Co mají společného sociální sítě, vlastní odraz v zrcadle a umění říkat NE? I to jsou situace, které v nás mohou vyvolat pocity selhání či nedostatečnosti, dostat nás do pozice obětí a především nám tak značně znepříjemnit život. Jak se z role oběti vymanit a přiznat si, že tahle hra nic dobrého nepřináší?
1/ Nenechte se lapit do sítí
Sociální sítě se staly oblíbenými společníky, se kterými si mnozí z nás vybudovali každodenní, často velice vášnivý vztah. Ale jde o vztah rovnocenný? Je to vztah, ve kterém se cítíme svobodně? Nebo nás neustálé sledování cizích životů, porovnávání se a snaha o ty nejkrásnější fotky spíše svazují, skličují a my se tak stáváme obětí ve virtuálním vězení? Pokud cítíte, že váš vztah se sociálními sítěmi skřípe a že vám společné soužití víc bere, než dává, je čas na změnu. A především na stoprocentní upřímnost k sobě sama. Při rozhodování, jak dál, by vám měla pomoct otázka od královny uklizených skříní Marie Kondo: „Přináší mi to radost?“ Tuhle otázku si položte u každé fotky či stories, které budete sdílet, a zapomeňte na to, zda se to bude líbit ostatním. Přívlastek „osobní“ nemá váš profi l pro nic za nic. Je to prostor, který má přinášet radost především vám, stejně jako když jsme si jako malí vytvářeli barevné nástěnky. Taky jste se tehdy zamýšleli, zda se tenhle plakát bude líbit sousedovic Aničce? Určitě ne! Prioritou byl váš dobrý pocit. Ostatně ten byste měli mít i z toho, když budete na sítích pravidelně sledovat nějakého člověka. Přinášejí vám jeho příspěvky radost, jsou inspirativní? Ne? Tak pryč s ním. A ne, škodolibá radost z nového a příšerného sestřihu vaší úhlavní nepřítelkyně se nepočítá.
Tip na video: Jak si stanovit hranice na sociálních sítích?
Článek pokračuje na následujících kapitolách. >>>
Pokračování 2 / 4
2/ Nebuďte otroky vlastních očekávání
Lidé mají často pocit, že se stali obětí cizích očekávání, plánů a snů. Ale co když se dostaneme do zajetí svého vlastního očekávání? Potřeba plánovat je přirozená a mnohdy užitečná, však na mnohých pohovorech se nás ptají „Kde se vidíte za pět let?“ a očekávají jasnou představu. My sami si tak utváříme poměrně jasné představy o naší budoucnosti, a když se realita nepotkává s našimi představami, můžeme cítit pocity selhání, méněcennosti a zklamání. Problém je v tom, že při vytváření plánů nemáme věšteckou kouli a nevidíme všechny proměnné, které mohou pozměnit cestu za našimi sny. Je tedy krátkozraké upínat se k vizi, kterou jste si vytvářeli třeba už před několika lety. Třeba zatím nemáte všechno, co byste si přáli. Třeba neprožíváte lehké období. Ale na druhé straně získáváte důležité zkušenosti, které byste jinak neměli a které vás posouvají zase o kousek dále. A namístě je i zásadní otázka, zda jste vůbec ten samý člověk, kterým jste byl před pár lety. Nezměnily se za tu dobu vaše priority a pohled na svět? Třeba zjistíte, že aktuálně toužíte po naprosto odlišných věcech, než toužilo vaše tehdejší já. Sny by měly být kompas ukazující směr. Ale stejně jako neexistuje jeden správný sen pro každého, neexistuje ani jediná správná cesta k jeho dosažení. Proto se nebojte odboček, rozcestí či zastávek. Možná jsou to jen příležitosti k uvědomění si toho, zda je to ten správný směr.
Pokračování 3 / 4
3/ Naučte se vidět, jak jste krásná!
Ženským očím uteče máloco, především když jde o pozorování druhých. Na kamarádkách, ale i úplně cizích ženách si okamžitě všimneme krásných očí, hustých vlasů, božské postavy, rozkošného nosíku, roztomilého úsměvu. Ale dokážeme to i při pohledu do zrcadla? Vnímat krásu na druhých je jednoznačně důležitá a pozitivní vlastnost. Problém ale může nastat, když nás při pohledu na druhého člověka okamžitě zaujmou a okouzlí především ty jeho přednosti, které samy u sebe postrádáme. Takže pokud například trpíte komplexy ze svých krátkých nohou, všude kolem budete vidět dlouhonohé modelky. Ne že by jich bylo tolik, ale váš mozek se na ně podvědomě zaměřuje a vy pak snadno získáte pocit, že všechny kolem mají hezčí a delší nohy než vy. Abychom se tedy nestaly obětí našeho zkresleného vnímání krásy, musíme si uvědomit, že náš mozek dokáže být pěkný prevít. Ano, vděčíme mu za mnoho skvělých věcí, ale pokud jde o mistra v utváření nereálných ideálů vlastní krásy, je to právě on. Nikoli povrchní muži, drzé ženy nebo beauty magazíny. Je to náš vlastní mozek. Proto je namístě cvičení. Ano, je zapotřebí vycvičit vlastní mozek a oči. Takže až se příště budete dívat do zrcadla (nejlépe tak, jak jste nejkrásnější – tedy nahá), tak si nedovolte vidět na sobě pouze nedostatky. Dívejte se pozorně. Dívejte se důkladně. Dívejte se, jako byste pozorovala cizí ženu. A uvidíte, že najdete spoustu věcí, které jí budete závidět.
Pokračování 4 / 4
4/ Říkat NE není slabost
Asi všichni jsme viděli film Yes Man. Je to příběh muže, který se za účelem zlepšení svého života zavázal k tomu, že bude na všechno ve svém životě říkat ANO. To ho dostalo do spousty ošemetných situací, ale výsledkem byl život plný dobrodružství, lásky a happy endů. Ovšem v reálném životě se kvůli neustálému podvolování ostatním dostáváme spíše do bludného kruhu, ve kterém se točíme kolem spokojenosti přátel, rodiny nebo šéfa a stáváme se obětí snahy všem vyhovět. Proto bychom se měli naučit, že i NE je plnohodnotná odpověď. A je to odpověď, za kterou se nemusíme ani stydět, ani mít výčitky. Ať už řeknete NE kamarádce, protože máte perný týden a prospěl by vám spíše klidný večer o samotě, nebo řeknete NE šéfovi, který vás už opět žádá o přesčasy, a vy kvůli tomu nestíháte trávit čas se svou rodinou. Za svým NE nehledejte svou slabost. Naučit se brát ohledy na své vlastní potřeby a zdraví (ať už fyzické, nebo psychické) je základní předpoklad ke spokojenému životu. Protože může přijít okamžik, kdy vy budete neustále říkat ANO, ale vaše tělo řekne NE. A věřte, že naše tělo umí říkat NE velice přesvědčivě.
Další skvělé články najdete v novém vydání časopisu Moje psychologie. Kupte si ho v naší on-line trafice iKiosek.cz! Dnes objednáte, zítra už ho máte ve schránce. A doprava je zdarma.
