Moje crazy zkušenost se speed datingem. Na jaké bizáry mě balili podivní týpci?

Moje kamarádka Monika chodí na speed dating pravidelně a miluje ho. Já byla dlouho zásadní odpůrce – pět minut u stolu s někým cizím?! To mi přišlo jako rychlokurz sociální úzkosti. A úplný skok mimo komfortní zónu každého introverta. Jenže jednou jsem ze srandy prohlásila, že až půjde příště, přidám se. Takový malý side quest.

A tak jsem šla.Napůl proto, abych mohla celý koncept hejtovat na základě empirické zkušenosti, napůl čistě ze zvědavosti – koho vlastně potkám?

Začínáme: welcome drink a domeček v rohu

Před akcí jsme si s Monikou daly večeři a skleničku vína, aby nervy malinko povolily. Monika přesně věděla, jak večer probíhá, takže jsem si připadala jako její stážistka.

Setkání s každým mužem trvalo pouhých 30 vteřin | Zdroj: Shutterstock

Vešly jsme do kavárny, dostaly welcome drink a hosteska nás odvedla nahoru. Každá žena měla svůj stůl, muži rotovali. A musím říct – slečny vypadaly sympaticky, hezky, sebevědomě. A muži… řekněme, že do kategorie „méně zoufalí“ se dostali jen někteří.

Organizátoři mě posadili do rohu. A já to milovala. Cítila jsem se bezpečně, skoro jako bych seděla v domečku. A ano, přestože nejsem fanoušek nabádání k alkoholismu, ta sklenička prosecca mi reálně zachránila večer.

Papír, 10 mužů a 30 sekund mezi rozhovory

Na začátku večera jsme dostali papír se jmény mužů v pořadí, v jakém se potkáme. U každého prostor na poznámky – času bylo tak málo, že jsem psala jen nejstručnější shrnutí. Moje poznámky vypadaly třeba takto:

• NE – zbraně

• Spíš ne – leze na komíny

• NE, pane bože

Mezi setkáními bylo asi 30 sekund. To akorát stačí na nádech a rychlou poznámku.

Na konci večera zakroužkujete muže, které chcete vidět znovu. A pokud zakroužkují oni vás, organizátoři vám na sebe dají kontakt. Pozor: e-mailová adresa.Ano. E-mail.V roce 2025.(Číslo by prý bylo až moc osobní.)

Speed dating mode ON

Jako první se na mě pokusil udělat dobrý dojem Jaroslav. Holohlavý, velký, potetovaný. Konverzaci otevřel tím, že měl úspěšné období, a tak si dělá zbrojní průkaz. Jako přehnaně citlivý feministický pacifista jsem se v tu chvíli mentálně odpojila. Jarda neměl šanci.

Jakub?Nic. Můj papír říká jen:NE – podnikatel.

U třetího muže jsem najednou zjistila, že se nestydím.Rozvalila jsem se na židli a prostě jsem si to začala užívat. Taková moje one-woman show.

Další poznámky:

• Martin – ne, šilhá, doktorát

• Oleg – ne, ale vibe celkem ok

• Jakub – ne, zlaté zuby?

• David – teoreticky ok, ale spíš ne

• Peter – NE!. (prosím pozornost: já měřím 177 cm, on měl asi 145 cm)

V tuto chvíli už asi chápete, že z mé strany nepřicházelo velké nadšení.

• Pavel – why not, rugby

• Kristián – NEE

• František – ne

• Jan – spíš ne, leze na komíny

• Ondřej – ne

Jediný, koho jsem zakroužkovala, byl Pavel.

Z deseti mužů se mi líbil pouze jeden | Zdroj: Shutterstock

Výsledky, maily a realita

Po skončení jsme s Monikou šly domů na debrief na další skleničku. Já v očích hrůzu, ona spokojenost. Zakroužkovala šest mužů. Buď nakupovala hladová, nebo jsem já úplně mimo realitu.

O půlnoci naskočily výsledky.A já zjistila, že mě chtěli vidět všichni.

Pavel mi napsal mail, ale ven jsme nakonec nešli.Davida jsem si nechala poslat dodatečně a potkali jsme se. Jiskra ale nepřeskočila, takže to bylo naposled, co jsme se viděli.

Stálo to tedy za to?

Lásku jsem sice nenašla, ale zato jsem pobavila všechny přátele a hlavně sebe.

A víte co? Za ten večer jsem fakt ráda.Vystoupila jsem ze své ulity, udělala něco, co bych normálně odmítla, a nakonec jsem se královsky bavila.

VIP večer incoming

A co se stalo dneska?Přišla mi pozvánka na VIP večer — prý pro nejlépe hodnocené účastníky.Ano, samozřejmě, že půjdu.A samozřejmě vám řeknu, jaké to bylo.

Tak mi držte palce. 🙂