...

... Zdroj: iStock.com

...
2
Fotogalerie

Názor: Proč mám raději feministy než gentlemany?

Byla jsem na hodně rande s mnoha muži a s velkou částí z nich jsem si připadala jenom jako hloupá holka, co jim nesahá ani po kotníky, ale docela by si ji po večeři dali. Pak jsem ovšem začala randit s feministy a v porovnání s nimi se i gentlemani můžou jít vycpat a zalézt do vitríny v muzeu. 

Na to, že vlak naší republiky asi před sto lety roztlačil pravděpodobně nejvýznamnější český feminista, jsme docela zamrzli. TGM měl ohledně feminismu jasno. Tvrdil, že ženy jsou bez problému schopné se aktivně podílet na všech činnostech, které zastávají muži. Také se snažil přesvědčit společnost o tom, že by ženy měly více vstupovat do veřejného, politického, kulturního a společenského života. A kdo jste si doteď myslel, že Garrigue ve jméně je přezdívka ze skauta nebo jméno padlého kamaráda z války, jste na omylu. Aby Masaryk veřejně naznačil úctu ke své manželce Charlotte Garrigue, přijal její jméno za své.

Abych já nezamrzla u svého obdivu k Masarykovi, přehoupnu se do současnosti. Zřejmě nejviditelnějším feministou dneška, minimálně v mojí sociální bublině, je filmový kritik Kamil Fila. Dokonce za svou „dlouhodobou snahu o demytizaci feminismu“ získal ocenění Genderman roku 2018. Někteří komentující na Facebooku vtipkovali, že nebude komu dát to ocenění příští rok, protože jediný feminista v Čechách ho získal letos. Naštěstí jsou situace v komentářích na sociálních sítích vždycky o dost horší než ve skutečnosti, takže bych se nebála, že by nebylo tento rok koho oceňovat.

A jací jsou ti (moji) feministé? Jsou to muži, kteří uznávají rovnoprávnost žen a mužů ve společnosti. Pokud chcete feministy lépe rozpoznat, rozhlédněte se kolem sebe, podle následujícího popisu určitě nějaké najdete.

Feminista je muž, který chápe, že jste se nenarodila u dřezu s nádobím ani s košem na prádlo v ruce. Je to muž, který po vás nevyžaduje, abyste mu vařila nebo vysávala koberce. Rád umyje nádobí nebo převlékne povlečení a klidně vás nechá vrtat do zdi nebo dolít olej do auta. Tím se nesnažím říct, že pokud žijete s feministou, tak děláte doma všechny manuální práce vy, ani to, že je u vás hrozný bordel, protože nikdo neuklízí a všude se válí omítka, protože jste se minulý týden učila vrtat. Myslela jsem tím to, že se rovnoměrně dělíte o domácí práce a nikdo nikoho nezesměšňuje v rámci stereotypně přiřazených rolí, ve kterých většina z nás vyrostla.

Vzhledem k tomu, že feministé považují ženu za rovnocennou partnerku, každé ženě bych přála takového muže do postele. Feministé se zajímají, vědí o možnostech ženy dosáhnout orgasmu a spolu se všemi jejími ostatními právy dbají i na konsenzus. Nezažila jsem žádného feministu, který by mi sundal spodní prádlo dřív, než já jemu. Po sérii několika sexuálních nedorozuměních, která jsem v životě zažila, je pro mě velmi úlevné mít vedle sebe někoho, s kým mám jistotu, že mě nebude do ničeho nutit.

Pokud chceme změnit své myšlenkové vzorce a stereotypy, musíme se s nimi naučit pracovat. Feministé se nestali feministy ze dne na den. Mnoho z mých přátel mi přiznalo, že i přes to, že se považují za feministy, mají někdy problém jednat feministicky, protože jim to někdy včas nedojde. Všichni máme v sobě silně zakořeněný „mužský přístup k realitě“, že někdy jednáme rychleji než myslíme.

A problém mají nejen muži, ale i ženy. Projevuje se to například tak, že máme tendenci považovat ženský názor za méně důležitý než ten mužský. Nebo posuzujeme ženu na základě její atraktivity a muže na základě jeho inteligence. Stavíme muže automaticky do vedoucí role a ženu do podřízené. Žena má větší cenu, pokud je zadaná, než když právě nemá partnera, ale u muže to tak neplatí. Předpokládáme, že žena je hysterická, přecitlivělá a moc mluví, kdežto muž nepláče, nemění svá rozhodnutí a vyjadřuje se vždy k věci. Feminismus nás těchto předsudků zbavuje, protože umožňuje ženám i mužům opustit své role a být takoví, jací být chtějí.

I já jsem nedávno musela překonat své zažité předsudky. Dostala se ke mně složka feministického porna a měla jsem k němu upřímnou nedůvěru, protože jsem měla pocit, že „pro-ženské“ porno přece nemůže být tak dobré jako klasické porno na internetu. Nakonec jsem se ale překonala a pustila jsem si ho. Zjistila jsem, že to je porno jako každé jiné, s tím rozdílem, že si v něm i ženské protagonistky prokazatelně sex užívají. A jak jsem si na to v průběhu těch filmů zvykla, marně teď hledám kategorii „feministické“ ve svých obvyklých vyhledávačích. Možná, že společnost prostě jen potřebuje, stejně jako já, překonat prvotní nedůvěru k čemukoli, co má v názvu slovo odvozené od feminismu.

A proč vlastně nemiluju gentlemany? Gentleman je v podstatě „slušný muž, který se chová k ženě s úctou“, což je za mě (i za feministy) úplně v pořádku. Jen mě zaráží, že by na tom mělo být něco nadstandardního. Pak jsou tam takové drobnosti z hlediska etikety, z nichž část diskriminuje ženy a část muže, a to už není úplně fajn. Mužům-feministům je ale gentlemanství úplně jedno, protože nedělají rozdíl v tom, komu otevřou dveře, pomůžou do kabátu nebo komu budou naslouchat během rozhovoru. Záleží jim na rovnosti mezi muži a ženami, a tudíž si váží stejně společnosti obou.

Na první pohled to u nás vypadá docela v pohodě. Můžeme volit, pracovat na vedoucích pozicích, nikdo se na nás nedívá divně, když nosíme kalhoty, a víceméně si můžeme říkat, co chceme. Navíc v některých zemích je to přece mnohem horší. Jde jen o to, jestli nám to takhle stačí. Každá z nás jistě zažila situaci, kdy něco v práci třikrát vyslovila, a až když to po nás náhodou zopakoval nějaký kolega, stalo se to součástí konverzace. Nebo jste zjistila, že váš podřízený má dvakrát větší plat než vy. Nebo vás někdo políbil bez vašeho souhlasu, nutil vás do sexu anebo vám na baru „jen“ nevyžádaně sáhl na zadek.

Masaryk před sto lety tvrdil: „Co se muži odpustí, neodpustí se ženě.“ Ráda bych řekla, že to tak dnes neplatí, ale zdá se, že některé věci se zatím nezměnily. Feministé jsou tu proto, abychom jednou přestaly být až tím druhým pohlavím. A já je za to miluju.

Článek vyšel v březnovém čísle časopisu Moje psychologie. Aktuálně je na stáncích květnové číslo s Erikou Stárkovou na titulce. Objednat si ho můžete i přes www.ikiosek.cz.

.
. | Zdroj: Archiv Mojí psychologie