Pro miliony žen je běh součástí života. Trénují, zkoumají své hranice na maratonech a vyhrávají závody. Před padesáti lety jste ale na startovní čáře ženskou tvář nezahlédli. Vlastně ano. Jednu dívku, která se rozhodla postavit proti tvrzení, že maratonské běhy nejsou pro ženy.
Poctivě trénujete, běh je vaší vášní, nastavujete si hranice a dobíjíte energii. V hlavě každého běžce proběhne myšlenka na běžecký závod a na pomyslnou nejvyšší příčku – maraton. Rozhodnete se zapsat na závod, ale ouha. Mužům účast povolena, ženám vstup zakázán. Píše se 19. dubna 1967 a Kathrine Virginia Switzer se rozhodne přes veškeré zákazy postavit na startovní čáru.
Život je pro zúčastněné, ne pro diváky.
Bostonský maraton, událost čistě pro muže
Kolonku pohlaví byste v přihlašovacím formuláři jen těžko hledali. V šedesátých letech jsou dle mýtů, které kolují společností, ženy příliš křehké a jejich organismus by tak dlouhou trať nezvládl. Kathrine však už během tréninků zjistila nepravdivost tohoto mýtu. Ale jak se dostat na svůj vysněný závod a neporušit pravidla? Prostě jen vepsala do kolonky jméno K. V. Switzer a přihlášku odeslala. Nikoho tak nenapadlo, že se pod tímto jménem skrývá žena. Je jí přiděleno číslo 261 a spolu se svým přítelem Tomem Millerem a kolegou z univerzity, Johnem Leonardem, vytváří tým.
Bez rtěnky nepoběžím
Jméno Kathrine neprozradí, ale její ženskost ano. Za své rozhodnutí běžet se nestydí a hrdě si namaluje rty. „Vždycky jsem nalíčená. Bez rtěnky nepoběžím,“ řekla svému příteli, který si na startu všiml, že je namalovaná, a znejistěl. Téměř nikomu však nevadí, že závod běží žena, a okolní běžci ji podporují. Až na organizátory závodu. Ty vytočila k nepříčetnosti. Jeden z nich se na ni dokonce vrhl a chtěl jí strhnout startovní číslo. Ještěže má v týmu své dva muže, kteří mu v tom zabrání.
V roce 1980 Kathrine Switzerová zahajuje Avon Marathon. Jedná se o první ze série závodů pro ženy.Na základě úspěchu závodů Avon Marathon zařazuje olympijská komise maraton žen do programu her v roce 1981.
Ženy běží maraton na olympiádě
Těžký závod s dobrým koncem a novým začátkem
Jak Kathrine vzpomíná ve své biografii Marathon Woman, závod nebyl lehký. Kolize s pořadateli, kdy ztratila rukavici a při špatném počasí jí mrzla ruka. Hádka s přítelem, únava a před sebou strach z bostonského "zabijáckého" kopce. Všechno zvládla a v cíli ji očekávají senzacechtiví novináři, kterým dokáže svými bystrými odpověďmi, že když ženy mají právo volit, tak proč by nemohly běhat.
Mýtus se boří a za několik let v roce 1972 se osm žen oficiálně staví na startovní čáru v Bostonu. Kathrine běhu zasvětí život, podporuje v něm ženy, píše knihy, organizuje maratony pro ženy a ve svých 70 letech letos 17. dubna zvládla uběhnout i ten bostonský.
Přečtěte si o dalších ženách, které hýbou světem.
–
