Jste prvorozený? Vítejte v klubu perfekcionistů. Už od narození si zpravidla užíváme pozornosti a výsad, náš příchod na svět byl velká sláva. Ale do vínku jsme dostali také něco, co nám život příliš neusnadňuje. Celou hromadu perfekcionismu. Proč?
Hrnečky vždycky uchem doleva, samé jedničky, projekt dotažený do posledního puntíku i sladěný outfit, velké nároky na sebe i ostatní. Průměr nám nestačí. Chceme to perfektně. Nejste náhodou prvorozené dítko? „Dokonce i zdánlivě líní a nemotivovaní prvorozenci mají v sobě zaset perfekcionismus a nejvíce jim ublíží, když selžou,“ tvrdí Dr. Kevin Leman, autor knihy The Birth Order Book, který zkoumal dynamiku narození a pozoroval opakující se rysy u prvorozených, prostředních a nejmladších dětí.
A jaké typické vlastnosti viděl u prvních v rodě? Perfekcionista, spolehlivý, svědomitý, seznamovatel, dobře organizovaný, kritický, vážný, vědecký, cílený, sebeobětavý, milující, konzervativní, věřící v autoritu a rituál, legitimní, loajální, závislý na sobě. Život je pro prvorozeného jedince skutečný a vážný. Nebývá moc překvapený. Raději ví, co se děje a kdy. Vychází z toho, že je dobře řízený a organizovaný. Je pravda, že vždy existují výjimky, ale je jich málo. A kdo za to tedy může, že toužíme, my prvorození, po dokonalosti? No přece máma a táta.
Pro nejstaršího není vzorem sourozenec, ale rodiče.
Je těžké měřit se s dospělým, když jste tak malá. A když k tomu přidáte lehce kritické rodičovství a také přirozeně vyšší očekávání rodičů od prvorozených (a to jen z toho důvodu, že na další sourozence není tolik času), máte zaděláno na touhu mít vše perfektní. Zároveň máte i šanci být schopní. Což dle řady výzkumů prvorození jsou. Rozhlédněte se kolem sebe, kdo z úspěšných přátel je prvorozený? Celá polovina všech vítězů Nobelovy ceny a amerických prezidentů se narodila v rodně jako první. Mezi celebritami jsou to Zac Efron, Beyoncé, Dakota Fanning, Harrison Ford, Jennifer Aniston, Angelina Jolie, Brad Pitt, Chuck Norris, Sylvester Stallone, Reese Witherspoon nebo Ben Affleck.
Jak se z toho nezbláznit
Vysoké očekávání od prvorozeného není špatná věc. Ale existuje rozdíl mezi úsilím o dokonalost a samotnou dokonalostí. Druhé je nemožným cílem. A pokud si to neuvědomíte, bude vás takový perfekcionismus jen oslabovat.
Co tedy s tím?
Myslete reálně a často si opakujte: „Nikdo není dokonalý. Mohu dělat jen to, co je v mých silách. A že jsem udělala chybu, neznamená, že jsem hloupá a selhala jsem. Každý má někdy špatný den.“
Pro lidi s perfekcionismem je často těžké vidět situaci z pohledu druhých. Naučte se vidět situaci tak, jak by ji mohli vidět i jiní lidé.
Perfekcionisté mají tendenci zabývat se detaily a trávit spoustu času starostmi o „maličkosti“ (například v e-mailu). Co nejhoršího se stane, když to nebude dokonalé? Přežiju to? Určitě.
Naučte se překonat „fobie“ z chyb a nedokonalosti, a to tak, že postupně a úmyslně dělejte chyby a zažívejte nedokonalost. Tato technika také zahrnuje postupné vystavování se situacím, které obvykle vylučujete ze strachu, že věci nebudou dokonale fungovat. Přijďte tedy sem tam pozdě, nechte trochu neuklizeno, řekněte, že nemáte čas, zvládněte mít na sobě i oblečení s malou skvrnou, a když uděláte chybu, tak se odměňte. Vy jste to totiž přežili.
