Ať se člověk snaží sebevíc, ne vždy se mu podaří nenápadně vytratit z domu a vyrazit na cestu bez dětí. Je jedno, jestli cestujete na dovolenou, nebo jdete pěšky pro pět rohlíků; výprava s potomkem vyžaduje promyšlenou přípravu a hlavně dostatečné vybavení.
Pro dobro své i ostatních nemám řidičák a tím pádem ani auto. Ano, nejsem tak pánem svého času, byť tedy opravdu netuším, co ta slova vlastně znamenají, a jsem neustále závislá na všemožných jízdních řádech. I tak se nám párkrát podařilo do nějakého auta nacpat a přátelé, to bych vám tedy nepřála. Dítě odjakživa zvrací, snad už když bere za kliku, a snědlo už v životě tolik prášků, že jsem chvíli přemýšlela, jestli ho nepřejmenovat na Kinedryl.
Nejednou jsem se snažila vyčistit půjčenou autosedačku, zadní sedadla nebo pásy cizích aut. Vozili jsme igelitové sáčky, postupně přešli na nákupní tašky a jednou jsem s sebou z legrace, hehe, přibalila i IKEA tašku, ale stejně to nestačilo. Chápu, že kdybych řídila a dítě od malička trénovalo, bylo by to pravděpodobně lepší, ale stejně, vozit v autě dohromady dítě a pytel na mrtvoly, to by asi byly velmi zajímavé silniční kontroly.
TIP NA VIDEO: Z anorektičky úspěšnou blogerkou: Příběh Kačky Tiché
Vzhledem k tomu, že do Ústí nad Labem, odkud pocházím a kam dojíždíme za babičkou a dědou, z letiště Václava Havla zatím žádný spoj nelétá a před několika lety nechalo místní vedení města srovnat autobusové nádraží se zemí, zbývá nám už jen doprava vlaková.
Jsem tedy lehce limitovaná počtem zavazadel, protože víc než batoh a čtyři látkové tašky prostě neutáhnu, ale jinak je to paráda. Nejprve stačí vyrazit s dostatečnou nervovou rezervou, nechat si takových 15 až 360 minut rozptyl a modlit se, že během něj zvládnete dorazit na místa určení. Protože život má být přece dobrodružství a anarchistická skupina bojovníků proti včasným odjezdům, jinak také známá jako České dráhy, vás v tomhle směru nikdy nenechá ve štychu.
Proč batoh a čtyři tašky, ptáte se? To je přece jednoduché. Pro děti od cca dvou let je potřeba mít s sebou spoustu nezbytností. Svačina na tu hodinu a čtvrt zabere dvě tašky a půl batohu, přičemž pití nesete v podpaží. Vlastně se změníte v takový lidský mini market, protože už dobře víte, že na tři z pěti věcí nebude mít potomek chuť a po světě stále přibývá odstrašujících případů, kdy dítě během jízdy vlakem nepozřelo žádné jídlo a bylo velmi blízko celkovému kolapsu organismu.
Zbytek zavazadel je určený pro oblečení z kategorie co kdyby. Vždycky, když bylo v Česku nějaké to extrémní počasí, říkala jsem, že nám už tady chybí jen tornádo. Jestli to někdy bylo vtipné, tak teď už stoprocentně není a já musím být připravena na všechno. Trička s krátkým, trička s dlouhým, kraťasy, kalhoty, tepláky, mikina, pláštěnka, na dva dny pro jistotu šestero trenýrek, kšiltovka, kulich, rukávky a šnorchl pro případ tsunami a ještě mi zbývá vymyslet, co přibalit, kdyby se náhodou Říp probudil k životu.
Jakmile ve vlaku dosednete na určená sedadla, vybalíte potravinovou banku a zahájíte hloubkový ponor pro oblíbenou hračku, která je, doufejme, na dně nejnacpanějšího zavazadla, tato aktivita dítě uspokojí natolik, že se mu začne chtít strašně čůrat. Pravděpodobně na základě těchto vypjatých situací vyměnili ve vlacích okna a dali tam taková, která se nedají otevřít.
Pokud přežijete tuto vzrušující patnáctiminutovku, čeká vás velkolepá hodina sundavání dítěte z opěradla a vyndavání ho z cizích zavazadel, přemlouvání, proseb a výhrůžek. Vystřídáte čtyři karetní hry, vybarvíte omalovánky, dohrajete slovní fotbal do konce a zjistíte, jak dlouho se dá opakovat kámen-nůžky-papír, aniž by vám definitivně hráblo.
No, když už se tady tak pěkně bavíme, napadá mě… Kolik tak asi dneska může stát autoškola a auto, které má mezi řidičem a zadní částí vozu neprůstřelné a zvukotěsné sklo?
