...

... Zdroj: iStock.com

Nic se mi nedaří, stejně to nevyjde: 5 tipů, jak ze sebe přestat dělat chudinku

Možná to znáte od jiných lidí, možná sami od sebe: Nic se mi nedaří, stejně to nevyjde, nemá cenu se o to pokoušet, všechno je špatně, co s tím nadělám, za všechny nezdary mohou jiní… Tohle je uvažování typické pro oběti. Jak z toho ven?

Řekněte: Dost!

Postoj oběti je úzce spojený s pocitem bezmoci. A to se rozhodně neslučuje se spokojeným a radostným životem, k němuž podvědomě směřuje každý. Už jen proto, že člověka v roli oběti ovládá nezdravá energie vyvolávající dojem bezvýchodnosti, která se může ve finále odrazit i na zdraví v podobě psychosomatických potíží. A to nikdo nechce. A proto je třeba sebrat odvahu a říct si, že vy žádná oběť nejste. Že máte život ve svých rukách, nehodláte už trpět a jste ochotni kvůli tomu vystoupit ze své komfortní zóny a něco začít měnit.

Přestaňte obviňovat druhé

Pokud jste ochotni převzít zodpovědnost za svůj život, přestaňte obviňovat druhé z čehokoli, co se vám děje. Zapomeňte na slova jako „nemůžu“, „neumím“ a začněte něco dělat. Život není o tom, abyste v případě jakéhokoli nezdaru ze všeho nejdříve určili viníka. Daleko podstatnější je, abyste pochopili, proč jste neuspěli a z čeho se konkrétně můžete poučit. Když jen ukážete prstem, kdo „za to může“, rozhodně vám to v ničem nepomůže a nic vám to neusnadní.

Přijměte zodpovědnost

Tím se rozumí zodpovědnost za své emoce, rozhodování i všechny činy z toho plynoucí… To by měl dělat každý, který odmítá roli oběti. Pro tu je naopak charakteristické, že se zodpovědnosti vzdává. Situace, v níž se oběť ocitla, přece způsobili ti druzí, jen oni mají schopnost vše vyřešit. Člověk v roli oběti jen trpí a čeká. Zodpovědnost má ale nemalou moc, a proto není dobré ji přenechat někomu jinému. Když to uděláte, zdánlivou výhodou může být, že se vás někdo „ujme“, bude o vás „pečovat“, ale na druhé straně si na tom druhém začnete tvořit závislost a budete posilovat svou nesamostatnost.

Neříkejte, že to nejde

Většina lidí uvažuje dost podobně – brání se podvědomě tomu, aby vystoupili ze své komfortní zóny, bojí se větších změn, představa úspěchu má podobu něčeho, co si nezaslouží a co jim nenáleží. Člověk v roli oběti řeší, proč něco nejde. Člověk s myšlením vítěze naopak hledá možnosti, jak na to. Má chuť do změn, věří v úspěch. Pokud budete mít sklon sklouzávat do pozice oběti, zkuste se zamyslet nad následujícími otázkami: V jakých situacích se cítíte být obětí? Co je skutečnou příčinou toho, co se vám děje? Co můžete udělat jinak? Co je potřeba udělat ze všeho nejdříve, aby se vám začalo dařit?

Definujte si, co chcete

Abyste namísto pozice oběti zaujali roli vítěze, musíte mít jasnou představu, co byste chtěli a proč. Zároveň je nezbytné, abyste si myšlení nastavili pozitivně a věřili, že všechno nakonec zvládnete. Třeba i s dílčími neúspěchy. Podstatné je, abyste vsadili na své vlastní síly, na své dovednosti, které navíc budete ochotni nadále rozvíjet. Dobré je inspirovat se lidmi, kteří se vydali podobným směrem a již uspěli. A také se třeba vyvarovat chyb, které udělali. Není přitom nutné je brát jako demotivující prvek, ale jako věc, která může vaši cestu urychlit. Stačí mít jen cíl, rozhodnout se a vytrvat.

Další skvělé články najdete v novém vydání časopisu Moje psychologie. Kupte si ho v naší on-line trafice iKiosek.cz! Dnes objednáte, zítra už ho máte ve schránce. A doprava je zdarma.

.
. | Zdroj: Archiv Mojí psychologie