Už nechci cítit vinu. Chci být sama sebou

Už nechci cítit vinu. Chci být sama sebou Zdroj: iStock.com

Jak odpustit sama sobě? Vymezte hranice a napište dopis

„Měla bych být víc průbojnější, pak bych měla lepší práci.“ „Proč jsem mu nezavolala, všechno jsem pokazila.“ Taky patříte k těm, kteří by sebeobviňování mohli vyučovat? Co takhle ale zkusit odpuštění sobě samotné! Možná se posunete dál mnohem jednodušeji.

Minulost vás neustále provází, stále dokola slyšíte v hlavě výčitky, co jste udělala, neudělala, kolik obětovala. I když je to dávno pryč, není dne, abyste je neměla v hlavě. Může se jednat o malé či velké „hříchy“, se kterými jste se nesrovnala. Příkladem zbytečné viny je i moje kamarádka Renata, jejíž otec pije a ona viní za vzniklou situaci sebe: „Kdybych se dala víc na sport, chodila s ním na ty fotbaly, můj táta by měl parťáka a nezačal by pít. Přál si kluka a má dvě holky, nesportovkyně.“ Ať je váš pocit viny oprávněný, nebo ne, jedno je důležité: umět si odpustit. Proč je to u sebe mnohem složitější než u druhých?

„V případě, že člověk není schopen odpustit sám sobě, se velmi často objevuje pocit stoprocentní viny za danou situaci,“ říká psycholožka Lucie Kolaříková (luciekolarikova.cz) věnující se seberozvoji a vědomému postoji k životu. „Tito lidé často nevidí podíl druhého člověka. Možná mají dojem, že se měli víc snažit, že nezkusili všechno, že možná něco přehlédli. Jsou zvyklí brát na sebe odpovědnost za všechno a všechny. Často jsou to ženy, které ostatním šetří svou obětavostí práci. A je to určitě známka nízké sebehodnoty a sebeúcty,“ dodává.

Nikdy nejste sami

Jestliže si v životě nesete viny, které ani z poloviny nejsou způsobené vámi, nežijete svůj život. Základní dovedností, kterou je potřeba se naučit, je nebrat na sebe zodpovědnost za ostatní a nastavit si zdravé hranice. Zkuste si pro začátek říct: Mohu za to jen z poloviny.

Důležité ale bude zjistit, kde se sebeobviňování bere. Velmi často je na vině perfekcionismus, kvůli kterému jste na sebe jednoduše řečeno příliš tvrdá. Máte pocit, že si žádné odpuštění nezasloužíte. Podle koučky Marthy Beck je z této situace jediná cesta: Musíte se naučit přijmout svoji nedokonalost. O tom, že to pro takového člověka bude běh na dlouhou trať, není pochyb. Na úvod by vám mohly pomoci informace z textu o tom, jak se zbavit sebekritiky.

Jindy je potřeba podívat se hlouběji do minulosti. Někdy totiž pocit vlastní nedokonalosti začal už v dětství. „Bude potřeba nastavit nově hranice svým rodičům nebo jiným autoritám, které jim ten pocit viny kladly na srdce,“ říká terapeutka a upozorňuje: „Mysl bude ovšem potřebovat čas, než se přenastaví.“

Co pomůže?

K přenastavení mysli, změně pohledu na svou osobu nedojde ze dne na den, chce to trénink. A jako při každém tréninku je důležité opakování, soustředění a vytrvalost v činnosti. Přepadnou-li vás nějaké viny z minulosti, naučte se dle Lucie Kolaříkové odvést pozornost jinam a pracovat s dechem: „Je vždy lepší odvádět pozornost od jednoho toku myšlenek k druhému nebo k dechu, než se je snažit vypudit. Je možné například vnímat myšlenky jako ptáky na obloze, kteří jen proletí, nebo mraky na obloze, které zase odplují. Nejde o to, aby ty myšlenky vůbec nebyly, ale aby se k nim naše mysl naučila neupínat, a přestala tak vytvářet a prohlubovat své příběhy, které se pak na tu jednu myšlenku nabalí.“ Pomoci vám může i vizualizace kohoutku, který pustíte a přetlak odchází.

Čtyři věty

Mezi další techniky, které pomáhají, patří tzv. Tippingova metoda, jež využívá Akademie pro transformaci Transcendia. Ta spočívá v opakování si čtyř vět, které vám navrátí rovnováhu kdykoliv během dne, když se myšlenky viny vrátí.

1. Podívej, co jsem vytvořila!

2. Uvědomuji si své pocity a posuzování a mám se přitom ráda.

3. Jsem ochotná vidět v této situaci dokonalost.

4. Rozhoduji se pro sílu klidu.

Tři dopisy

Pro odpuštění si starých křivd nebo emočně vypjatých situací může posloužit technika Tři dopisy, jež je také součástí Tippingovy metody. Autorem třech dopisů budete vy, každý ovšem posoudí situaci z jiného pohledu. Dopisy pište po jednom s odstupem jednoho či dvou dnů. Po napsání všech tří je spalte.

První napište z pozice vašeho vnitřního kritika, odsuzujícího já. Napište svou vinu, za co se stydíte, co jste pokazila, co jste nezvládla, co jste udělala špatně. Zkritizujte se. Druhý dopis napište z pozice milujícího já. Snažte se najít porozumění, odhalit, proč jste tak jednala, zařaďte soucit a to, že jste přijímána sebou i ostatními bez ohledu na to, co se stalo.

Třetí dopis pište z pozice Vyššího já, snažte se vyjádřit, proč se to asi stalo, najděte vyšší důvod i duchovní, najděte důvod, proč vy nebo někdo jiný se tak choval. Proč jste tu situaci asi potřebovala prožít, co vás naučila, v čem vám otevřela oči, jak jste díky ní vyrostla. Na základě toho připustíte a procítíte, přijmete situaci a zjistíte, že není co odpouštět.

Každopádně, naučit se odpouštět sama sobě vyžaduje energii a čas. Pokud je ovšem sama sobě věnujete, uvidíte svět úplně v jiném obraze.