Umění žárlit je důležitější, než si myslíte.

Umění žárlit je důležitější, než si myslíte. Zdroj: iStock

Naučte se žárlit tak, aby vám to nezničilo vztah!

Řekla bych, že jsem poměrně racionální, emancipovaná a moderní žena. Anebo se taková snažím být a také se mi daří ledacos brát s nadhledem. Do té doby, než se kolem mého partnera začne motat nějaká jiná. To se ve mně pak spustí ten prapodivný mechanismus, který zatemňuje mozek a dělá z nás, něžných stvoření, hysterické fúrie. 

Každý z nás má nějaké slabší místo. Tím mým je žárlivost. Částečně vrozená, částečně způsobená nejednou špatnou zkušeností. Vím, že v tom rozhodně nejsem sama. Jakmile spatřím nějakou dobračku, jak se nakrucuje před mým milý, mám chuť plivat síru. Jakožto moderní a vyrovnaná žena si v tu chvíli pozvu na pomoc humor a roztomilost. Problém je v tom, že to občas zkrátka neukočíruji a všechno to přechází do naprosto neracionálního jednání. Proto bychom si občas naše jedové pohárky měly trochu propláchnout a uklidnit se. Jde to ale vůbec? A tak jsem se začala pídit po tom, jak přestat žárlit.

Přiznání je polehčující okolnost

Buďme k sobě upřímné. Přestat žárlit nejde. Když to v sobě už jednou máte, budete to tam mít napořád. Ten, kdo tvrdí, že ne, si akorát lže do kapsy. Pozitivní stránka věci je ale ta, že s žárlivostí se dá pracovat a lze ji zásadně zmírnit. Prvním krokem je přiznat si to. Jako alkoholik. Tak si to řekněte nahlas. Dobrý den, jmenuji se Marie a... žárlím.

Dalším krokem je přiznat to také svému partnerovi. Ideální je nevyrukovat s tím uprostřed hádky, počkat si na klidnější chvilku. Jděte na to od lesa: Prostě máte trochu bouřlivější povahu, a tak vám prostě není příjemné, že se kolem něj tak moc motá jeho kolegyně. Když mu tuto informaci podáte v normální hlasové tónině, je velká šance, že to přijme. A pokud to klapne podle rad z časopisů, on to nejen přijme, ale bude dělat vše pro to, aby se případných dalších vašich scén vyvaroval. Jenže, to je prostě značka ideál. Mnohem pravděpodobnější je varianta, že mu v tu chvíli poběží v hlavě večerní Liga mistrů. A tak rozhodně není od věci mu to občas připomenout.

Jenže zcela určitě nastane nějaká situace, která ve vás zažehne plamen nenávisti vůči všem ženám v jeho okolí i na světě. Co teď? V tu chvíli zkuste první pomoc: Zprávu o tom, že doufáte, že si to s ní užívá a že všechno víte, si klidně napište, ale rozhodně neodesílejte. Nebo pošlete kamarádce. Napište si jich klidně deset, hlavně je pak ale zase smažte.

A i když si můžete vyrvat vlasy, protože víte, že je zrovna v hospodě se svými kamarády, mezi kterými je i ONA, uklidněte se a uvědomte si, s kým chodíte. Věříte svému partnerovi? Pokud ano, pak přeci není důvod se čehokoliv bát. Nevěříte mu? Tak pak si možná raději odpovězte na důležitější otázku, a to, proč s ním vlastně vůbec jste.

Žárlivým stavům člověk propadá často ve chvílích, kdy není vedle svého partnera. Zkuste si místo toho, kde teď je a co tam dělá, vzpomenout na to, jak se chová, když je s vámi. Cítíte od něho lásku, zájem, podporu? Pak je to skvělé, ne? A tomuhle skvělýmu chlapovi chcete dělat scény? Na druhou stranu, nic se nemá přehánět a pokud vám opravdu nedělá dobře, že váš přítel tráví přespříliš času se svojí bývalou, byť je to v rámci nějaké party, tak mu to řekněte. "Ideálně zavčas a v klidu, než to v člověku vybouchne," tak zní rada odborníků. A já si říkám: Kdybych měla počkat na to, až to budu schopna říct v klidu, neřeknu mu to nikdy. Co teď s tím?

A tak volím metodu: radši trapně než vůbec. A sem tam prostě odešlu zprávu, kterou bych v klidovém režimu smazala, nařknu ho z toho, že s ní tráví přespříliš času (i když to nebude pravda) a ukážu, jaká mocná síla ve mně třímá. Konec konců, jsem ženská a můj život řídí hormony měnící se snad každý den. Čeká snad někdo, že budeme pořád rozumné?