Video placeholde

O čem se mlčí: Za domácí násilí si ženy mohou samy, myslí si třetina Čechů

Prožívání těch, kteří zažívají násilí v rodině, je jako permanentní čekání na katastrofu. Podle výzkumu společnosti IKEA se 7 % obyvatel Česka necítí doma bezpečně. Jedním z důvodů může být i domácí násilí. Kampaní s názvem #zabezpecnydomov se proti domácímu násilí postavila i společnost IKEA Česká republika.

„Může si za to sama, měla vědět, koho si bere.“ „Kdyby ho neprovokovala, nic by jí neudělal.“ „Určitě si to vymyslela, on je tak milý člověk.“ To je ukázka toho, jak vypadají některé předsudky vůči ženám – obětem domácího násilí, na které se zaměřil nový výzkum společnosti IKEA ve spolupráci s Univerzitou Karlovou a Koalicí NeNa, který realizovala agentura Kantar Hoffmann mezi 1500 respondenty.

Podle něj 56 % respondentů souhlasí s názorem, že ženy jsou napadány kvůli tomu, že své partnery provokují. Přestože tento názor převládá hlavně mezi muži, i ženy si občas myslí, že za domácí násilí si mohou oběti samy. Násilné osoby své chování bagatelizují a za to, že došlo k násilí, opakovaně obviňují oběť, čímž zkreslují realitu. A pak se děje, že oběti skutečně často cítí vinu a hledají chybu u sebe. To může být podporováno i okolím, například výše zmíněnými stereotypy. Ve snaze pochopit, proč k násilí dochází a jak mu předejít, si pak oběti mohou začít myslet, že kdyby se líp staraly o domácnost, o děti, kdyby lépe četly mužovy nálady a tak dál, tak by se nestalo, že jim nebo dětem ublížil.

Odpovědnost vždy nese násilník

Vymezit se proti představám společnosti, kdo se má ve vztahu jak chovat, je těžké, pokud jsou obecně přijímány jako fakta. Stereotypy ve společnosti tak usnadňují násilníkovi udržovat si kontrolu nad obětí. Za násilí je ale vždy odpovědný ten, kdo se ho dopouští. O to znepokojivější je, že podle aktuálního výzkumu česká společnost tuto skutečnost v některých případech zpochybňuje. Třetina lidí si myslí, že pokud žena ze vztahu neodejde, je za násilí spoluzodpovědná. Takovým tvrzením však zbavujeme odpovědnosti za jednání násilnou osobu. Čtvrtina lidí si dokonce myslí, že si za domácí násilí mohou oběti samy. Svěřit se se svým příběhem je pak pro mnohé ženy těžké, mohou se obávat, že jim nikdo nebude věřit.

Sexuální násilí je nejdestruktivnější

A jaký je další z rozšířených stereotypů? Skoro polovina (48 %) Čechů souhlasí s tím, že žena je povinna mít sex se svým manželem. I přes to, že si to myslí hlavně muži (54 % respondentů), najdeme tento stereotyp i u žen. Ve výzkumu ho vyjádřilo 41 % z nich. Oběti přitom ze zkušenosti pomáhajících organizací častěji hovoří o tom, že sexuálnímu nátlaku podlehly proto, aby minimalizovaly další násilí a ochránily děti, než že by byly přesvědčeny o tom, že je to jejich povinnost. Tato forma násilí je pro oběti velmi traumatizující a může mít na ně dlouhodobý dopad. Vzhledem k tomu, že jde o velmi citlivé a intimní téma, které je provázeno pocity studu, bývá pro oběti těžké o zkušenosti se sexuálním násilím hovořit.

Co dělat, když nevíte, jak odejít? Článek pokračuje na další straně. >>>

Pokračování 2 / 3

Odejít není snadné

Těch smutných čísel, která výzkum odhalil, je řada a důvodů, proč oběti v násilném vztahu zůstávají, může být mnoho. Do karet obětem nehraje ani sociálně-ekonomické rozdělení společnosti – ať už z pohledu pohlaví, nebo věku, kdy ženy vydělávají méně – ani obtížná situace s bydlením: bytů je málo, a o těch sociálních ani nemluvě. I pro polovinu respondentů zmiňovaného průzkumu by nenadálé přestěhování bylo velkým problémem. Každý desátý dokonce přiznal, že by to nezvládl. Nejčastěji tak z respondentů odpovídaly ženy (64 %), lidé starší 55 let (30 %), s nižším příjmem (41 %).

Překážek, kterým oběti při odchodu z násilného vztahu musejí čelit, je mnoho. Kromě zmíněného problému najít bydlení je to finanční situace oběti, strach z reakce násilného partnera, ze ztráty dětí, trauma a dopad prožitého násilí, nedostatek podpory ze strany rodiny, přátel, zaměstnavatele, ale může to být i málo informací o dostupné pomoci a možnostech právního řešení. To všechno snad stačí k tomu, aby si každý uvědomil, jak důležité je dát obětem domácího násilí najevo, že v tom nejsou samy, a je potřeba jim nabídnout podporu a pomoc.

To si klade za cíl i kampaň společnosti IKEA s názvem #zabezpecnydomov, která odstartovala už loni a s jejímž pokračováním se lidé setkají i letos. Hlavním tématem, na které se kampaň zaměřuje, je právě problematika odchodu od agresora. Kampaň ukáže, že odejít není pro ženy tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Pokračování 3 / 3

Desatero bezpečného odchodu koalice NeNa

1. O tom, že chcete odejít, partnerovi neříkejte.

2. Odejděte, až partner nebude doma.

3. Pokud je to možné, neodcházejte bez dětí.

4. Připravte si důležité doklady, smlouvy, dokumenty.

5. Pořiďte si fotodokumentaci bytu před a po stěhování.

6. Odejděte do bezpečí – teprve pak obeznamte partnera, že jste odešla.

7. Vše dokumentujte – po odchodu s partnerem komunikujte pouze písemnou formou a komunikaci si uložte.

8. Informujte školku, školu, kroužky, zaměstnavatele – novou adresu sdělte pouze lidem, kterým opravdu důvěřujete.

9. Řekněte si o pomoc – kontaktujte některou ze specializovaných organizací (například ROSA, proFem, Acorus).

10. V případě ohrožení volejte linku policie 158.

Pořad O čem se mlčí vzniká ve spolupráci s magazínem Moje psychologie. Aktuální číslo si můžete koupit v on-line trafice iKiosek.cz. Dnes objednáte, zítra ho máte ve schránce. A doprava je zdarma!

Moje psychologie 12/21
Moje psychologie 12/21 | Zdroj: Anna Kovačič