Všichni je děláme. Někdo víc, někdo míň. Jen vytáhneme z kapsy svůj smartphone a celý svět vidí, jak jsme dneska krásní, a hlavně kde a s kým jsme. Ale proč? Jak se to stalo, že je selfie celosvětovým fenoménem? Že by volání po sebevědomí?
Pokud občas zavítáte na Instagram či Facebook, nevyhnete se jim: V autě, před zrcadlem, v baru, před Eiffelovkou, u jídla, při cvičení, ve vaně, po běhání, před běháním, jsou všude, kde to jde. Vítejte ve světě selfie. Mimochodem, kolik jich tam máte vy? Kolikrát otočíte kameru foťáku na sebe, aby o vás celý svět věděl a komentoval a chválil? Já se k selfie přiznávám a myslím, že i velká část populace. Kdo se brání, brzy podlehne. Proč?
Ryze jednoduchou odpověď má anglický psycholog zabývající se závislostmi - včetně těch digitálních. „Selfie se staly klíčovým zdrojem osobního vyjádření a jsou pro lidi rychlým a pohodlným způsobem, jak okamžitě uspokojit spoustu svých osobních potřeb a zároveň se prezentovat se tak, jak chtějí, aby je viděli ostatní," říká Dr. Mark Griffiths. Co všechno lidé vlastně prostřednictvím selfie hledají?
Chceme být milováni a obdivováni
Když zveřejníme selfie, dychtivě očekáváme reakci. Narovinu - pozuitivní. Většina lidí vydrží pár minut, než poprvé zkontroluje, jak rychle rostou palce nahoru. Proč? Protože se chceme cítit milováni. Po pěti minutách žádný like? Naše nálada klesá. Deset liků do minuty? Svět je krásný, s úsměvem na tváři svítíme jako sluníčko. Možná, že nakonec nejsme tak nezajímaví a máme super život.
„Každý z nás má hlubokou touhu po lásce. To je to, co všichni hledáme. Když se necítíme milovaní, jsme prázdní a depresivní,“ poukazuje na přirozené lidské touhy a chování Ryan Maher, duchovní kouč. Selfie nemusí být špatné, stejně jako u čehokoli jiného je ale i zde důležitá míra a umírněnost. Pokud sem tam zveřejníte selfie s konkrétním obsahem, je to v pořádku. Uběhli jste závod a máte medaili, vyzkoušeli jste něco nového, máte sraz se spolužáky. Pokud ale převažují jen vaše obličeje bez konkrétního sdělení, je jasné, že toužíte po pozornosti, které se vám pravděpodobně v reálném životě tolik nedostává.
Chceme být přijati
Pořízením selfie si lidé chtějí kolikrát jen ověřit, že se o ně zajímá někdo jiný nebo že na něm někomu záleží. Jsme zaplaveni nejlepšími fotografiemi našich přátel, rodiny, umělců, blogerů a dalších lidí. A většina z nás touží být přijata a milována stejně, jako naše vzory nebo přátelé.
Chceme ukázat, že jste také zajímaví
Neustále vidíme své přátele na dovolené, jak dělají zábavné aktivity, jak skvěle tráví čas se svými dětmi a rodinou. Když to vidíme, podvědomě si myslíme: "Ty jo, ten člověk má vzrušující život!" A to nás vede k tomu, abychom přistoupili k sebeobraně a začneme postovat "na oplátku". I my jsme v pohodě, zábavní, na skvělé dovolené. A moc nám záleží na tom, aby to ostatní viděli!
"Někdy to může inspirovat ostatní v jejich životech, zatímco jindy je to prostě něco, co nám zvedne náladu a pomůže přežít den,“ poukazuje na více stránek selfie Ann Stelle, terapeutka pracující s dospívajícími dětmi, kterým pomáhá nalézt emocionální rovnováhu.
Chceme spojení
Všichni toužíme být milováni, oceňováni. Nechceme mít pocit, že nikoho nezajímáme. Často míváme tyto touhy uspokojeny ve skutečném životě, ale když to pokulhává, jdeme do toho digitálního. Tam to totiž skoro vždycky vyjde. Lidé mohou snáze oslavit své úspěchy, podělit se o radost, a také mají větší kontrolu nad tím, jak vypadá jejich život.
Někdy to opravdu může člověku zvednout náladu a zlepšit den. Jenže všichni také víme, že není nic staršího, než včerejší příspěvek, který už sociální sítě nikomu nezobrazují. Až budete mít potřebu zveřejnist další selfie, zkuste si sami pro sebe říct, jestli nebude lepší věnovat svou pozornost a čas něčemu opravdovému, co vám přinese radost a spokojenst na delší dobu.
