Sdílení fotek našich dětí je fenomén dnešní doby. Málokterý potomek nemá digitální stopu, ve které se chlubíme jeho úspěchy, hláškami, komickou situací nebo díky němu podporujeme a prodáváme oblíbený produkt či službu. Proč to děláme a kde je hranice rozhodování o virtuálním životě dětí, jež často ještě neumí mluvit, jsme se ptali těch, které na internetu sledují tisíce lidí.
To byly jen některé z mála otázek, které jsem si pokládala. Za dítě rozhoduju v mnoha věcech, ke kterým se nemůže vyjádřit, přítomnost v on-line prostředí je ale přece jenom něco jiného než třeba bunda, kterou mu vyberu na zimu. O to víc mě fascinují lidé, kteří fotky svých dětí nejen veřejně vystavují, ale ještě k nim přidávají placenou spolupráci – tu opalovací krém, zubní pastu, tady výživu nebo cestovní batoh. S jakými pohnutkami to dělají a jakými argumenty si ospravedlňují, že dítě propaguje služby, které si nezvolilo, navíc před publikem, nad kterým nikdo nemáme kontrolu? Nechtěla jsem psát další článek o tom, jak je sharenting nebezpečný ani ho odsuzovat. Koneckonců je to každého věc. Spíš mě zajímalo, jak sdílení vnímají lidé, kteří na sítích mají obrovské publikum a prezentace je svým způsobem součástí jejich práce. Tady jsou jejich odpovědi.
Nora Fridrichová
novinářka, 2 děti, Facebook: 21,6 tisíc sledujících
Fotky dcer na sociálních sítích publikuji výjimečně – o narozeninách, o Vánocích, nebo když jsem pyšná, že se nám povedlo něco výjimečného, například túra na kolech. I tak je ale dávám s opatrností. Jsem si vědoma toho, že nejde o digitální stopu moji, ale mých dcer. Jak silná bude, by si jednou měly rozhodnout samy. A to bude ještě trvat. Jsme tablet free domácnost a jen tak to měnit nebudeme. Mé děti rozhodně nejsou součástí mého mediálního obrazu – s jedinou výjimkou. Dcery zapojuji do svých dobročinných kampaní. Na pár vteřin se se mnou objevily ve videu na podporu matek samoživitelek, které jsem iniciovala loni v létě. Účastnily se i adventní charitativní knižní burzy na podporu dětí z neúplných rodin. Vždy jim vysvětluji, co a proč děláme, a vyprávím jim příběhy lidí, kterým tím pomůžeme. Chci, aby z nich vyrostly vnímavé a solidární ženy a beru to tak, že jim tato dětská angažmá můžou pomoct zformovat svou roli ve světě, do kterého se narodily.
Článek pokračuje v následujících kapitolách. >>>
Pokračování 2 / 6
Veronika Hejlíková
modelka, 1 dítě, Instagram: 18,6 tisíc sledujících
Fotky syna sdílím, jelikož můj instagramový profil je můj život. A Vojtík je jeho zásadní součástí. Abych byla autentická, sdílím i fotky s ním. Snažím se však o to, aby fotky nebyly nijak choulostivé, tedy žádná nahota, sezení na nočníku, WC, dítě s horečkou a podobně. Samozřejmě už teď mi syn dává najevo, že se občas nechce fotit. Pokud to tak je, respektuju to a telefon odkládám. Co se spoluprací týká, moc dobře vím, že děti prostě „fungují“, ale myslím si, že toho nijak nezneužívám. Je každého věc, jak s tím naloží. Jak moc své dítě „zaprodá“. Nikoho nesoudím, každý to má nastaveno jinak. Je potřeba si uvědomit, že každou fotku, kterou dáme veřejně na svůj profil, si může kdokoli stáhnout, uložit, přeposlat dál, použít někde jinde, aniž bychom my o tom věděli. S tímto vědomím k sociálním sítím přistupuju i já.
Pokračování 3 / 6
Zuzana Fryaufová
pracuje v PR a marketingu, 2 děti, Instagram (Zuzeta): 14,2 tisíc sledujících
Patřím mezi rodiče, kteří děti na sítích sdílejí. Přišlo to přirozeně – sdílím svůj život deset let, a od chvíle, kdy do něj přišly děti, jsou součástí on-line světa i ony. Otázka zveřejňování jejich fotek člověka automaticky nutí se obhajovat. Naše generace, která tak ráda říká „díkybohu, že jsme prožili dětství bez Facebooku!“ je zároveň generací, která tam děti zveřejňuje od prvních ultrazvukových snímků. Řešení vidím v tom přistupovat ke sdílení rozumně, s ohledem na bezpečnost. Nikdy nezveřejňuji, do jakých zařízení naše děti chodí, místa, kde se často pohybujeme. Nezveřejňuji děti v intimních situacích nebo nahé. Hodně jsem toto téma řešila, když se počet mých followerů dostal do tisícovek. Účet jsem dokonce na nějakou dobu zrušila. A co mě vede k tomu, že svoje děti opět pouštím do on-line světa? Mám dva důvody: vzpomínky a komunita. Jako máma nedonošeného miminka jsem tu mj. našla spoustu pozitivních příkladů, zkušeností, rad i tipů, jak mohu sama pomáhat. Děti na sociálních sítích jsou téma, které bude vždy rozdělovat – ti, co fotky dětí sdílejí, mají tendenci se obhajovat. Ti, kdo nesdílejí, mají pocit jakési morální převahy. A nejspíš nejsou na sociálních sítích.
Pokračování 4 / 6
Vlastina Kounická Svátková
herečka, spisovatelka, 3 děti, Instagram: 39,2 tisíc sledujících
Sociální sítě a pohyb na nich bych přirovnala k pohybu na tenkém ledě. Musíš našlapovat opatrně a přemýšlet nad každým pohybem, jinak uděláš chybu, kterou ti ve virtuálním světě nikdo neodpustí. Já jsem se rozhodla pro naprosto autentický pohyb. Být sama sebou a nepředstírat, že děti jedí z misky, ze které nejedí, ale „pojď, uděláme fotku, protože jsme tu misku dostali zadarmo“. Odmítám skoro všechny nabídky na propagaci, pokud to není něco, co sama používám nebo mám ráda. Ale i tak si ve většině případů říkám: není nad pocit svobody, když si na Instagram můžu dávat, co chci a jak chci, protože jsem si vše sama zaplatila. Nemusím označovat žádné značky ani se nutit do příspěvků s krémem u hlavy. A stejně tak přistupuju k rodině. Snažím se zachytit vtipné momenty, reálné situace, ukázat, že jsme normální. Starších synů se ptám, jestli je můžu vyfotit a zveřejnit to. Nejmladšího se ještě neptám, ale ten se fotí rád a nefotím ho, jak třeba sedí na nočníku. Nepoužívám ho jako nástroj k propagaci. Protože led, po kterém šlapu, může pod tíhou neustálých propagačních příspěvků okamžitě prdnout.
Pokračování 5 / 6
Kamila Šikl
podnikatelka, influencerka, blogerka, 2 děti, Instagram: 148 tisíc sledujících
Se sociálními sítěmi jsem začala před čtyřmi lety. Přidávala jsem fotky z běžného života, což šlo ruku v ruce s těhotenstvím a mateřskou. Instagram byl tenkrát spíš rodinný blog a reklamní spolupráce byly v plenkách. Všechno se změnilo v září 2017, kdy jsme se s manželem vydali se na cestu kolem světa, kterou jsme se rozhodli sdílet. Co jsme si tenkrát úplně neuvědomovali, že nejde jen o fotky nás nebo dětí, ale i o sdílení myšlenek, strastí, proher i výher. Člověk si vlastně dobrovolně pouští lidi do hlavy, všechny jejich komentáře a rady. Naše děti jsou ještě malé, ale nejsem naivní, do styku se sociálními sítěmi by jednou přišly i bez nás, nicméně cítím zodpovědnost naučit je se sítěmi pracovat. Může se stát ale i opak, že internetový svět nesnesou, a přijde den, kdy nás nejen budou chtít žalovat, ale hlavně nenávidět. Je to riziko, které si neseme a nelze ho vrátit, protože internetovou stopu už jsme zanechali. Momentálně se snažím ohlídat hlavně to, aby byla pro nás všechny bezpečná. Děti nefotím na hřištích, která navštěvujeme, ani před školkami. Dávám pozor i na cedule a nápisy v okolí bydliště. V konečném důsledku totiž nezáleží na tom, kolik máme fanoušků a fotek, ale jak jsme opatrní.
Pokračování 6 / 6
Tereza Salte
blogerka, 1 dítě, Instagram: 59 tisíc sledujících
Svůj život sdílím přes sedm let. Jestli budeme sdílet i fotky našeho syna, o tom jsme se s mým mužem bavili ještě před jeho narozením. A shodli jsme se, že chceme dodržovat jedno pravidlo: nebudeme postovat fotky, které by ho ukazovaly v trapných nebo choulostivých situacích. Kdykoli zveřejňujeme jeho foto, snažíme se vžít do situace, jak by o něčem podobném rozhodovali naši rodiče a jak bychom si to přáli my sami pro sebe. Se sdílením milých fotografií problém nemáme. Ostatně když mi bylo sedm let, stala jsem se maskotem Pražského jara. Hrála jsem na housle v reklamě a byla v časopisech a na billboardech po celé Praze. Dodneška si pamatuju, jak pyšná jsem na sebe byla a jak pyšní byli moji rodiče. Třeba i William bude v budoucnu tak pyšný, až uvidí, jak moc si máma užívala mateřství po jeho boku. A třeba právě ten náš blonďatej smíšek někomu zasadí do hlavy myšlenku, že mít miminko v mladším věku je lepší, než čekat „až budu mít…“ Jsem přesvědčená, že všichni rodiče chtějí pro svoje děti to nejlepší a podle toho o nich rozhodují. Žijeme v moderní době, kdy sociální sítě, internet a technologie budou stále důležitější součástí našich životů. Není možné se od nich distancovat, ale je dobré přemýšlet o tom, co a jak na nich děláme a jak to vysvětlujeme našim dětem. Pokud jednou William přijde a řekne, že si nepřeje, aby jeho fotografie byly na sociálních sítích, budeme jeho rozhodnutí stoprocentně respektovat.
Další skvělé články najdete v novém vydání časopisu Moje psychologie. Kupte si ho v naší on-line trafice iKiosek.cz! Dnes objednáte, zítra už ho máte ve schránce. A doprava je zdarma.
