Pavla Fendrichová je lektorka zpěvu. Ve svých hodinách ale nepracuje jen s bránicí, měkkým patrem nebo správnými nádechy. Stejně důležité je pro ni celé tělo a emoce. Už během prvního lockdownu začala své hodiny streamovat přes Instagram. Sobotní podvečerní zpívání se tak stalo společným rituálem pro spoustu lidí, kterým zpívání zvedalo náladu nebo pomáhalo bojovat s úzkostmi. Co lidem zpěv vlastně přináší, kdo jsou její žáci a proč byste to nemohli právě teď zkusit i vy?
„Uvědomila jsem si, že se po úvodním přivítání s lidmi ocitám ve flow. Nikdy dopředu přesně nevím, co vznikne. Je to úžasné dobrodružství a je skvělé, že nás to všechny baví,“ říká ke svým instagramovým pěveckým hodinám zpěvačka, sbormistryně a hlasová pedagožka Pavla Fendrichová. Známe se už hodně dlouho, právě přes zpívání. Další bude tuto sobotu. Zajímá vás, jak se přidat a jak to vlastně celé funguje?
Jak tě napadlo zpívat v karanténě přes Instagram?
To je docela zajímavý příběh. Já se celý dosavadní život držela zcela mimo sociální sítě. Ale před rokem jsem si na impulz mé studentky založila instagramový účet Krajinami hlasu, protože mi při každém našem setkání opakovala, že by všechny ty informace nejen o zpívání zajímaly i další lidi. Když přišla jarní karanténa a já učila všechny svoje studenty on-line, někteří se opravdu necítili dobře. Vnímala jsem velké tělové napětí, které se promítalo do dechu i do hlasu. Někteří popisovali, že je zachvátila úzkost, panika a strach z toho, co přijde, je zcela paralyzoval.
Například moji zahraniční studenti uvízli v pro ně zcela cizí zemi a žili na koleji v malých jednolůžkových pokojích a velmi trpěli sociální izolací. Když jsem s nimi pracovala, všímala jsem si, jak už po 5 minutách vypadali jinak, lépe, radostněji. Jak se proměnilo jejich tělové napětí, práce s dechem, hlas začínal znít a jim se opět vracela energie do života a radost. Dávali mi v průběhu výuky opakovaně zpětnou vazbu, že se cítí lépe, a na konci hodiny zářili. Věděla jsem, že dary práce s hlasem musím sdílet se širokou veřejností, protože lidem velmi pomůže v jejich situaci už třeba jen tím, že je vědecky potvrzené, že zpěv zvyšuje imunitu. V té době začínali lidé šít roušky a já se rozhodla jít do služby v oboru, ve kterém už 25 let pracuji, a propojila jsem všechny tři svoje profese: hlasovou pedagogiku, sbormistrovství a zpěv.
Kdo jsou lidé, kteří s tebou zpívají – kamarádi, tvoji studenti? Jsou tam i nějací, které neznáš?
Na začátku to byli hlavně moji studenti, kamarádi a zpěváci z mých sborů. Více a více se tam ale objevovali i zcela neznámí lidé, kteří se o našich společných hodinách ZPÍVÁME! dozvěděli od svých přátel nebo na mě v prostoru Instagramu narazili náhodou.
Jak probíhá tvoje instagramová hodina?
Má dvě části. Na začátku je rozezpívání, kdy se zlehka dotýkáme témat z pěvecké techniky – hlavně přirozených opor pro náš hlas. Důležitá je hlavně práce s tělem. Cvičení jsou jednoduchá, nic složitého a opakují se, aby měli zpěváci kapacitu na vnímání svého těla a naslouchání svému hlasu. Pozorují, kolik se toho v jejich těle a hlase děje, začínají vnímat souvislosti. Tuto část vnímám jako nesmírně důležitou. Právě zde se utváří bezpečný prostor pro fungování hlasu. Potom přichází druhá část – píseň. Nejdříve se ji po částech učíme tak, že ji po mně lidé opakují. Noty nemáme. A následně si píseň několikrát společně zazpíváme a trochu s ní dále pracujeme. Někdy je to spíše pěvecko-technická práce, jindy více interpretační.
Máš od nich určitě zpětnou vazbu – proč zpívají sami v obýváku s telefonem?
Mám od nich spousty reakcí a jsem za ně opravdu vděčná, protože i já jsem sama v obýváku s telefonem a nevidím je... Lidé, kteří mě znají a jsou zvyklí se mnou pracovat, jdou na jistotu. Jdou si pro to, co jim práce se mnou přináší, a to je velmi individuální. Někteří se tímto způsobem udržují v kondici, prohlubují a upevňují základy pěvecké techniky. Je to pro ně setkání se sebou a na konci každého takového setkání bývá radost.
S hlasem se nikdy nenudíte. Neustále se mění, proměňuje v závislosti na vašem fyzickém a psychickém stavu a samozřejmě i vnějších vlivech. Je to proces, který (dokud žijete) nikdy nekončí. Lidi, kteří mě neznali a zpívají se mnou, spojuje to, že se jim líbí můj přístup k práci s hlasem. Dali by se rozdělit do dvou skupin. Jedna si běžně zpívá a druhá jsou lidé, kteří nezpívají. Moje vysílání je pro ně příležitost, jak to v intimitě domova, bez svědků zkusit. Po mnoha letech nezpívání si to dovolit... Právě jejich příběhy se mě velmi dotýkají.
Určitě znáš spoustu lidí, kteří tvrdí, že zpívat neumí. Je to pravda, nebo může zpívat každý?
Takových lidí znám spoustu... Většinou jim bohužel někdo k tomuto přesvědčení pomohl. Rodiče, učitelé... Já jsem přesvědčená, že zpívat může opravdu každý. Potkávám hodně lidí, kteří o sobě tvrdí, že zpívají falešně, někdy to tak skutečně je, ale i s tím se dá pracovat a není pravda, že je to neřešitelný problém. Záleží na motivaci, ochotě na sobě pracovat. Při celostním přístupu je možné objevit příčinu a pracovat s ní. Zázraků, kdy někdo, kdo vůbec neintonoval, začal zpívat intonačně čistě, jsem viděla už nespočet.
Může zpěv fungovat i jako určitý druh terapie – například vyvolat emoce, na které člověk ve shonu dne nemá čas?
Ano, může. Hlas je mocný nástroj a ventil našeho nervového systému. Skrze něj se uvolňuje mnoho nahromaděného napětí a samozřejmě i emocí. Pracuji s hlasem jako terapeutickým nástrojem a denně jsem svědkem jeho obrovského léčebného potenciálu.V tom velmi pomáhají písně, které zpíváme. Můžeme na ně nahlížet z mnoha úhlů. Třeba jako na takové nádoby, do kterých můžeme bez obav vložit svoje nahromaděné emoce a nechat je tak bezpečně odplynout.
Podle čeho tedy vybíráš písničky, které budeš lidi učit na Instagramu?
Výběr ovlivňuje víc rovin, které sleduji. Ale jednoduše řečeno: musí ladit s tím, co se momentálně děje. Myslím tím třeba roční období, takže ten zmiňovaný koloběh roku a také celkové naladění společnosti. Už se mi ale stalo, že jsem do poslední chvíle píseň neměla a navedly mě na ni moje děti.
Podle psychologických výzkumů ovlivňuje zpěv také aktuální emoce – ve smyslu „teď je mi smutno, zazpívám si a bude lépe“. Vnímáš to u sebe nebo u svých studentů, že to tak funguje?
Rozhodně ano. Během zpívání výrazně měníme chemii našeho těla. Vyplavují se hormony štěstí endorfiny a oxytocin. Také dochází ke stimulaci bloudivého nervu, parasympatiku. U sebe mám vypozorováno, že mi stačí 5 minut zpívání a jsem nejšťastnější bytostí na světě.
Zpěv byl vždy v historii i dnes součástí rituálů – máš pocit, že v našem životě obecně zpíváme dostatečně?
Mám pocit, že se z našeho života vytrácí rituály a s nimi i zpěv, který k nim patří. I proto se snažím být v kontaktu s koloběhem roku a hledám a objevuji dávno zapomenuté písně, zpívám je, učím je ostatní a moc mě těší, když je potom slyším, raduji se, že znovu ožívají.
No, ale jinak vnímám, že lidé zpívají. Když vidím různé televizní soutěže, kolik lidí zpívá! Hodně lidí má kapely, zpívá ve sborech, není to, myslím, vůbec špatné...
Může se k vám na Instagram tedy připojit kdokoliv, kdo třeba se zpěvem nemá zkušenosti, ale chtěl by to zkusit?
Může. Kdokoliv. Během vysílání hodně hlídám bezpečný prostor pro práci s hlasem. Díky tomu se není čeho bát. Při zpěvu je ale samozřejmě třeba trpělivosti, práce s hlasem je proces, vše má svůj správný čas.
Co je ten bezpečný prostor?
Bezpečný prostor, který během vysílání hlídám, má více rovin. Základem je ale rozezpívání. Můžeme si to, myslím, hezky ukázat na běžci, který se chystá běžet půlmaratón. Kdyby na něj vyběhl bez rozcvičení, bez zahřátí svalů, dopadlo by to dost katastrofálně. S hlasem je to stejné, mohli bychom si ublížit. I my musíme nejdříve připravit svoje tělo, které je nástrojem. Vyladit svůj postoj, uvolnit tenze, aktivizovat se tam, kde jsme povolení, a teprve potom můžeme začít bezpečně znít. Základem je dobrý kontakt sám se sebou.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Příspěvek sdílený Pavla Fendrichová (@krajinami_hlasu), Zář 15, 2019 v 4:01 PDT
Jelikož zpěváky, kteří se mnou zpívají, během vysílání nevidím ani neslyším, musím hodně předvídat, co se asi děje s jejich těly a následně hlasy. V tom čerpám ze svých bohatých pedagogických zkušeností. Na Instagramu se jich ptám, jak se jim zpívá, a oni mi do vysílání posílají zprávy. Ale jelikož záznamy dávám i na YouTube a tam už žádný kontakt nemáme, musím být opravdu bdělá.
Kde vlastně přesně učíš, když nejsou zavřené hodiny zpěvu?
Učím na DAMU, v Dejvickém divadle, pobíhám i po dalších pražských divadlech, studiích, občas vedu semináře a mám i soukromou praxi.
Kdy zpíváme příště? V sobotu 17. října od 18:00 živě na Instagramu Krajinami hlasu!
