Šílená matka píše pravidelný sloupek o životě s dítětem školou povinným.

Šílená matka píše pravidelný sloupek o životě s dítětem školou povinným. Zdroj: Šílená matka

Šílená matka: Co učím svého syna a co naučil on mě

V poslední době mi několikrát na různých sociálních sítích vyskočil text „Teach your children early what you learned late“, tedy volně přeloženo „Učte své děti dříve tomu, co jste sami zjistili pozdě“. Asi tím není úplně myšleno, že by si měl syn zkontrolovat, jestli si náhodou jízdenku na vlak nekoupil opačným směrem, než kterým chce jet, ale ani to by asi nebylo od věci.

Každý máme priority někde jinde. Rodiče vedou své děti k tomu, aby z nich byli úspěšní, cílevědomí, féroví a soběstační dospělí. No a pak jsme tu my, kteří absolutně nemáme páru, co vlastně děláme, ale ze všech sil se snažíme, abychom na svých dětech zanechali co možná nejmenší psychické následky.

TIP NA VIDEO: Jak se dá s dítětem vrátit k vrcholovému sportu?

Ráda bych, aby z mého syna vyrostl dobrý člověk. Aby byl ohleduplný, vnímavý, skromný, silný, sebevědomý, aby bránil slabší a nenechal se zastrašit. Aby věděl, že ne je ne. Aby byl gentleman. Aby si vážil sám sebe a druhých. Aby věděl, že může zvládnout všechno, jen když bude trochu chtít. Že svět není někdy fér, lidi nejsou jen hodní a občas se stávají fakt hrozné věci, ale od toho jsme tu my, abychom se to pokoušeli nějakým způsobem vyvážit. Pomáhat, rozesmívat, být tu jeden pro druhého a sami pro sebe. Že nemusí nikomu nic dokazovat a má právo na to se cítit na nic.

A to už jsem vám říkala, že mám jen jednoho syna a tomu je 8? Jak mám asi všechna ta ABY a ŽE do těch 140 cm nacpat?! Asi u mě nebude do svých čtyřiceti, abych to všechno stihla, ne? Že ne?! Chce to spoustu času a dá to zabrat, pořád mluvit, vysvětlovat, ukazovat a jít příkladem.

Ale abych nebyla příliš sentimentální, pojďme si říct, jaká poselství se mi zatím podařilo synovi předat. V osmi letech už stoprocentně ví, že PMS je velmi zlá, nepěkná věc a dá se jí bránit snad jen tak, že si lehnete patičkami k výbuchu. Že tampony nejsou torpéda a nestřílí se s nimi. Že gumový šváb nepatří do šuplíku mého nočního stolku. Že i TAKHLE mohou vypadat prsa.

Pak jsou tu věci, které se opravdu snažím, aby pochopil, ale zatím jsme tak v půli cesty: Špinavé nádobí nemá nožičky ani ručičky. Špinavé prádlo má bohužel stejný hendikep. Maminka sice uzvedne moc těžkou činku, ale je zbytečné ji testovat tím, že si do školního batohu přidám pět obřích kamenů z tábora a ona ho pak celý týden tahá, nadávajíc na české školství.

Já jsem se zase od syna na oplátku naučila, že moje nervy jsou schopné měnit skupenství z oceli na výpary za pouhých pět sekund. Nebo že v abecedě po J správně následuje K, F a C. Taky už vím, že couvající zvíře se jmenuje Michael Jackson nebo že za jedno dopoledne lze naprosto s přehledem znehodnotit obsah jednoho středně velkého penálu.

Hlavně jsem ale díky mateřství zjistila, že vydržím a zvládnu přibližně osmapadesátkrát víc, než jsem si myslela. A ať už to bylo jakýmkolivzpůsobem, jsem za to vděčná. Všem rodičům přeji pevné nervy, spoustu sil a dostatek vína a čokolády k výchově vlastních ratolestí. A teď mě omluvte, my si jdeme ukázat, jak vyndat kus zmutovaného draka z odpadu umyvadla.

Neptejte se.