Svatební fotografie Jana a Američan

Svatební fotografie Jana a Američan Zdroj: archiv Jana LeBlanc

Jana se synem Benem
Autogramiáda knihy Moje bejby Amerika
Svatební foto Ejvy s Arméncem
Autogramiáda knihy Život podle Lucie
Lucie van Koten
14
Fotogalerie

Vztah s cizincem: České blogerky prozrazují, jaký je život s Arménem, Holanďanem nebo Američanem

Zamilovat se do cizince může být na začátku obohacujícím dobrodružstvím. Ale jak to funguje po letech? Nejsou ty vzájemné kulturní rozdíly přece jen příliš velké? A co jazyková bariéra, dá se překonat? Zeptaly jsme se tří známých českých blogerek, které se za cizince provdaly. 

Lucie van Koten z blogu Zivotpodlelucie.com

Kdo je tvůj manžel? A jak dlouho jste spolu?

Já si našla Holanďana. Psalo se 29. února 2008, když jsem ho potkala v Tescu v Praze, kam jsem přijela jen na otočku. Žila a studovala jsem v té době v Plzni. Ale to se brzy mělo změnit. Byli jsme spolu do roku 2016.

Svatební fotografie Lucie a Holanďan
Svatební fotografie Lucie a Holanďan | Zdroj: archiv Lucie van Koten

Měla jsi na začátku vztahu obavy? A co okolí a rodina?

Bylo mi osmnáct, když jsem ho potkala. A v tomhle věku se nebojíte ničeho, nic si nepřipouštíte, je to jen obrovská láska a "tady a teď." On se mnou piloval češtinu, já s ním angličtinu. Problémy cizí řeči tak brzy odezněly a kulturou jsou nám Holanďané relativně dost podobní, takže veškeré rozdíly byly spíše obohacující. Najít si cizince dnes, řeším to daleko víc. Člověk je starší a opatrnější, něco už si vybudoval a nechce se toho vzdávat. Já tenkrát nedodělala vysokou, protože jsme se stěhovali do Itálie. Ale zpětně jsem ráda, že jsem o Holanďana nepřišla, že jsem mohla poznat novou zemi a pak procestovat ještě spoustu jiných krajů. Stálo to za to.

Co se ti líbí na jeho kultuře?

O Holanďanech se říká, že škudlí každou korunu. Taky jsem si to dlouho myslela. Až společná domácnost mi ale ukázala, že to tak vůbec není. Holanďané jsou velice štědří, mají ovšem docela jiné finanční priority, ke kterým jsem jen musela dozrát. Neradi utrácejí za hmotné věci, do kterých my sypeme spoustu peněz, ale rádi investují do zážitků.

Lucie van Koten
Lucie van Koten | Zdroj: foto Lucie Baldé

Můj Holanďan rád utrácel za zážitky, za nejrůznější vzdělávací kurzy a za kvalitní jídlo. Ale dodnes jezdí 20 let starým autem, protože, jak sám říká, to stačí a nepotřebuje na nikoho dělat dojem novým fárem. Pamatuju si, jak jsme tou starou rachotinou dojeli do Berlína a Holanďan si tam koupil dva obleky na míru, které stály dohromady víc než to auto! Dlouho jsem jeho uvažování o penězích nechápala, dnes dělám to samé.

A co si zamiloval on z naší kultury?

To, že se přezouváme a nechodíme doma v botách. Když přijela jeho máma na návštěvu, už v předsíni ji zul.

Je něco, z čeho šílíš? Je v něčem hodně jiný?

Holanďané milují příchuť hašlerek a cpou ji prakticky všude – i do čokolád. Z toho jsem nikdy nadšená nebyla, stejně jako on nebyl nadšený z české kuchyně.

Co vidíš jako pozitivní ve vztahu s cizincem? Je jiný než kluci Češi?

Život s cizincem je vždycky obohacující. Já měla štěstí, že Holanďané a Češi jsou si podobní, oba národy jsou ateistické, podobně bezproblémově nastavené a že Holanďané Česko a Čechy milují. Já beru za velké plus, že jsou kočovníci a pořád někde musejí cestovat. Vezmou karavan a rozprchnou se po Evropě.

Více zážitků ze života s Holanďanem si můžete přečíst v knize Život podle Lucie.

Autogramiáda knihy Život podle Lucie
Autogramiáda knihy Život podle Lucie | Zdroj: archiv Lucie van Koten

Pokračování 2 / 3

Jana LeBlanc z blogu Comiudelaloradost.cz

Kdo je tvůj manžel? A jak dlouho jste spolu?

Manžel je Američan, jsme spolu 6 let.

Svatební fotografie Jana a Američan
Svatební fotografie Jana a Američan | Zdroj: archiv Jana LeBlanc

Měla jsi na začátku vztahu obavy? A co okolí a rodina?

Na začátku bylo okouzlení jinakostí a velká zamilovanost. Kdykoliv se nějaké obavy mohly vůbec ozvat, tyto dvě věci je spolehlivě vytěsnily. Nevím, jestli je to jen můj případ, nebo se to dá zobecnit, ale v zamilovanosti se mi tenkrát hodně dařilo žít tady a teď. Byla jsem plně v přítomnosti a nic jiného neřešila. Ano, líbila se mi představa, že si zkusím žít v USA, kam jsem vždycky chtěla, nebo že bych si ho vzala a měli jsme spolu děti, ale vůbec jsem si nedokázala představit, jaké by to bylo– jak náročný bude proces zabydlování v cizí zemi nebo kolik drobných dennodenních radostí i úskalí přináší vychovávat dítě v bilingvní domácnosti. V zamilovanosti jsem se soustředila na rozdíly, které se děly v daný moment.

Co se ti líbí na jeho kultuře?

Toho je! Líbí se mi jeho tendence vidět věci pozitivně a věřit v dobré konce. "Power of positive thinking!" zdůrazňuje mi pokaždé, když mám pochybnosti. S nadšením jsem pak přijala americké nastavení mysli, že každý je originál a má svůj vlastní – skvělý – příběh, který stojí za to říkat a poslouchat. Než jsem odjela do USA, byla jsem typická Češka pohybující se vesměs v prostředí, které rádo generalizovalo a škatulkovalo a kde nebylo mnoho místa pro různorodost všeho druhu. „Všude je to stejný,“ je taková typicky česká věta, která to trefně vystihuje. V USA jsem zjistila, že všude to vůbec stejný není. Že jenom variací toho, jak se dá žít, s kým, jak pracovat, nebo nepracovat, jestli mít, nebo nemít děti, jaké a kolik je nekonečno. Fascinovalo mě to natolik, že jsem se úplně změnila. Tento zvrat se pak promítá do různých oblastí v mém životě – mám minimum předsudků, mám menší potřebu soudit nebo vyvozovat jasné závěry, o těch zapáleně diskutovat na sociálních sítích a pohoršovat se nad těmi, kdo to mají jinak.

Jana LeBlanc
Jana LeBlanc | Zdroj: archiv

A co si zamiloval on z naší kultury?

Vánoce, řízky, guláš, černý humor, české ženy s velkými schopnostmi a malými egy, Prahu, městskou dopravu každých pět minut, že u doktora nenechá výplatu anebo se nezadluží na doživotí, české pivo, českou pohodu, že si na rozdíl od Američanů pořád ještě umíme užít život „hned teď“ a nečekáme s tím až na důchod.

Je něco, z čeho šílíš? Je v něčem hodně jiný?

Už šest let šílím z většinového amerického přístupu k jídlu (z brambůrek, co mají jen sto kalorií) a také z neschopnosti šetřit. Oproti Evropě je americký vztah k ekologii naprosto nulový. Běžně jsou k vidění rozsvícená světla na chodbě, nastartovaná auta, ve kterých nikdo není, aby se vytopila nebo vychladila, v obchodě tři banány ve dvojité igelitce. Nešetří se vůbec ničím, energiemi, potravinami, penězi… Z toho je mi smutno. Svého muže jsem jakž takž naučila třídit odpad, ale dodnes občas najdu kousek plastu nebo papíru ve směsném. Když mi řekne, že „to zapomněl hodit do tříděného“, připadám si jako z jiné galaxie.

Co vidíš jako pozitivní ve vztahu s cizincem? Je jiný než kluci Češi?

Celkově shrnuto asi to, že vedle cizince člověk podle mě nikdy nezakrní. Pořád je co objevovat, poznávat, zkoumat, řešit, učit se, pořád je na co se ptát, pořád je milion věcí, které člověka překvapují. Je hezké mít rodičovské zázemí na dvou kontinentech a dítě, které bude odmalička přirozeně mluvit dvěma jazyky. Je to takové nikdy nekončící dobrodružství prakticky v každé oblasti a každé chvíli života.

Autogramiáda knihy Moje bejby Amerika
Autogramiáda knihy Moje bejby Amerika | Zdroj: archiv Jana LeBlanc

Pokračování 3 / 3

Ejvi Mchitarjan z blogu Ejvifreedom.com

Kdo je tvůj manžel? A jak dlouho jste spolu?

Manžel je z Arménie a jsme spolu 6 let.

Já a on
Já a on | Zdroj: foto Nicole Kotrbová

Měla jsi na začátku vztahu obavy? A co okolí a rodina?

Právě naopak, já jsem se do něj zakoukala právě proto, že byl cizinec, takže žádné obavy nebyly. On tady ale žije už od svých 8 let, takže umí perfektně česky. Český jazyk ho v podstatě i živí, protože je novinář a v mnoha směrech bych klidně řekla, že je víc Čech než já, protože se například mnohem lépe orientuje v českých sportovcích a mluví spisovněji. Reakce rodiny i okolí byly naprosto bez problémů. Přestože mnoho Arménů v Čechách drží tradici, že si zakládají na tom, aby si jejich děti hledali partnery mezi Armény, tak manželovi rodiče jsou v tomhle směru jiní a rozhodně své syny do ničeho netlačili. Máme spolu krásné vztahy.

Co se ti líbí na jeho kultuře?

Rozhodně se mi líbí to, jak je pro ně strašně moc důležitá rodina. Jasně, že pro nás taky, ale oni jsou v tomhle ještě dál. Opravdu si hodně zakládají na rodinných vztazích. Už jen to, jaký má můj manžel skvělý vztah se svou mámou, to se mi moc líbí. Je naprosto samostatný, nezávislý, sebevědomý, rozhodně žádný mamánek, z tepla domova se odstěhoval do Prahy za prací ve 20 letech a už v Praze zůstal, ale přesto si se svou mamkou telefonuje nebo alespoň napíše prakticky každý den. Doufám, že náš syn tohle po něm podědí a taky si se mnou v dospělosti bude tak často telefonovat.

No a potom ta jejich pohostinnost. Oni by se rozdali pro všechny. Můžete k nim přijet v 1 ráno a nachystají vám plný stůl jídla a budou se o vás starat. Arménské jídlo je naprosto úžasné!

Svatební foto Ejvy s Arméncem
Svatební foto Ejvy s Arméncem | Zdroj: foto Jonatan Jan

A co si zamiloval on z naší kultury?

On v podstatě žádný kulturní rozdíl nepociťuje, tím, jak tady žije od dětství. Říká ale, že pokud by měl něco říct, tak je to přeci jen jídlo. Miluje českou kuchyni.

Je něco, z čeho šílíš? Je v něčem hodně jiný?

Mám asi štěstí, že manžel a jeho rodina jsou naprosto normální, že žádné výrazné a přehnané zvyky, které by mě musely štvát, nepraktikují. Asi by to bylo jiné, kdyby nežili tak dlouho v Čechách, ale oni se tu opravdu hodně aklimatizovali. Možná snad jedině ten jejich výraznější vkus na nábytek, dekorace, to je na mě trošku divočina s mým citem pro minimalismus, ale manžel je naštěstí na stejné vlně jako já. A to, že u jeho rodiny je to více vyzdobené a barevné, na to jsem si po těch letech zvykla a k nim to zkrátka patří. Je velká výhoda, že jeho rodina je opravdu strašně fajn a navíc nám do ničeho nemluví. Což bych řekla, že mám velké štěstí, protože co jsem tak slyšela, tak právě arménští rodiče dost často svým dospělým dětem do života mluví.

Co vidíš jako pozitiva ve vztahu s cizincem? Je jiný než kluci Češi?

Můj muž má všechno to, co jsem u Čechů většinou postrádala. Je hodně pracovitý, ambiciózní, laskavý, pokorný, sebevědomý a galantní. Samozřejmě, že to není všechno jen tím, že je cizinec, je prostě taková osobnost, ale rozhodně si myslím, že na mnoho jeho vlastností má vliv jeho původ.

Největší pozitivum je pro mě to, že mě před skoro 5 lety požádal o ruku, před 3 a půl lety si mě vzal za ženu a před téměř 16 měsíci jsme se spolu stali šťastnými rodiči našeho úžasného syna. Jeho smysl pro rodinu je naprosto úžasný a toho si moc vážím.

Rodinná fotografie se synem Edgarem
Rodinná fotografie se synem Edgarem | Zdroj: foto Nicole Kotrbová

O svatebních přípravách blogerky Ejvi si můžete přečíst v její knize Svatební přípravy podle Ejvi.