Jsou oporami mužů, kteří řídí tuto zemi. Co je to stojí energie? Co musely obětovat? A co jim to přineslo? Mluvili jsme se třemi manželkami předních českých politiků o tom, jak se jim žije.
Monika Babišová
manželka ministra financí Andreje Babiše
Manželovou účastí ve vládě jsem ztratila svobodu. Když jdu ven, třeba s kamarádkami na večeři a pak si chceme jít zatančit nebo do baru, spousta lidí mě poznává, šeptají si, ukazují na mě. To fakt není nic příjemného. Řeší, co dělám, jestli piju, kouřím, kolik piju… Ale je to těžké třeba i v obchoďáku, když jdu nakupovat s dětmi.
Neumím to ignorovat. Vždycky jsem si zakládala na soukromí, milovala jsem pocit, že jsem jedna z davu. Vadí mi, že média jdou i po našich dětech, sledují jejich sociální sítě a blbě to komentují. Děti jsou v pubertě a jakákoli kritika je může ovlivnit na celý život. Navíc naše děti nejsou veřejné osobnosti, ty ve vládě nesedí, chtějí mít normální život.
Nevybraly si tátu ministra a tatínek se jich na případnou ztrátu soukromí neptal… teda ani mě. Naše děti mu otevřeně říkají, že si přejí, aby nevyhrál. Já mu fandím, ale když nevyhraje, budu taky ráda.
Chápu, že potřebuje něco dělat, má vizi, je chytrý a chce se realizovat, ale bylo by skvělé, kdybychom všichni zmizeli z očí veřejnosti. Mou práci to naštěstí nijak neovlivnilo, pracuji jako designérka pro naši společnost a mám tolik zakázek, že nestíhám brát žádné další zvenku.
Nabídky jsou, nedávno jsem dostala jednu krásnou – na interiér českokrumlovského hotelu. Musela jsem ji odmítnout: Děti vůbec nevidí tátu, ještě aby vůbec neviděly ani mě. Navíc ani nechci být časově vázaná na klienta, to je pro mě zatím nepřípustné.
Budoucím manželkám členů vlády bych poradila jen jednu věc: Hlavně by měly zůstat samy sebou. Dá se to, i když to stojí hodně sil.
