Žena sex nedává, muž si ho nebere. Proč v posteli měříme dvojím metrem?

4 min čtení

4 min čtení

Příležitostný sex s lidmi, s nimiž nejsme v milostném vztahu, lze vnímat různě. Někomu přináší blízkost na lidském levelu, užívá si ho pro radost ze sexuálního zážitku jako takového. Někdo ho později lituje a někdo ho nikdy nechce zažít. Všechny nás však zasahuje postoj společnosti, který ženy v této situaci odsuzuje.

Nedávno jsem si o sexuální praxi v naší společnosti dlouze povídala s neurovědkyní a výzkumnou sexuoložkou Renátou Androvičovou, která říká: Jedním z témat feministické agendy je motivovat ženy k tomu, aby o sobě začaly přemýšlet jako o sexuálních osobnostech, ne jako o pasivních nástrojích, které jsou tady pro realizaci tužeb jiných. Musíme rekultivovat vztah k vlastní sexualitě.“ Svou osobní přirozenost můžeme rozvíjet bez ohledu na společnost, snažit se ji sexuálně vyjádřit a pomalu přispívat k formování nového společenského narativu, který k nám bývá i přes veškeré zrovnoprávňování často nemilosrdný.

TIP NA VIDEO: Rozhovor s expertkou na sexuální pomůcky Veronikou Kubíčkovou

Pětadvacetiletá Tereza mi vypráví: „Když jsme s přítelem měli období otevřeného vztahu, setkávala jsem se s hroznou kritikou. Tomášův kámoš, který sám měl taky dost bouřlivé období, o mně prohlásil: ‚Co to je jako za holku, to je jako nějaká štětka, nebo co?‘ Reagoval na to, že já i Tomáš jsme měli i další sexuální partnery. Mě odsoudil, ale mýho kluka ne.“ Mnoho Tereziných přátel vidělo situaci pro změnu z jiného úhlu: „Hodně kámošů mělo pocit, že to dělám jen proto, že to po mně chce můj kluk. Ne proto, že bych já sama chtěla víc sexu.“ 

Často jsem si na toto téma povídala s třicetiletou Zorou, která mi popsala svůj zážitek z gynekologie. „Měla jsem chlamydie. Dost časté sexuálně přenosné onemocnění. Ale běžně nás na něj netestují, protože, jak mi řekla sestřička na gynekologii, ,když žijete zodpovědně, testovat se nemusíte‘. Prošla jsem si kolečkem zahanbování, vyčítání, varování, odsuzování mýho životního stylu. Měla jsem sex, mám po něm problém, můžu si za něj sama. Došlo mi, jak tyhle stereotypní představy ovlivňují to, jak se mnou zachází doktorka ve chvíli, kdy jsem nejzranitelnější. A naopak, když šel můj sexuální partner na venerologii, doktor mu poklepal na rameno a říká: ,Tak snad sis to aspoň užil, ne?‘ Seriously?“

Podle Androvičové v naší společnosti nadále přetrvává dvojí standard pro sexuální aktivity žen a mužů. „Můžeme se na to dívat skrze aspekty sexuologické, biologické a evoluční, na druhé straně také optikou kulturně-politicko-sociální. Na úrovni biologicky evoluční opravdu existují rozdíly mezi muži a ženami, například v souvislosti s rozdílnými rodičovskými investicemi. Ženu stojí těhotenství fyzicky i psychicky více sil, vyřazuje ji z pracovního procesu, je pro ni tak ekonomicky náročnější. Proto přirozeně může být vybíravější nebo opatrnější při vyhledávání sexuálních aktivit. U muže, pokud není jeho motivací zakládat rodinu, není opatrnost tak vysoká. Takže je jasné, že budou existovat systematické rozdíly v sexuálním chování mužů a žen,“ vysvětluje doktorka.

„Sociálně-kulturně-politický pohled také do určité míry souvisí s ekonomickými důvody. Máte rodinu, musíte se o ni starat, aby ta námaha byla efektivní, nechcete, aby vás někdo podváděl a vy jste pak vychovávali nevědomě cizí děti. Tato obava je zase typická pro muže. Tyto různé perspektivy se pak přetavují do určitých kulturních nebo náboženských pravidel, která umožňují efektivní a systematickou kontrolu chování,“ pokračuje Androvičová a doplňuje, že se tyto restrikce v rámci židokřesťanského náboženství přetavily do adorace žen, které jsou sexuálně zdrženlivé, a do zahanbování žen, které jsou sexuálně aktivnější.

„Mám ráda sex, a pokud nemám vztah, tak spím s lidmi, kterých si vážím, přitahujeme se, ale nechceme spolu chodit,“ popisuje mi svoje zkušenosti Zora. „Ošetříme si navzájem emoce, víme, na čem jsme, máme bezpečný sex, nikdy z toho nemám žádnou morální kocovinu, je to vědomý moment. Ale mám kolem sebe kamarády, kteří mě za to trochu odsuzují. Nejvíc všechny zaráží ta motivace – chci mít sex pro sex, ne proto, že doufám, že z toho bude romantická láska. Spousta kámošek má potřebu obhajovat one night stand tím, že si myslely, že z toho bude láska. Motivace sexu z lásky je prostě u nás obhajitelnější než moje motivace just for sex a bezpečně.“ 

Doktorka Androvičová komentuje, že přes veškerou liberalizaci v sexuálních otázkách se nedá kulturně-sociální a náboženský nános v této oblasti snadno odstranit. Je to jeden ze silných důvodů, proč stále přetrvává odsuzování žen, které chtějí sex pro sex, a to navzdory zrovnoprávnění žen a mužů v mnoha jiných oblastech. I liberálně založené ženy na nevědomé úrovni stále trpí pocitem, že by to neměly dělat. 

Ženy mají v sobě za roky nastřádané špatné zkušenosti se sexem mimo milostný vztah. V hlavě jim u toho možná rezonoval společenský narativ, nebyly ještě dostatečně zralé anebo nedej bože musely na gynekologii, kde je za to ještě odsoudili. Špatné pocity se nahromadí a ženy samy začnou démonizovat sex bez lásky. „Rozhodla jsem se, že už nikdy nebudu spát s klukem na prvním rande. Mám pocit, že jsem mu dala moc brzo úplně všechno a on si mě neváží,“ říká mi šestatřicetiletá Tara. Sedmatřicetiletá Denisa dodává: „S vědomostmi a pohledem na svět, jaké mám teď, bych s tolika chlapy určitě nespala.“ Nikdo nás neučí zdravému vztahu k tělu a sexualitě s lidmi, které máme rádi, i když ne romanticky. Skoro jako by nám sex narušoval vnitřní integritu.

„Souvisí to i se sexuální výchovou, která je vůči sexu hodně negativní. Zdůrazňují se nemoci, nechtěná otěhotnění, hrozba, že nás někdo využije. Sex vnímáme jako něco, co ženu nezajímá, ale může to dát, kdežto muže to zajímá a chce si to vzít. To neodpovídá lidské přirozenosti. Obě strany jsou sexuálními bytostmi.“ Vzniká tedy obrovská potřeba rekultivovat vztah k vlastní sexualitě. Vnímat se jako sexuální bytosti. Udělat myšlenkový obrat: žena nikomu nic nedává, muž nebere, je to týmová práce. Sex mimo vztah nemusí být dehonestující zážitek, kterého máme litovat. Může být promyšlený a vědomý. 

Bavíme se samozřejmě o ideálním stavu, kdy jsme zralí, dospělí lidé a jde o bezpečný sex – jak fyzicky, tak emocionálně. Takový sex nás nevzdaluje od vnitřní ucelenosti, ba naopak. Může nám to pomáhat uvědomovat si naši identitu, posilovat ji, poznávat se v různých kontextech. Definovat si, co chci a co ne. Otevíráme zde prostor, bez snahy o nátlak, pro přemýšlení a zvědavost se trochu prozkoumat a dojít ke své vlastní specifické, svobodné, vědomé sexualitě. 

Článek vyšel v dubnovém čísle časopisu Moje psychologie. Koupit si ho můžete v naší on-line trafice iKiosek.cz. Dnes objednáte, zítra ho máte ve schránce. A doprava je zdarma!

Moje psychologie 07/22.