Kdo by chtěl slyšet, že není dobrý, že dělá chyby a že je potřeba, aby se zlepšil? Myslím, že ruku nikdo nezvedne. Kritika se nám špatně poslouchá, a tak se jí v životě vyhýbáme, jak jen to jde. A to je škoda, protože nám může hodně pomoct. Naučte se ji chtít, poslouchat a reagovat na ni. Hodně věcí se ve vašem životě zlepší.
„Podívej, kam to dotáhla Marcela. Už na střední měla jedničky a ty trojky, tak to se není čemu divit.“ Zdá se vám tahle věta povědomá? Nezaslechla jste ji v dětství v mnoha obměnách? Možná i proto je každá věta zavánějící upozorněním či kritikou pro vás jako červený hadr. Reakce? Naštvání, pláč, nízké sebevědomí a absolutně žádná chuť vrhnout se do nových věcí. Kritika nás zašlape na dno a začínáme se utěšovat sklenkou červeného, drsným tréninkem k dokonalé postavě, vylepšování vzhledu, za kterými jdeme v touze slyšet: „Ty jsi skvělá, to ti jde, jsi dobrá!“ Nebo umíme hodně rychle zapomenout.
Ano, vyrovnávání se s kritikou je náročné. Můžete na to ale jít z druhé strany a vytěžit z ní maximum. Když kritiku budete sami žádat, zvyknete si na ni a využijete ji. Kdo by nechtěl umět říkat hrdě „Díky, že jsi mi to opravil a řekl, co dělám špatně. Jdu to zlepšit,“ a to vše s úsměvem na tváři. Že by se vám to takhle líbilo? Tak se naučte technice growth mindset. Co je to a v čem spočívá?
Strach z chyb nás brzdí
Growth mindset je odborný název pro schopnost člověka naučit se kritiku vyhledávat, protože ví, že jedině díky ní se může zlepšit. Že můžete růst jedině, pokud si přiznáte svou vlastní chybu. A bez chyb to nejde. Jakékoliv učení, trénování a zlepšování vlastních dovedností nevyhnutelně zahrnuje i chybování. „Když děláte chyby, dostáváte horší známky. Ztrapňujete se. Cítíte se nepříjemně, protože od dětství vás učili, že pokud vám něco nejde, tak jste asi úplně blbí nebo neschopní. Proto lidé už od útlého věku žijí ve své komfortní zóně a jen stěží přijímají výzvy, protože ty by mohly poukázat na jejich nedokonalost,“ říká po svých zkušenostech, osobních a pracovních, Kamila Boudová, podnikatelka a autorka knih Falešná Pařížanka, která se chybování také nevyhnula, ale naučila se s ním pracovat. Také jí v hlavě procházely fráze typu „Vykašli se na to. Nejsi dobrá, tak to zabal, než si toho někdo všimne“, které sami možná poznáváte.
Začněte kritiku vítat
Většina z nás má tendenci kritice oponovat, obhajovat se, vysvětlovat. Podle techniky growth mindset je to špatně. Zkuste naopak držet jazyk za zuby, poslouchat a zlepšit se. Nebude to tak těžké, mozek se trénováním dokáže naučit cokoliv. Časem zvládnete i tento postoj.
To potvrzují i výzkumy mozku Carol Dwecky a jejích kolegů, kteří se začali zajímat o postoje studentů k neúspěchu. Ukázalo se, že pokud si myslíte, že váš mozek může růst, budete se chovat jinak. Například studie o různých druzích chvály ukázaly, že říkat dětem, že jsou inteligentní, podporuje jednotvárné myšlení, zatímco chválení tvrdé práce a úsilí i s poukázáním na chyby kultivuje růstové myšlení. Když mají studenti růstové myšlení, přijímají výzvy a poučí se z nich, čímž zvyšují své schopnosti a úspěchy. Jen si vzpomeňte, kolikrát jste něco pokazila a tím, že jste se to snažila napravit, jste našla nové cesty a umy, které jste pak v životě využila. Víc věci po sobě kontrolovat? Nechat si poradit? Být trpělivá? Kdyby vás nikdo nezkritizoval, tak to neumíte.
Ženy kritiku špatně snáší
Není nic nového, když řekneme, že někdy se ve věcech příliš babráme. Chybou se trápíme, kdyby jen celý den, ale i dlouho poté, i měsíc je nám málo a na člověka, který nám kritiku uštědřil, se ještě dlouho díváme skrz prsty.
Oproti tomu jiní se rychle z chyb oklepou a jsou připraveni jít zas do boje. Netrpí jejich sebevědomí, věří si dál. Co se to od nich naučit? Do téhle strategie se pustila i Kamila při svých peripetiích v projektu Slow days, která si nejen vzala příklad z těchto lidí. „V knize Confidence code jsem se dočetla, že pokud žena udělá chybu, tak ji to paralyzuje. Její myšlenky ji lynčují a ona se z toho prostě nedokáže vymotat. Můj pocit, že ležím na dně hluboké rokle, čumím do nekonečné oblohy, celé tělo mám svázané a nemůžu se hnout, je tedy normální. Není to další důkaz mé neschopnosti, je to prostě jen projev mého ženství. A tak jsem to přijala, zpracovala, sedla si na svůj krásnej východoevropskej zadek a začala jsem plánovat, že ze Slou udělám do roka úspěšnej projekt, nebo ho zavřu,“ popisuje ve své knize Falešná Pařížanka 2 své strasti, chybování a reakce na ně Kamila Boudová.
Jestli je neschopnost snášet kritiku dána do vínku ženám, nebo o tom pochybujete, nakonec ale není podstatné. Důležité je, že šanci nenechat se převálcovat máme všichni stejnou. Tak zvedněte hlavy a jděte věci napravit. Všechno půjde líp.
Chcete se naučit přijímat samy sebe s láskou a pochopením? Přestat konečně plnit očekávání druhých? Inspirujte se k sebepřijetí a sebelásce radami koučů a terapeutů na semináři časopisu Moje psychologie Back to Spirit!
