Někteří z nás berou chvíle strávené o samotě téměř jako synonymum trestu. Naprosto zbytečně. Samota dokáže obohatit, naučit nás něco nejen o sobě, ale také o ostatních. A může být příslibem šťastnějšího a spokojenějšího života.
Samota pro nás obvykle představuje citlivé téma. Nejčastěji si ji spojujeme s izolací, smutkem, opuštěním, tedy s vážnými podobami psychické zátěže. Nehledě na to, že samota má v naší společnosti jakýsi cejch podivnosti: Není „normální“ být sám, natož si to užívat nebo z toho mít dokonce radost. Volba osamělé cesty však nemusí nutně znamenat zoufalý život opuštěného podivína. Být sám totiž mimo jiné umožňuje navázat přímý kontakt se sebou. Samota nabízí příležitost objevit sebe sama, lépe se soustředit a nerušeně přemýšlet, žít vědomě a plně se také otevřít ostatním. „Psychicky zdravého člověka motivuje samota k tomu, aby přešel od svého subjektivního JÁ k opravdovému svobodnému a odpovědnému JÁ,“ píše Jacqueline Kelen, autorka knihy L‘esprit de solitude (V duchu osamělosti).
TIP NA VIDEO: Jak se co nejlépe rozejít? Odpovídá terapeut Honza Vojtko.
Autofobie: Strach být sám
Navzdory obecnému strachu ze samoty však do ní dobrovolně a na plné obrátky utíkáme. „Visíme na sociálních sítích, ale protože jsme ve vztahu s digitálním protějškem, skončíme nakonec jen v dialogu sami se sebou, čímž se cítíme ještě více osaměle,“ dešifruje psychoterapeutka Béatrice Milletre. Nicméně někteří lidé trpí tak intenzivním strachem ze samoty, že se z něho může vyvinout dokonce autofobie, tedy chorobný stav. Autofobové dělají vše pro to, aby nikdy nebyli sami, a to může jít až tak daleko, že se třeba nutí do aktivit, které je sice vůbec nebaví, ale protože znamenají kontakt s ostatními lidmi, ochotně je podstupují. „Autofobové mají z těchto důvodů tendenci si budovat falešný život, aby odpovídali předpokládaným sociálním očekáváním,“ říká francouzský psychoanalytik a sexuální terapeut Alain Héril. Dodává, že autofobové často podléhají depresivním stavům a trpí sníženou sebeúctou. Pokud jsou sami, mohou dostat panický záchvat, nezřídka se u nich objevuje i sebevražedné nutkání.
Jak prožívat samotu „pozitivně“?
Samota je často spojována s utrpením, a to zvlášť když k ní dojde po rozchodu, odloučení nebo úmrtí blízké osoby. Ovšem místo toho, aby člověk podléhal tíživým emocím a pasivně se poddával samotě, je nejlepší takové situaci čelit konstruktivně a brát náročné období jako příležitost k osobnímu růstu. Stačí obrátit perspektivu a samotu vnímat jako cennou možnost k objevování svého vnitřního světa. A můžete tak činit třeba v propojení s přírodou. Ta totiž dokáže samotu zázračně proměnit v magický zážitek. Když se vydáte na dlouhé procházky či túry a otevřete se svobodně všem svým pocitům, nikdy se necítíte sami. Vazba na přírodu je podle psychoterapeutů ideální protiváhou městské osamělosti, a to do takové míry, že je možné tento kontakt upřednostnit před nesmysluplným či toxickým vztahem, který někdy udržujeme jen proto, abychom unikli samotě.
Samota jako duševní hygiena
Ať už jste v jakékoli životní situaci, je důležité vždy zůstat v kontaktu sami se sebou, a proto je dobré vyšetřit si chvíle jen pro sebe, i když žijete v páru či v rodině. Po boku svého protějšku můžete totiž často propadnout přesvědčení, že bez něj prostě neexistujete. A to může být obzvlášť nebezpečné, pokud takový vztah z jakéhokoliv důvodu skončí. Proto si vyhraďte v rodinném geografickém prostoru své vlastní malé území, kam nikoho nepustíte. Není to žádné sobectví! Jedním ze způsobů, jak to udělat, je například meditace, která se bez samoty neobejde. Jednoduchý fakt, že každý den zůstanete sedět čtvrt hodiny bez pohybu, se zavřenýma očima, v tichosti, je skvělá možnost, jak se lépe orientovat v hlubinách sebe sama, jak lépe naslouchat a porozumět nejen sobě, ale i ostatním.
Na první pohled se samota a osamění můžou zdát podobné a často se i zaměňují. Obojí jsou charakteristické nepřítomností druhých osob. Ale rozdíl mezi samotou a osaměním přichází zevnitř. Osamění, na rozdíl od samoty, je negativním stavem, který se vyznačuje chyběním mezilidských vztahů. Osamění člověk nevolí dobrovolně.
Samota versus osamělost
Sami a… šťastní
Tyhle dvě věci se rozhodně nevylučují! Dokazuje to nový trend, který vznikl v Jižní Koreji a který je založený na spojení samoty a životního štěstí. Jestli jste o termínu honjok ještě neslyšeli, je to jen otázka času, protože své četné příznivce má už i v Evropě nebo v USA. „Obecná představa, že samotář není schopen vytvořit hluboká lidská pouta, je mylná,“ tvrdí Francie Healey a Crystal Tai, autoři knihy Honjok, tajemství šťastného života Korejců. „Když trávíte chvíle o samotě, osvojíte si časem dovednost, díky níž budete mnohem lépe a ostřeji vnímat nejen sebe, ale i ostatní. Honjok znamená střídat okamžiky samoty a intenzivní prohloubené vztahy s ostatními.
„S vlnou novofeminismu vidí mladí Jihokorejci honjok také jako způsob, jak se osvobodit od korzetu manželství,“ upřesňují autoři. Honjok je stav někde uprostřed mezi introverzí a extroverzí. V okamžicích samoty jste šťastní, protože jste osvobozeni od společenského tlaku. Posloucháte sami sebe, vytváříte si své rituály samoty (meditace, cvičení, čtení), sestavíte si svůj seznam úspěchů (všechny činnosti v životě, na které jste hrdí), píšete svůj deník vděčnosti a přemýšlíte o větě: „Samota představuje vzácné okamžiky, kdy housence rostou motýlí křídla.“ Všichni, kteří se zkusili vydat na takovou osamělou cestu, hovoří o mimořádně silné a obohacující zkušenosti plné intenzivních zážitků a překvapujících setkání se sebou samými i ostatními. A shodují se na tom, že být sám rozhodně neznamená být nešťastný.
Další skvělé články najdete v novém vydání časopisu Moje psychologie. Kupte si ho v naší on-line trafice iKiosek.cz! Dnes objednáte, zítra už ho máte ve schránce. A doprava je zdarma.
