Zpívali jste ve škole na hodinách hudební výchovy falešně a dostávali jste dvojku ze soucitu? Zapomeňte na to. Ať zpíváte jakkoli, zážitek sborového zpěvu může proměnit váš život k lepšímu.
Někdy může náš život nečekaně proměnit k lepšímu i zdánlivě drobná změna, od níž toho vlastně mnoho neočekáváme. Přesně to se přihodilo mé kamarádce Zuzaně asi rok a půl poté, co se s manželem a dětmi přistěhovala do satelitní vesnice na okraji Prahy. „Na částečný úvazek jsem se vrátila do práce, ale doma se můj život točil jenom okolo mojí rodiny. Se sousedy jsme se sice zdravili, ale to bylo tak všechno. Až jednou u nás zazvonila sousedka Karolína. Prý, že založili s pár lidmi z okolí pěvecký sbor. A jestli se s manželem také nechceme přihlásit. Rozesmála jsem se tehdy nahlas,“ vypráví Zuzana.
„Cože, já? Na hudebce jsem se vždycky děsila představy, že budu muset zpívat před třídou, u táboráku jsem raději dělala jenom hmmm, hmmm, a dokonce i moji rodiče mi taktně doporučovali, ať si v koupelně raději nezpívám moc nahlas.“ Sousedka ale byla neodbytná. „Šlo jim hlavně o to, nalákat do sboru mého manžela, protože jim tam chyběly mužské hlasy. Ale manžel zase trval na tom, že tam půjde jedině se mnou,“ vzpomíná Zuzana. A tak se tedy poprvé vydali na setkání místního pěveckého sboru.
Harmonie skupiny
„Když nám na naší první zkoušce rozdali noty na nějaké barokní písně a koledy a ostatní začali zpívat, jenom jsem se opatrně rozhlížela okolo sebe. Když jsem se k nim pokusila přidat, bylo to ještě horší. Zpívám přece falešně! Navíc jsem určitě mimo rytmus! Každý to pozná!“
Brzy ale zjistila, že tyhle obavy jsou docela zbytečné. Většina místních amatérských zpěváků a zpěvaček totiž měla co dělat sama se sebou. Sbormistryně měla navíc do obávané učitelky hudební výchovy hodně daleko. Na kritické pohledy, kterých se Zuzana obávala, vůbec nedošlo. „Velmi brzy jsem zjistila, že zpěv vás dokáže nabít energií a zvednout vám náladu podobně jako třeba kardio cvičení, jen se u toho tolik nezpotíte,“ konstatuje.
„A zpívání ve sboru má ještě jeden bonus navíc: Dává lidem možnost propojit se na úrovni nonverbální komunikace. Když váš hlas splyne s hlasy ostatních, je to téměř jako zážitek nějakého šamanského kmenového rituálu. Dodá vám to pocit, že někam patříte, který nám v dnešní době, myslím, všem hodně chybí. Takže zpívání ve sboru mě vytáhlo z komfortní zóny, ale cítila jsem se skvěle.“
Zpěv je aktivita, které se musíte v daném okamžiku cele oddat: Když se snažíte udržovat rytmus a melodii, nemáte prostor na to, abyste zároveň byli duchem mimo a podléhali svým každodenním stresům. Zároveň musíte zhluboka dýchat. Tím vším se zpěv podobá aktivní meditaci a pomáhá nám zůstávat v přítomném okamžiku a uvolnit napětí. Sborový zpěv k tomu vytváří i něco víc než jen hudební souznění. A jsou tady také další benefity: Když zpíváte ve skupině s dalšími lidmi, za pochodu se učíte, jak s touto skupinou splynout, zharmonizujete se s duchem celého pěveckého tělesa. Na kratičkou chvíli přestává existovat „já“ a stává se součástí širšího „my“.
Tak se rodí empatie, kterou lze využít i v mnoha jiných situacích. A konečně, sborový zpěv vám umožní zažít také pro mnohé dosud nepoznané vzrušení z účinkování na veřejnosti. „Když mi po mém prvním vystoupení různí lidé říkali, jak se jim to líbilo a svátečně je to naladilo, měla jsem pocit, že jsem opravdu součástí něčeho většího. Až do té chvíle to byla jen zábava, ale teď jsem zjistila, že to může někoho jiného skutečně potěšit,“ vypráví Zuzana a dodává: „A ještě jednu neocenitelnou zkušenost jsem ve sboru získala. Přestala jsem se bát dělat chyby. Zazpívám nějaký tón falešně? No a co? Hned za ním přijde další. Dokonalost není tak důležitá jako být u toho.“
Článek připravila redakce časopisu Moje psychologie.
