Úspěch není o dosažení cíle. Rozhodují překážky, říká Petr Casanova

Na sociálních sítích je Petr Casanova pojem. Jeho rady denně pomáhají lidem v krizi i ve chvílích, kdy se daří. Proč se rozhodl motivovat druhé a založil projekt, který je odrazovým můstkem na cestě vzhůru?

Působil jste dlouhá léta jako novinář. Proč ta náhlá změna?

Dvacet let jsem slýchal: "Jágr je jenom klikař." Nebo: "Nemám na to, abych se přiblížil Zuckerberovi." Ne. Mají na to všichni, ale musí chtít. A musí kolem sebe mít lidi, co je podpoří. A to je FirstClass.

Média přibližují zajímavé lidi těm, kteří se o ně zajímají. Těm prvním se ti druzí chtějí přiblížit. Kdyby to dokázali, vybočili by z průměru. Okolí jim to většinou nedovolí.

Buď by si vedle nich připadalo neschopně, anebo by muselo podstoupit stejnou námahu, aby se jim vyrovnalo. To je nepohodlné.

Proto jsem založil komunitu, kde si okolí tvoříme sami. Chceme se rozvíjet a pomáháme v tom lidem okolo nás. Protože každý člověk je průměrem osob, kterými se obklopuje.

Úspěšní lidé obvykle nezapadají mezi ostatní, ale vybočují z davu. V čem jste jiný vy?

Paradoxně, to není otázka pro mne. Pokud mě někdo s někým poměřuje, musí odpovědět on. Já se s nikým nesrovnávám.

Mám svoje přednosti tak jako kdokoli jiný. Každý máme jinou DNA, tedy i odlišný způsob myšlení a z toho vyplývající specifickou cestu. Nechci být jako nikdo. Možná v tom jsem jiný :)

K životu patří nejen vrcholy, ale i pády a selhání. Jak vypadalo vaše dno?

6. června 1996. Satanské datum, kombinace šestek a devítek. Do 23.50 hodin jsem byl jednadvacetiletý kariérista, jehož jedinou hodnotou byly peníze.

Ve 23.51 jsem zjistil, že jsem do jednadvaceti let žil v hlubokém omylu. V ten čas jsem totiž přišel na JIP vinohradské nemocnice, kde ležela moje máma po náhlé mozkové příhodě v komatu.

Ošetřujícímu lékaři povídám: "V čem je problém? Na penězích nezáleží, postavte ji na nohy."

Položil mi ruku na rameno a trpce se usmál: "Chlapče, všechny Tvé peníze jsou Ti k ničemu. Tvoje máma umře."

Tehdy mi došlo, co je nejdůležitější. Není to zdraví, protože i na Titaniku byli všichni zdraví. Ale čas. Dokud máte čas, můžete mít cokoli. Jakmile čas vyprší, game over.

To bylo dno a zároveň odraz. Od té chvíle vím, že peníze nesmějí být cíl, ale prostředek. A mnohem výš jsou lidé, prožitky, maličkosti, které jsou často úplně zadarmo, a přitom znamenají lidské štěstí.

Kolik peněz člověk opravdu potřebuje k životu?

Včera jsem mluvil se třicetiletou slečnou, která vyhořela v zaměstnání. Sbalila si kufry a odletěla do Řecka. S českou šikovností a kreativitou se uchytila tak, že dnes tráví léto v Řecku, podzim na Mauriciu, zimu na Seychelách a jen 14 dní na jaře v Česku. Stačí jí to.

Říká, že nikde než v Česku neviděla lidi tak zaměřené na materiální hodnoty. Kdykoli je v zahraničí, má pocit, že nic nepotřebuje.

Žije na pláži, griluje s přáteli, šnorchluje. Kdykoli přijede do Česka, má pocit, že jí chybí všechno. Drtí jí reklamy, které nutí člověka pořád dřít na věci, které ve skutečnosti nejsou potřeba. Co je životně potřeba, je život.

Rakev nemá kapsy. Z tohoto světa si neodneseme nic kromě poznání a duše, která postoupila do vyššího levelu. Anebo taky ne.

Mini dotazník: