Dá se míra lásky „nadávkovat“ tak, abychom nespadli do vztahové závislosti? Jak to je, vysvětluje psycholog Sebastian James.
Co závislost na partnerovi způsobuje?
Velmi často se do ní promítají málo rozvinuté ostatní mezilidské vztahy, zejména nedostatek blízkých přátelských vztahů. Tuto skutečnost je však těžké označit za jedinou příčinu, jelikož ta je zároveň důsledkem působení naší výchovy. Pokud například budu vyrůstat v rodině, jejíž mantrou je, že lidem se nedá věřit a že nejlepší je spoléhat se jen sám na sebe, tak logicky moc zdatný v navazování přátelských vztahů nebudu. Významnou roli hrají také špatné zkušenosti z předchozích vztahů. Všichni jsme v nich zažili nějakou míru zklamání, frustrace a strachu. Pokud jsme tyto emoce zdravým způsobem nezpracovali, tak se nám mohou vracet do života právě závislostními projevy.
Co dělat, když je na nás partner závislý?
Nejsem fanouškem velkolepých diagnóz, takže bych byl hodně opatrný někoho takhle onálepkovat. Pokud ale vnímám, že mi schází osobní prostor nebo má partner tendenci se na mě příliš vázat, tak může být dobré si o tom otevřeně a zároveň citlivě popovídat. Nejde však o to radit či hledat okamžitá řešení. Spíš je výhodné se o druhého zajímat a zjišťovat, jaké emoce, motivace a potřeby jeho jednání doprovázejí.
Láska je pevně zakotvena v evoluční historii člověka, v jeho biologii i biochemii. Sociologické studie ukazují, že toto období je omezeno na čtyři roky – počítáno od začátku vztahu.
A jak naopak bojovat s tím, když jsme tím závislým my sami?
Nebývá výhodné sám se sebou moc bojovat. Lepší výchozí pozice je si přiznat, že tyto tendence mám. Pokud budu odvážný, můžu se se svým zjištěním partnerovi svěřit. Pokud se na to necítím, je důležité o tom mluvit alespoň s některými svými přáteli nebo s terapeutem.
Je možné si vědomě udržet tu „správnou míru lásky“?
Je dobré si uvědomit, že láska a zamilovanost jsou něco jiného. Já své klienty před bezhlavou zamilovaností trochu varuju. Mají totiž tendenci vsadit příliš na jednu kartu ještě předtím, než si ověří, zda investují do vztahu obě strany rovnoměrně. Tohle člověk nezjistí hned, trvá to alespoň půl roku. Když navíc skočím do vztahu po hlavě, hrozí, že si zbytečně rychle tu romantickou fázi vyčerpám, nebo si naopak navyknu na intenzitu, která není dlouhodobě udržitelná.
Co pomáhá jako prevence?
Možná to bude znít kontroverzně, ale jsem přesvědčen, že předtím, než se pustím do dlouhodobého partnerského vztahu, je důležité mít vybudovanou síť přátel. Právě ti nás totiž ve chvílích partnerské krize mohou podržet a vzít na sebe alespoň trochu z těch obrovských očekávání a požadavků, které na partnerské vztahy ve 21. století klademe. Výhodné také je, když jsou spolu partneři kompatibilní a mají podobné představy o množství společně stráveného času.
