Angela Saini

Angela Saini Zdroj: archiv Sociologického ústavu AV ČR

Za nerovné postavení mužů a žen biologické rozdíly nemůžou, říká vědkyně Angela Saini

Jsou muži od přírody promiskuitnější? Měl Charles Darwin pravdu, když považoval ženy za méně intelektuálně disponované? Je pro kluky přirozenější hrát si s autíčky a pro holky s panenkami? Britská vědkyně, novinářka a popularizátorka vědy Angela Saini zkoumá fenomén výzkumů mezipohlavních rozdílů, který patří mezi nejžhavější témata vědeckého zkoumání od dob Darwina, v knize Od přírody podřadné, která právě vychází i u nás.

Kniha Inferior vyšla v roce 2017 a získala cenu Physics World Book of the Year, druhé místo v žebříčku Goodreads v kategorii věda a výzkum a časopis The Spectator, The Guardian a mnohé další ji zařadily mezi knihy roku. V češtině vychází s názvem Od přírody podřadné v nakladatelství Academia.

Co vás motivovalo k sepsání knihy Inferior: How Science Got Women Wrong (pracovní český název Od přírody podřadná: Jak se věda mýlila v ženách)?

Chtěla jsem, aby se lidé dozvěděli, jakým způsobem se zkoumá ženská mysl a tělo a čemu všemu můžeme opravdu věřit. Co se týče mezipohlavních rozdílů, pořád nás krmí spoustou mýtů a předsudků. Chtěla jsem jim víc porozumět a zjistit, co je pravda a co ne.

Z knihy je patrné, že jste musela nastudovat neuvěřitelné množství vědeckých výzkumů a studií. Jak dlouho Vám trvalo knihu napsat?

Jenom samotné psaní mi zabralo jeden celý rok. Ještě předtím jsem si rok, dva dělala předběžnou rešerši a po napsání knihy zas rok knihu editovala. Musela jsem se soustředit na nejvýznamnější a nejvíce citované studie, protože k tématu mezipohlavních rozdílů existuje tolik výzkumu, že není možné to všechno pojmout.

Téma mezipohlavních rozdílů je ve vědeckém výzkumu jedno z nejčastěji zkoumaných témat. Vaše kniha se pokouší nabourat mýtus, který tvrdí, že rozdíly mezi muži a ženami jsou dány biologií, že ženy jsou lepší ve vykonávání několika činností najednou, že jsou víc empatické, že muži jsou racionálnější a promiskuitnější, že mužský a ženský mozek má úplně jinou strukturu… Co je podle vás dáno kulturou dané společnosti a výchovou a co biologickými rozdíly?

Biologii a výchovu nelze od sebe oddělit, jdou ruku v ruce. Způsob, jakým děti vychováváme, ovlivňuje jejich biologický vývoj. To znamená, že pokud vychováváme chlapce a dívky odlišným způsobem, budou se přirozeně odlišně chovat, budou se jinak rozhodovat. Pokud s nimi budeme zacházet stejně, nebudou se od sebe tak lišit. Žijeme však ve společnosti, která určuje, jakou roli v ní mají hrát muži a jakou ženy, což dosažení rovnosti mužů a žen ztěžuje.

V knize také píšete, že ženy žijí déle než muži a také se rychleji uzdravují, když onemocní, přičemž věda stále dost dobře neví, proč tomu tak je. Jak na tuto problematiku nahlížíte osobně?

Na tohle nemám osobní názor. Jediné, co k tomu můžu říct, je to, co už vědci vědí a co se pořád ještě zkoumá. Zatím panuje představa, že je to tím, že žena rodí, což znamená, že musí mít silnější a odolnější imunitní systém, aby těhotenství i porod zvládla. Existují ale i jiné faktory, které mohou toto ovlivnit. V Inferior to popisuju víc dopodrobna.

Neobávala jste se negativních reakcí, zejména od akademiků, kteří se těmito tématy zabývají?

Z vědecké obce nepřišla žádná negativní reakce a všechny recenze byly vlastně veskrze pozitivní. Na sociálních sítích se do mě občas někdo opřel. Většinou to ale byli lidé, kteří knihu ani nečetli, jen automaticky nesouhlasili s mými názory a potřebovali to dát najevo.

Z Vaší knihy vyplývá, že některé studie jsou zatížené předsudky vůči ženám. Domníváte se, že důvody k těmto předsudkům se v průběhu času mění?

Většina společností je stále zatížená předsudky vůči ženám a trpí sexismem. Důvody k těmto předsudkům dosud nevymizely. Potýkáme se se stejnými problémy, jakým jsme čelili před dvaceti, třiceti lety. Dnes ale o nich naštěstí víme daleko více.

Co bylo pro Vás osobně největším objevem?

Asi to, že psychologické rozdíly mezi pohlavími jsou nepatrné. Očekávala jsem, že najdu jasné důkazy o tom, že muži jsou například opravdu o něco lepší v matematice a ženy mají víc vyvinutou intuici, jelikož to pořád kolem sebe slyšíme. Ale nic takového jsem neobjevila. Po psychické stránce jsou si muži a ženy velmi podobni, a co se týče kognitivních schopností, to jsme na tom téměř stejně.

Jak jste reagovala, když jste se dočetla, že takový vědecký velikán, jakým byl Charles Darwin, věřil, že ženy jsou „na nižším stupni evolučního vývoje“?

Zklamalo mě to. Darwin je ve světě vědy velký hrdina a je smutné, že vědec, který ke svému výzkumu přistupoval vždy tak poctivě a pečlivě, se mohl tak šeredně mýlit. Měli bychom ale k němu být trochu víc féroví. Žil ve viktoriánské době. Jeho teorie o evoluci byla revoluční, jeho názory na ženy byly neochvějně viktoriánské.

Mnozí jsou přesvědčeni, že na Západě mají ženy rovnost už dostatečně jištěnou zákonem a důvod, proč jich je ve vědě, politice a ve vedoucích pozicích tak málo, souvisí s biologickými a pohlavními rozdíly. Co říkáte této teorii?

Zákony rovnost v reálném životě úplně nezajišťují. V každodenním životě se stále potýkáme se sexismem, nerovnými platy, diskriminací a předsudky, dokonce i v těch nejvíc rovnostářských společnostech to tak je. Dnes už s jistotou víme, že za nerovné postavení mužů a žen, které kolem sebe v reálném životě stále vidíme, biologické rozdíly nemůžou.

Kdybyste osobně potkala Lawrence Summerse, bývalého prezidenta Harvardovy univerzity, který prohlásil, že ženy mají menší vrozené vlohy k matematice a vědě, jakým argumentem byste ho přesvědčovala, že se mýlí?

Věnovala bych mu svou knihu. To by ho doufám mohlo přesvědčit.

V rozhovorech často opakujete myšlenku, že je důležité dělat kvalitní vědu. Proč je to podle Vás důležité?

Kvalitní věda pro mě je věda, která je důsledná, projde řádným recenzním řízením a obstojí v kritické diskusi v rámci vědecké komunity, je publikována v časopisech dobrého jména a je předávána dál. Některé vědecké práce tyto podmínky nesplňují a k těm bychom měli přistupovat obezřetně.

Co byste chtěla, aby si čtenáři odnesli z přečtení Vaší knihy?

Aby lépe porozuměli, jak se dělá vědecký výzkum, a v tomto smyslu pocítili jistou emancipaci. A zadruhé, aby se naučili číst vědecké výsledky kriticky a automaticky nepřijímali všechno, co čtou, za pravdivé jenom proto, že to řekl nějaký vědec nebo vědkyně.

Angela Saini vystudovala technický obor na Oxfordské univerzitě. Druhý magisterský titul získala v oboru věda a bezpečnost na Katedře bezpečnostních studií na univerzitě King's College London. Spolupracuje s britskou veřejnoprávní stanicí BBC. Její příspěvky se objevily v časopise New Scientist, v denících Guardian a The Times a mnoha dalších. Angelu Saini můžete sledovat na jejím Twitteru: https://twitter.com/AngelaDSaini

Článek vyšel na webu Akademie věd České republiky. Připravila Naďa Straková, Sociologický ústav AV ČR ve spolupráci s OMK.