6 způsobů, jak bezpečně poznáte, že vám někdo lže
Každý z nás prý v průměru vyřkne jednu až dvě lži denně. Ale to neznamená, že je nechceme umět rozpoznat u těch druhých!
Znejte svého lháře
„Abychom rozpoznali lež, je ideální vědět, jak se dotyčný chová, když mluví pravdu,“ říká odbornice na nonverbální komunikaci Traci Brown, která pro rozpoznávání lži trénuje agenty FBI. I u lidí, které znáte málo, můžete například sledovat, jak reagují na neutrální otázky typu: „Odkud pocházíte?“ Kam v takové chvíli směřuje jejich pohled, jak zní jejich hlas? Ani to ale samozřejmě není stoprocentní. Pokud se někdo při odpovědi na důležitou otázku tváří jinak nebo jeho hlas zní odlišně, může to být třeba vinou nervozity.
Dívejte se na ruce
Ten, kdo lže, má sklon dělat rukama gesta až poté, co promluví. Zatímco ten, kdo říká pravdu, gestikuluje už předtím anebo během promluvy. „Lhář toho má příliš mnoho na práci ve své hlavě, dává si dohromady svou odpověď, zjišťuje, jak na ni reagujete, a připravuje si pokračování,“ vysvětluje Traci Brown. „Takže gesta, která by běžně dělal během řeči, následují se zpožděním.“ Lhář může mít tendenci schovávat své dlaně, ať už je obrací k sobě, strká ruce do kapes nebo je má pod stolem.
Do duše okno?
Psychologové nejsou zajedno v tom, zda lháři spíše uhýbají, nebo neuhýbají pohledem. Studie na Michiganské univerzitě ukázala, že asi 70 % účastníků, kteří lhali, se svým protějškům upřeně dívalo do očí. Naproti tomu expertka na řeč těla Lillian Glass tvrdí, že lidé, kteří lžou, v jednom momentě nakrátko uhnou pohledem – patrně ve chvíli, kdy si dále promýšlejí svou historku.
Pravda na rtech
Vcucávání rtů dovnitř, až téměř nejsou vidět, je podle Traci Brown známkou toho, že dotyčný něco důležitého zamlčuje. „Podle mých zkušeností to dělají lidé, kteří zadržují nějaké emoce nebo zatajují fakta,“ říká. Známkou lhaní nebo vyhýbání se konverzaci může být také špulení rtů do špičky: „Je to instinktivní příznak toho, že se vám nechce mluvit.“
O oktávu výš
Pokud někdo začne náhle mluvit znatelně vyšším hlasem, může to znamenat, že lže, tvrdí Lillian Glass. Když jsme nervózní, hlasivkové svaly se stáhnou, což je reakcí na stres. Příznakem neupřímnosti může být také odkašlávání, jímž se dotyčný snaží ulevit si od stažení hlasivek.
Tělo si dělá, co chce
Šoupání nohama, kývání tělem, zblednutí, pocení – to všechno můžeme považovat za symptomy lháře. Ale pozor, stejně tak to může znamenat prostě jen to, že dotyčný člověk se během rozhovoru cítí nekomfortně, je nervózní a nejraději by utekl, přitom nám však říká pravdu.