Společné soužití je někdy pěkná dřina, a to nemluvíme jen o vztahu dvou lidí, ale o celém rodinném klanu s tchyní, rodiči, švagrem, tetou… Každá rodina je jiná, liší se velikostí, životními postoji, způsobem výchovy a ukočírovat veškeré vzájemné vztahy je fuška, proto se nejprve zaměřte na tu svoji.
Naštěstí celé své příbuzenstvo nevídáte denně, ať si tedy žije každý po svém a při společných setkáních se dá jednat s vzájemným respektem a úctou. Jenže s vaší vlastní nejbližší rodinou se vidíte každý den, řešíte každodenní starosti a tady začíná jít do tuhého a rodinná pouta dostávají zabrat. Přesto existují situace a okolnosti, které všechny bez rozdílu stmelují a pomáhají vytvářet pohodové rodinné klima a zlepšují soužití. Stačí je mít na mysli a trochu se snažit. Silné rodiny nejsou takové bez vlastního přičinění nebo náhodou, ale protože na sobě všichni členové vědomě pracují. Jedná se o dlouhodobý proces na celý život.
Síla společných rituálů
Moc dobře si pamatuji, jak jsme museli všichni doma společně večeřet. Že mám spoustu učení, běží oblíbený seriál, venku rande, to nikoho nezajímalo. Večeře byla posvátná. „Celý den si každý z nás žije život podle svého, věnuje čas někomu cizímu, tak hodinka společného večeření bude jen o nás, my jsme rodina a teď vše ostatní počká,“ jsem slyšela tolikrát z úst mé mámy. Tehdy jsem byla naštvaná, dnes jsem ve své vlastní rodině zavedla totéž. Žádné jídlo u televize nebo v pracovně u počítače. V našem domě trůní velký jídelní stůl a u toho se všichni společně scházíme.
Stephen R. Covey, odborník na problematiku mezilidských vztahů, ve své knize 7 návyků spokojené rodiny hovoří o rodinné kultuře: „Rodinné rituály a motta udržují rodinu pohromadě a dodávají jí směr a cíl, kterého chtějí všichni dosáhnout. Vyjadřují pocit sounáležitosti a propojení. Hlavní roli hraje pocit bezpečí, lásky, podpory a pospolitosti, která nám pomůže společně překonat i nejobtížnější překážky.“ Je pro vás nemožné, z jakéhokoliv důvodu, vést společné večeře? Nevadí. Vytvořte si vlastní rodinný rituál. Mohou to být společné víkendové snídaně, které nikdo nesmí zaspat, nebo společné páteční večery nad kartami či jinými hrami… to už je na vás. Máte při nich totiž čas hovořit o svých plánech, starostech a dozvídáte se sny vašich dětí.
Jak ji vidím já
To zjistíte, položíte-li si v hlavě ty nejzákladnější otázky. Podle Stephena R. Corveye mezi ně patří tyto: Jakou rodinou chceme být? Co chceme společně dokázat? Jaká by měla u nás doma panovat atmosféra? Jaké by mezi námi měly být vztahy? Ve svých odpovědích buďte konkrétní. Odpověď „šťastní“ moc přesná není. Mnohem jasněji zní „umět říct, co nás trápí a co si přejeme, a nebát se, že v očích druhého klesneme či budeme za blázny“, a pak se vám bude mnohem jasněji hledat cesta k vaší rodinné vizi.
Občasných sporů a hádek se neobávejte, i přes rozdílné názory je možné najít společné názory. Rituál dává pocit jistoty a bezpečí, a proto nezapomeňte, že i ty nedělní povinné obědy u tchyně jsou pro vás možná otrava, ale pro ni je to čas pospolitosti a rodinného pouta. Každý víkend je moc, tak ji nechte jednou za měsíc, ale rituálu se nezbavujte, je to totiž chvíle, kdy se věnujete jeden druhému a máte kolem sebe ty nejbližší, kteří jsou tu pro vás, vždycky.
