Naučte se mluvit a číst očima

Naučte se mluvit a číst očima Zdroj: iStock.com

Jak poznáte z očí, co si člověk myslí? Čtěte v očích druhých

Že jsou oči okna do duše, víme. Teď se nám čtení v nich bude hodit dvojnásob. Tvář ukrytá pod rouškou hodně ztěžuje komunikaci. Polovinu mimiky nevidíme. Tak dokud lidé nenasadí sluneční brýle, naučte se číst v očích. Co člověk opravdu říká? Co si myslí?

Oční kontakt je přirozený, zdravý a normální. Lidé už od pradávna na oči vsázeli a není tomu jinak ani teď. Účastní se jakéhokoliv rozhovoru a vysílají nespočet signálů. Nudu, pohrdání, vášeň, zaujetí, lež a další. Kdykoliv s někým mluvíme tváří v tvář, díváme se partnerovi do tváře. Z toho plyne, že signály očí jsou nesmírně důležitou složkou při odhadování postojů a myšlenek. Oči jsou tedy skutečným základem komunikace. I malé nemluvě, zvíře, člověk, který mluví jinou řečí, vám beze slov skrze ně mnohé řeknou. Pojďme se podívat na některou mluvu očí. V době roušek se vám bude hodit.

Směr očí

Oči mohou mít několik směrů a každý z nich dle expertů na neverbální komunikaci Allana a Barbary Peasových, jež jsou autory knihy Řeč těla (Portál), nám mnohé řekne. Pohled stranou často naznačuje zájem, nejistotu nebo nepřátelství. Ve spojení s lehce zvednutým obočím nebo úsměvem naznačuje zájem o druhé pohlaví. Avšak v kombinaci se staženým obočím, svraštělým čelem prozrazuje podezíravý, nepřátelský až kritický postoj.

Vpravo, vlevo

Věc, na kterou je třeba dávat pozor, je směr, kterým se někdo dívá, když přemýšlí. Při pohledu na svou levou stranu naznačuje, že vzpomíná nebo se snaží něco zapamatovat. Pohled na svou pravou stranu poukazuje na kreativní myšlenky, ale i na lež. Pozor, pokud je osoba levák, směry se mohou obrátit.

Nahoru, dolů

Ještě tu máme dva směry, nahoru a dolů. Mistryní pohledu mířícího nahoru s hlavou skloněnou dolů byla princezna Diana. Jedná se o pokorné gesto. Žena s takto skloněnou hlavou připomíná dítě a probouzí v mužích ochranitelské pudy. Dítě se totiž takto dívá na svého vyššího dospělého. Naopak klopení očí je spjaté s nejistotou, stydlivostí či nízkým sebevědomím. Jedná se o vyhýbavý pohled, který značí, že se člověk v dané situaci necítí dobře.

Dlouhý oční kontakt

Obecně se v západních společnostech a mnoha dalších kulturách očekává, že oční kontakt s osobou bude pravidelný, ale ne příliš přetrvávající. Stálý oční kontakt je často považován za pokus o zastrašování, a druhá osoba se tak cítí ohrožená. Funguje to dokonce i mezi lidmi a zvířaty. New Zealand Medical Journal uveřejnil, že jedním z důvodů, proč se tolik malých dětí stává obětí útoků domácích psů, je jejich příliš silný pravidelný oční kontakt s domácími mazlíčky. Zvířata se cítí v ohrožení a v defenzivě. Ani u lidí se nejedná o příjemnou situaci. Příliš dlouho přetrvávající oční kontakt je také známkou nadměrného sebevědomí člověka. Ale i lidé, kteří lžou, se vydrží dlouho dívat zpříma do očí.

Trvání pohledu je také často dáno kulturními zvyklostmi, proto se vyplatí před zahraniční cestou vedle míst, které navštívím, mrknout i na neverbální zvyklosti. Na sílu komunikace dlouhého očního kontaktu upozorňuje právě světoznámý odborník na řeč těla Allan Pease: „Když se dva lidé setkají poprvé a navážou oční kontakt, jako první uhne očima obvykle ten, který je v podřízeném postavení. Znamená to, že vytrvalým pohledem můžeme svému protějšku nenápadně dát najevo převahu nebo nesouhlas. Pokud jednáme s výše postaveným člověkem, například se šéfem, můžeme mu svůj nesouhlas dát velmi jasně najevo tak, že se na něj díváme o několik vteřin déle, než by bylo obvykle přijatelné. Chcete-li si udržet práci, nedělejte to často.“

Prodloužené mrkání

Za normálních okolností mrkáme šestkrát až osmkrát za minutu a oči necháváme zavřené asi na desetinu vteřiny. Lidé ve stresu, kteří například lžou, mrkají mnohem častěji. Avšak prodloužené mrkání je podvědomým pokusem odstranit ze zorného pole nežádoucího člověka, který je nudný, nezajímavý nebo nadřazený. Zavíráme oči až na dvě, tři vteřiny a ponecháváme je zavřené co nejdéle, abychom se uchránili nepříjemného pohledu.

Těkavý pohled

Německý psycholog Eckhard Heinrich Hess se s těkavým pohledem setkal při pozorování komunikace mezi zvířaty. Opice a lidoopové když těkají pohledem, hledají ústupové cesty. Pokud váš partner v rozhovoru těká očima z místa na místo, může působit dojmem, že sleduje činnost v místnosti, ale skutečnost je taková, že hledá ústupové cesty a značí, že se v dané situaci cítí nejistě. Ale jste-li ve společnosti obzvláště nudného jedince, přirozeně hledáte ústupové cesty. Těkavý pohled je pohledem nezájmu. Jinak je tomu, když vás někdo či něco zajímá. Vědci zjistili, že když jsou lidé zapojeni do zajímavé konverzace, jejich oči zůstávají soustředěny na tvář jejich partnera asi 80 % času – ale ne výhradně na oči. Místo toho se zaměřují na oči na dvě až tři minuty, poté se přesunou dolů k nosu nebo rtům a pak zpět k očím. Občas se na okamžik podívají dolů ke stolu a pak zpět do očí.

Zvednuté obočí

Sice to nejsou oči, ale v komunikaci obočí hraje velkou roli. Zvednuté obočí je pozdravným signálem už od pradávna a jedná se o vrozené gesto, což potvrzuje, že ho používají i opice. Zvednuté obočí je podvědomým signálem, jímž dáváme najevo, že si uvědomujeme přítomnost druhého člověka. Někdy jím naznačujeme ale i překvapení a obavy. Naopak sníženým obočím dávají lidé najevo dominanci nebo agresivitu vůči ostatním, kdežto pozvednutí obočí signalizuje podřízenost.

Takže až si prohlédnete krásně barevné roušky vašich komunikačních partnerů, zaměřte se na oči. Ty vám toho řeknou víc.