Každý doufáme, že zrovna naše láska potrvá věčně. Že nikdy neskončí a ani nebude mít žádné vady na kráse. Ne vždy tomu tak ale skutečně je. Co s tím? Radujte se i z této fáze, která vás toho naučí nejvíc, píše Valentina Lebová ve své nové knize Byla to jízda. Ukázky z její publikace můžete číst i na webu Ženy.cz, tady je poslední díl literární minisérie.
Ve vztahu si můžete být osobnostně sebevíc podobní, přesto je potřeba velké dávky tolerance, lásky, respektu a úcty, aby partnerství fungovalo. Nemůže to být jen o jednom z vás. Nemůže to být tolerance pouze z jedné strany. Jasně, kdo chce, hledá způsob, jak věci zlepšit, ale pokud ten druhý jen neustále kope kolem sebe, stejně vás dokope k cílové rovince. A když jí už jednou proběhnete, nebudete se chtít vracet zpátky.
TIP NA VIDEO: Kde leží hranice mezi přátelstvím, nezávazným vztahem a partnerstvím?
Láska není závod, není v ní start ani cíl, a už vůbec v ní není třeba řešit kdo s koho. Láska znamená druhého obejmout, když mu není dobře, chytnout ho za ruku, když padá, a pohladit místa, kde má jizvy. Láska znamená vidět věci jinak, a přesto se mít rád. V neposlední řadě je pak láska o spojení a o tom, že jdete vedle sebe, každý sám za sebe jako individualita.
Vaše životy se mohou protnout v tom správném místě a vznikne láska jako trám. Anebo se neprotnou, a vznikne z toho samostatné já a také ty. Když do sebe dvě kostičky skládanky nezapadnou, musíte jít dál.
Láska není dokonalá, ani my nejsme. Přesto by vztah měl být víc o tom hezkém. A když to nevyjde? Pak se z toho nesmíte hroutit. Je to JEN vztah. Přesto se hroutíte, protože to bolí. Bolí to, protože je v tom srdce.
Každý vztah vám má něco odzrcadlit, každý vás mnohé naučí. Na vás pak je, co si z toho vy sami rozhodnete vzít. I to nejbolestivější může být nakonec to nejlepší možné, co se vám mohlo stát.
