Je vám třicet nebo pětatřicet, možná čtyřicet a stále singl? Vnímáte to jako problém, nebo spíš vaše okolí? Opravdu potřebujete být ve vztahu, abyste byla šťastná? Tolik otázek, které si je nutné vyřešit. Singl život přináší spoustu pozitiv, řadu negativ, ale hlavně um zvládnout tlak okolí. Troufnete si na singl?
Nedávno jsem se na jedné večerní přednášce o vztazích zmínila, že budu psát článek o single životě ve třiceti, a nestačila jsem se divit, jak vášnivou diskuzi jsem rozpoutala. „Jen o tom napiš, jak je to fajn. Mně je pětatřicet a zažívám snad nejlepší léta,“ chrlí na mě jedna z účastnic a zároveň doplňuje: „Jediný problém jsou ty věčné otázky, kdy už si někoho najdu. Ale já nechci. Mě je takhle prostě dobře. Miluju svoji práci, cestuju a moje vzdělávání neskončilo s vysokou. A jestli jde o muže, nezájmem netrpím. Možná ten článek rozšiř na singl ve 40. To je moje kolegyně v práci a taky si nestěžuje.“
Tahle žena byla plná energie a tak moc si přála, aby konečně lidé pochopili, že být single neznamená být opuštěný a nešťastný. Bohužel jeden z častým vztahových mýtů. Divili byste se, kolik lidí vztahy nemá, ani je nevyhledává a jsou převelice šťastní.
Nová single vlna
Vzestup svobodných lidí je celosvětovým fenoménem. Nedávná zpráva Organizace spojených národů dokumentuje celosvětový nárůst počtu lidí, kteří dosáhnou čtyřicetin, aniž by se někdy oženili či vdali. V Americe je single životu věnován i třetí zářijový týden, kdy se slaví úspěchy svobodných lidí a jejich rostoucí počet. Single lidí přibývá, stačí se podívat na kolegy v práci, rodinné příslušníky nebo své kamarádky.
A už dávno neplatí, že tito lidé jsou nešťastní. Což dokládá i známý párový terapeut Jan Vojtko ve své knize Mýty a vztahy: „Začíná se objevovat čím dál více studií, které nepokrytě ukazují, že lidé, kteří jsou single, mohou být (a jsou) šťastní a jejich životy jsou zcela naplněné a smysluplné. Prostě a jasně upozorňují, že partnerství není cílem veškerého lidského žití.“ Není to život pro každého, dokonce ani pro většinu populace. Stále je tu dost lidí, kteří touží zestárnout ve dvou a žít život kompromisů. Řada z nich nedokáže single život pochopit a, bohužel, ani akceptovat.
Pod tlakem okolí se teda vdám
Třicet let je zvláštní věk, ve kterém některé ženy začínají panikařit a víc než kdy jindy přemýšlet o svatbě a dětech. Možná i samy chtějí, dost často na ně okolí nenápadně tlačí. Stále ještě existuje zakořeněná představa, že byste měla být do třiceti vdaná, mít jedno dítě (a druhé ideálně na cestě), byt a za sebou dovolenou v Jugoslávii. Představa našich maminek a tatínků z dob jejich mládí. Argumenty typu „Soustředím se teď na svou práci“; „Ráda bych cestovala“; „Nechci se ještě usadit...“ nevnímají a nechtějí respektovat. Jen spílají: „Vždyť zůstaneš sama a my se nedočkáme vnoučat.“ Tím dávají najevo, že život bez vztahu je špatný, což ale není pravda. „Vztahy mají mnoho podob a žádná z nich není lepší nebo horší. Jsou prostě lidé (a bude jich pravděpodobně čím dál více), kteří se rozhodnou či zjistí – v případě, že jsou aromantičtí nebo asexuální (tj. buď se nepotřebují do nikoho zamilovávat, nebo nepotřebují k citům sex), že mít vztah s druhou osobou není cílem jejich života. Budou budovat a chránit si vztah sami se sebou,“ vysvětluje Honza Vojtko.
Jedním z největších tlaků, který musí single lidé zvládnout, je právě tlak okolí. Citové vydírání rodičů, kteří chtějí vidět vnoučata, než umřou, ač je jim něco přes padesát, je velmi časté. O málo častější je pak tlak přátel, kteří jsou v páru a vy jim svou samotou narušujete sudé počty. Kolik vašich kamarádek se nebojí na společném dívčím dýchánku položit otázku: „Už někoho máš? A hledáš?“ Ty můžete uchlácholit mnohem snáze než rodiče. Zadané kamarádky vám obvykle začnou časem závidět spoustu času pro sebe, pro své koníčky a cestování. U rodičů to tak snadno nepůjde. Je prokázáno, že mozek nemá rád jinakost, a tak váš single život pěkně dráždí společnost.
Sama a stará
Jako další častý argument, proč nebýt single, je kvalita života ve stáří, kdy slýcháte větu typu: „Až budeš stará, budeš sama a opuštěná a nešťastná.“ Jak uvádí Bella DePaulo, americká psycholožka a autorka knihy Singled Out (Amazon), nemusí tomu tak být: „Výzkum ukazuje pravý opak. Svobodní lidé mezi 40. a 85. rokem věku jsou se svými životy spokojeni. Ničí se tak stereotyp o lidech žijících sami jako o izolovaných a osamocených.“ Desítky studií prokázaly, že svobodní lidé mají bohatší společenský život, vidí častěji a rádi svoji rodinu a kamarády, mají čas na svůj rozvoj a jsou daleko finančně a formálně gramotnější a mají menší dluhy. Důkazem tohoto tvrzení může být můj strýc, jenž je ve svých 68 letech stále svobodným mužem plným zážitků, přátel, zcela finančně zajištění díky své práci v Americe, kam emigroval v roce 1986. Svůj život žije plnohodnotně, aniž by měl vedle sebe ženu, děti a vnoučata. Má rád svou samotu a čas dokáže vyplnit plnohodnotně. Má srovnané hodnoty a ví, co chce a co ne. Muži single na celý život mají v tomto trochu jinou pozici než ženy.
Silným argumentem, proč si už konečně někoho najít, jsou hodiny, které se jednou zastaví, ty biologické. Možná je vám teď fajn, život si užíváte bez partnera v pětatřiceti také, ale svůj status single změnit ve čtyřiceti a konečně se tedy rozhodnout, že teď je ten pravý čas založit rodinu, nemusí najít své naplnění. Na dítě můžete čekat marně. Muž v tomto ohledu svůj single život může ukončit, dá se zjednodušeně říci, kdy chce.
Opravdový single
To, že ve třiceti nikoho nemáte, nutně neznamená, že ve dvaatřiceti to bude stejné. Jen si teď zkrátka užíváte život sama se sebou. Jde jen o to přiznat si, jakou cestou vy sami chcete jít. Ne proto, že vám to říká okolí nebo vaše rodina, ale protože to tak opravdu chcete. Jednou z příčin, která vytváří muže a ženy bez vztahů, je mýtus o hledání své dokonalé poloviny, bez které nebudeme celí a úplní. Člověka, který se k nám bude perfektně hodit. Jenže takové hledání může trvat celý život a nemusí byt naplněno. Člověk, který v takové představě hledání ideálního partnera žije, při sebemenší chybě, nedokonalosti potenciálního partnera vztah ukončí. Umí žít sám, a dokud nenajde svou pokličku, nikoho vedle sebe nepotřebuje. Žádný vztah není absolutně idylický, a i u sebešťastnějšího páru jsou si partneři vědomi svých nedokonalostí, kterými toho druhého někdy štvou. A o tom vztahy jsou.
Opravdový single život vyžaduje budování vztahu sám se sebou a naprosté a úplné sebeuvědomění. Honza Vojtko popisuje tento vztah jako jasné vědomí toho, kdo jsem, co chci, co nechci, kde vidím ve svém životě smysl, jaké mám vnitřní hodnoty, zda podle nich žiji. Ale i jaká traumata si s sebou z minulosti nesu a jak s nimi umím pracovat, jaké mám nedostatky a co s nimi dělám.
Nesmět se bát podívat se do sebe, neutíkat před sebou a tato zjištění zapojit do kvality života. To vše samozřejmě je nutné i ve vztahu. Ale pokud člověk těchto znalostí a zjištění nemá, jeho single život je spíš takovou hrou na něj. Před ostatními vypráví, jak je spokojený, že je single, ale doma pak tajně brečí do polštáře. Někdy se bojí jít domů, protože právě tam na něj samota nejvíce doléhá a stává se závislým na životě ve společnosti kohokoli.
Single život se druhým může zdát jako nesmírně jednoduchý, ale obnáší to samé, co život ve vztahu. Poznání sebe sama a vědomí, co od života chci. Avšak nějaké výhody, jak říkají samotní singles, to má.
Pozitivní výhody single života
Máte víc času soustředit se na svou kariéru.
Váš domov je opravdu váš a podle vás.
Mimo práci máte čas na život.
Víte, co chcete.
V sexuální oblasti máte víc zkušeností.
Neděsí vás čas o samotě. Umíte být sami.
Můžete svobodně poznávat nové lidi.
Můžete cestovat kamkoliv a kdykoliv.
Méně vám záleží na tom, co si ostatní myslí.
Můžete strávit čas poznáváním sama sebe.
Možná jsou tohle výhody singl života, ale já jako člověk sedmnáct let ve vztahu je zažívám také. Takže single, nebo pár?
