...

... Zdroj: iStock.com

Ty nejlepší kámošky najdete i po čtyřicítce! 5 způsobů, jak na to!

Ještě před pár lety jsem si byla jistá, že pokud jsem si nedokázala najít „kámošky na život a na smrt" dřív, teď už jsem úplně „ze hry", že už jsem to nejplodnější životní období pro navazování kamarádských vztahů prošvihla... Ale na nové nej kámošky není nikdy pozdě!

Znáte ten pocit, kdy si připadáte, že jste na něco prostě „už moc stará"? Říkáváme to u chlapů a nových lásek, když máme strach, že by nám zase puklo srdce. Opakujeme to u odvážných odstínů rtěnky i krátkých šatiček, které po letmém vyzkoušení zase rychle vrátíme do regálu v obchodě. A kupodivu si to opakujeme i v případě hledání nových kamarádek. Protože čím je ten věk vyšší, tím je nižší naše ochota to risknout a zkusit si do života pustit další vztah. Jakkoli „jen" kamarádský.

Máte kolegy a kolegyně, sousedy, sousedky, letmé známé, letité známé. Máte kamarádky, které vídáte jednou za uherák, a stejně si máte co říct. Ale až když k tomu máte jednu dvě nej kámošky, neubráníte se pocitu, že jste „konečně celá" a váš vesmír je kompletní. Jenže cesta k nim bývá klikatá a složitá, protože vede přes vaše vlastní nitro.

Co vám na ní může pomoct?

1. Přestaňte říkat, že vám to nevadí

Prohlašujete, že jste introvert, opakujete, že vy blízké kamarádky nepotřebujete... Koho o tom vlastně chcete přesvědčit? Přiznat si, že vás ten status „holky samotářky" štve, je rozhodně dobrý začátek. Mně s ním pomohla jedna moje známá, když jsem o sobě úplně automaticky při nějakém rozhovoru říkala to své: „ No jo, já jsem introvert," a ona bleskově zareagovala: „Fakt? To bych nikdy neřekla.“ Ano, introvert jsem, ale jen z části. Zbytek byla ochrana.

2. Nakopejte svému strachu

A i vy nejpravděpodobněji cítíte strach – vpustit si do života novou kámošku je podobně vypjaté jako vpustit tam nového chlapa. Co všechno musíte mít společné? Kdy ji můžete pozvat k sobě domů? Máte dost uklizeno? Co řekne na to, že navzdory výživovým poradcům milujete tlačenku s cibulí? A má tohle o vás kámoška vůbec vědět? Je jasné, že se bojíte – porovnávání a hodnocení je pro nás k naší vlastní smůle typické. Ale riskněte to a buďte to od začátku opravdu vy. Dneska mám takové jednoduché rozlišovací pravidlo: Dobrá kamarádka je ta, kvůli jejíž návštěvě fakt nemusím uklízet ani si honem rychle vytrhávat obočí, aby mě náhodou nezpražila kritickým pohledem!

3. Nestylizujte se

Když se budete stylizovat do milovnice vysokých podpatků a drahých kabelek, zatímco v duchu vás štve každé zvíře, které pro ně muselo umřít, nikdy nenajdete tu správnou spřízněnou duši. Mluvit za sebe a otevřeně. To jediné funguje a přitahuje vám do života holky, které jsou jako vy. Dospělé a vědomé si toho, kým jsou a proč, toho, kam jdou – jakkoli může cíl jejich cesty vypadat šíleně, nebo naopak nesmírně obyčejně.

4. Věřte sama v sebe

Přemýšlet, jestli jste ve svém věku ještě pro někoho vůbec zajímavá? Tuhle obavu jsem třeba já odhodila naopak právě až s přibývajícím věkem a narůstajícím sebevědomím. Když jsem začala mít odvahu docenit sama sebe, dala jsem prostor také ostatním, aby i oni docenili, kdo já jsem. Zajímavé jsme všechny ve všech detailech svého života. Ve své práci, v tom, jak si počínáme jako mámy, jak milujeme sex nebo máme slabost tu pro parfémy, tu třeba pro čokoládu. Je jedno, co cítíte jako svou životní vášeň, hlavně jí žijte a ukazujte. Je to energie, která vám do života přitáhne určitě víc lidí než jednu novou nej kámošku.

5. Mluvte narovinu

Nepřikyvujte, když nesouhlasíte. Mluvte nahlas o tom, co si myslíte. Ideálně se domluvte na totální otevřenosti. I když je to zdánlivě drsné, je to především úleva. Takové to ošívání „když já ani nevím, jestli ti to můžu říct, nechci, aby ses zlobila...", to se nosí ve dvaceti. Ve čtyřiceti si fakt můžete dovolit víc. S vědomím, že v životě už jste našlapováním a obcházením ztratila času dost.

Další skvělé články najdete v novém vydání časopisu Moje psychologie. Kupte si ho v naší online trafice iKiosek.cz ! Dnes objednáte, zítra už ho máte ve schránce. A doprava je zdarma.

.
. | Zdroj: Archiv Mojí psychologie