Kdo dneska ví, že třetina mluvčích Charty 77 byly ženy? Žen, které se postavily komunistickému režimu, nebylo málo a jejich role rozhodně nebyla zanedbatelná. Přesto se jejich zapojení věnuje jen málo dokumentů z poslední doby. To chce změnit projekt Ženy v disentu Sociologického ústavu AV ČR prostřednictvím rozhovorů s mnohými z nich. Všechny rozhovory vyšly v knize Bytová revolta: Jak ženy dělaly disent.
Eva Kantůrková (11. května 1930) podepsala Prohlášení Charty 77 v lednu 1977. V letech 1985–1986 působila společně s Jiřím Dienstbierem a Petruškou Šustrovou jako mluvčí Charty 77. V roce 1980 vydala samizdatem knihu rozhovorů s chartistkami Sešly jsme se v této knize. Za tuto publikaci si odseděla ve vazbě téměř celý rok. Její manžel Chartu 77 nikdy nepodepsal.
Jak jste prožívala šedesátá léta?
Byla jsem s přestávkami zaměstnaná v Ústředí knižní kultury, kde jsem měla na starost ediční plány a činnost hlavních beletrických nakladatelství. A také jsem psala svoje první knihy. Ústředí knižní kultury bylo součástí Ministerstva kultury a jeho práce se ideologicky dost direktivně podřizovala aparátu ústředního výboru strany. Práce tam byla pro mě velmi zajímavá: Neustále jsme totiž řešili, jak zachránit různé tituly edičních plánů před stranickým zásahem. Musím říct, že jsem byla dost vzdorovitý ediční pracovník.
Knihy jsem psala mezi úřadováním a o neplacených dovolených. Vyšla a úspěch měla Smuteční slavnost. Román Po potopě, který reflektoval společenské i mezilidské proměny po únorovém převratu, si vysloužil zlobné výpady stranických ideologů. Převážnou část jeho nákladu, stejně jako dvě moje další knihy, poslal můj zaměstnavatel - Ústředí knižní kultury, který se po okupaci změnil v čirou instituci zákazů, cenzury a příkazů, do stoupy. Něco málo výtisků mi po známých přeposlala paní Hrabalová, která byla zaměstnaná ve Sběrných surovinách a odsouzené knížky zachraňovala z kontejnerů, většina nákladu ale byla ztracena.
Jak se stalo, že jste podepsala Chartu 77?
O Chartě jsem věděla, ale v jakémsi intelektuálském odstupu, že podepisuji jen vlastní texty, jsem ji v prvním sledu nepodepsala. Když potom moje přátele a známé začala policie vláčet po výsleších a hrozila jim ztráta zaměstnání, nemohla jsem dost dobře zůstat stranou. Chartu 77 jsem podepsala u Libuše Šilhánové, byly jsme přítelkyně už z šedesátých let, kdy jsme spolupracovaly na průzkumu čtenářských zájmů mládeže.
Proč nepodepsal Chartu 77 manžel Evy Kantůrkové? Jak došlo k jejímu zatčení a co prožívala ve vazbě? Celý rozhovor s Evou Kantůrkovou si můžete přečíst zde.
Zapojení žen do boje proti komunismu se rozhodl zmapovat projekt Ženy v disentu Sociologického ústavu AV ČR. Všechny rozhovory najdete v knize Bytová revolta: Jak ženy dělaly disent, kterou vydalo nakladatelství Academia.
