Díváte se na vše kolem sebe kriticky a o vašich soukromých věcech raději nemluvíte? Natož říct na plno, jak se cítíte a co si opravdu myslíte? Možná patříte k těm, kteří moc lidem nedůvěřují. Pak je to pravděpodobně znát i na vašich vztazích, které moc nefungují. Jak si pomoct? Zkusit se víc otevřít světu. Víme jak.
Většina lidí by chtěla být otevřenější, umět sdílet své radosti, strasti, nápady a názory, jenže se často bojí ventilovat tu svoji opravdovost. Mají strach z odsouzení, kritiky, nepochopení, vyčlenění i z toho, že ztratí dosavadní image, kterou si tak pracně vytvořili. Otevření lidé bývají přitom méně vystresovaní, snadno navazují vztahy a vše se jim tak nějak daří. Jak se ostatním více otevřít?
Proč se otevřít?
Být „otevřenou osobou“ může znamenat mnoho různých věcí. S jejím vymezením přichází psycholog a kouč Paul Chernyak z Chicaga, který ji staví na charakterových vlastnostech: „Je to termín bez stanovené definice, ale obecně zahrnuje nějakou kombinaci přívětivosti, přístupnosti, poctivosti, otevřenosti, tolerance a osobní autentičnosti. Otevření lidé mají tendenci být šťastnější, charismatičtější, sympatičtější a úspěšnější ve srovnání s lidmi, kteří jsou „uzavřeni“. Zatímco někteří lidé jsou od přírody otevřeni, jiní se to mohou naučit.“
Jak jste na tom vy
Oplýváte přívětivostí, nebo při setkání spíše zdrženlivě a kriticky druhého snímáte a šanci být přátelštější mu poskytnete až po hodně dlouhé době? Vaší reakcí na změny a nové nápady je negace a kritika? Tak schválně, řekněte, jak často s vámi pak lidé rádi spolupracují, chodí na oběd nebo navrhnou společnou aktivitu? No moc často to asi nebude. Jak to změnit? Nemusíte hned všem na potkání začít říkat, že se plánujete stěhovat, a jásat při každém návrhu kolegy. Mluvte, ale pomalu a opravdově a otvírejte své pomyslné osobní dveře k vám. Jste-li od přírody uzavřenější, nelze se druhý den ráno probudit jako otevřený člověk.
Bojíte se lidí, nebo sebe?
Co znamená být otevřeným? To, že se budete snažit mluvit o sobě takovým způsobem, že něco ze svého vnitřního světa sdělíte ostatním. Váš vnitřní člověk je složitý a má různé myšlenky a pocity. Chtít sdílet s ostatními lidmi tyto vnitřní pocity a myšlenky je jedním ze způsobů, jak se otevřít. To, co o sobě sdělíte a sdílíte, by mělo povzbudit ostatní k tomu, aby s vámi navázali kontakt.
Tím, že jim umožníte ukázat kus sebe, dáváte jim možnost pochopit a poznat vás lépe. Jenže my se často chováme naopak a své vnitřní myšlenky a pocity skrýváme, protože nevíme, jak je ostatní přijmou. Raději chceme být nepoznaní a v bezpečí. Dle texaského psychiatra Harryho Crofta publikujícího pro server Healthyplace tak ukazujeme, jak sami sebe vnímáme: „Tím, že se bráníme otevřít, o sobě říkáme, že ani my sami se nepřijímáme. Odmítáme touto příležitostí promluvit o našich vnitřních pocitech a ukázat, kým opravdu jsme. Protože sami sebe nedokážeme přijmout.“
Jak být otevřenější?
Je jen na vás, jak o sobě budete mluvit a co vše sdělíte. Klidně řekněte, kde jste si koupila ty nové boty a co pro vás móda znamená. Jak souvisí s vaší prací. Jak vám práce ovlivňuje život. Pozitivně i negativně. Jak se cítíte ve vztahu, který teď máte. Botami klidně začněte a pak se přesuňte k důležitějším věcem, jako jsou právě vaše práce nebo vztah. To učiní vaši konverzaci hlubší a otevřenější. Odkrýváte totiž něco ze sebe. Samozřejmě jsou tu vždy rizika, že vaše okamžitá upřímnost bude někomu vadit nebo se váš názor nebude líbit.
Ale je opravdu dobré raději předstírat? Budete to opravdu vy? Jen řekněte, jak se cítíte a co si o dané věci myslíte, a klidně navrhněte alternativy. Setkáte-li se s nepřijetím, respektujte i názory ostatních. Otevřenost je obousměrná ulice. Sdílíte, ale i posloucháte a budujete si vzájemnou důvěru s ostatními. Druzí to začnou dělat také a vy se ve svých konverzacích a vztahových situacích vyhnete tomu, že se nepochopíte. Avšak při svém otevírání si rozvažte, koho k sobě pustíte a v jaké situaci. Své myšlenky pak nesdílejte příliš rychle a dlouho. Zahltíte tím druhé a možná i unudíte.
Co můžete změnit hned
Chovejte se opravdově. Tak, aby to bylo v souladu s vašimi vnitřními pocity a myšlenkami. Nepředstírejte.
Zaměřte se na pocity. Obvykle je snazší sdílet názory nebo myšlenky na něco, protože každý má názor. Mnohem těžší je sdílet pocity. A proto vnímejte, jak se cítíte. Sdílejte otevřeně pocity co nejvíce. Hněv může pocházet ze zranění, ze strachu, z nejistoty. Tak přiznejte, jak to doopravdy je.
Zkuste své otázky změnit na výroky. Někdy máme k něčemu postoj nebo pocit a bojíme se ho sdílet a místo toho se ptáme. Například se dotazujeme drahé polovičky „miluješ mě?“, i když místo toho chceme říct „ miluju tě“. Změňte své otázky na výroky, které o sobě můžete říkat.
Komunikujte v první osobě. Začínejte věty slovy „já“ místo „ty/vy“. Dalo by se říci: „Jsem šťastná, že jsi tady,“ namísto otázky: „Jsi rád, že jsem tady?“
Pokuste se neříkat: „Já nevím.“ To obecně znamená, že o tom už nechci přemýšlet. Když to pronášíte, pravděpodobně se dostáváte na úroveň otevřenosti, která vás znepokojuje. Rozhodněte se proto, zda to, co o sobě chcete říci či ostatní chtějí vědět, je pro vás bezpečné a vy lidem můžete opravdu důvěřovat. Pak jim to sdělte, nebo ne.
