážním filmu "jak to berem s nadhledem".
Co pomáhá? Upřímnost. Říct: "Vidím, že je ti strašně. Kéž bych mohla část tvého trápení vzít na sebe." Nemůžete. Ale i tahle věta může kamarádce pomoct. Možná mikroskopicky, ale může.
Na závěr ještě jedna drobnost: každý člověk prožívá trápení po svém. Možná právě vašim přátelům podobné fráze naopak vyhovují. I to je v pořádku. Tohle všechno jsou jen podněty k zamyšlení. Na lidské chování a prožitky prostě neexistuje univerzální manuál.
