V diáři jedna kolonka „to do“ plně rozepsána, přesně zaznamenány hodiny tréninků, porad, schůzek, dny rozplánované téměř na minuty. Poznáváte se? Nebo jste druhým protipólem a necháváte situace v životě přicházet a sama se jim nějak přizpůsobíte? Většina lidí dnes plánuje a přichází o kouzlo improvizace. Zkuste ji alespoň trochu pustit do života.
Improvizátoři žijí ze dne na den a poslouchají svou intuici. Ano, chápu, s dnešním životem plným schůzek, organizací rodiny, společenských aktivit nechat den, týden bez plánu ve vás vyvolává představu totálního chaosu a zborcení systému. Alespoň já to tak mám. Ve svém plánu se cítím jistá, vše běží jak na drátkách a neřeším zbytečné karamboly vzniklé chaosem. Dříve mě jakékoliv selhání plánu dokázalo zcela vykolejit a naplnit stresem, ale tím, že jsem do svého života beze strachu pustila trochu improvizace, zažívám situace, které můj život obohacují. Ale chtělo to odvahu, jiný pohled na svět, sebevědomí a ztrátu absolutního perfekcionismu.
Ze života improvizátora
Lidé žijící ze dne na den se přizpůsobují dané situaci a pohotově reagují na změny. Jsou flexibilní, svobodní a otevření všemu novému. Ti, co žijí podle plánu, vnímají takový život jako na horské dráze a jsou zcela ztraceni v labyrintu možností.
Překvapení je startovním výstřelem pro improvizaci. A zároveň zdrojem inspirace.
Improvizátoři jim připadají nepřipravení, často nekompetentní a bez jasné představy o životě. Jistý plán v životě potřebuje ale každý člověk, jinak by to ani nešlo, proto je ideální zlatá střední cesta. Začít můžete například tím, že se budete více soustředit na daný okamžik. Zkrátka žít tady a teď. Nic neplánovat, nechat věcem volný průběh a příliš neuvažovat o budoucnosti.“Jsem přesvědčen, že schopnost improvizace lze nejen trénovat a rozvíjet, ale především ji skvěle využít ve své práci i v osobním životě,“ tvrdí Martin Vasquez, autor knihy Buďte mistry improvizace, kde najdete i praktická cvičení, s nimiž se setkáte v každodenním životě. I tak zaneprázdněný, vysoce postavený muž, jehož dny byly přeplněny schůzkami a rozhodnutími ovlivňujícími miliony lidí, Winston Churchill, si uvědomoval sílu improvizace: “Nejnáročnější na přípravu jsou moje spontánní projevy.“
Začínáme improvizovat. Jak na to?
Někdo má v sobě improvizaci vrozenou, jiní se ji musí naučit, což znamená naučit se zachovat klid. Nejlepší technikou je se v dané situaci zhluboka nadechnout, na chvilku zavřít oči a počítat do tří a věřit si, že vše zvládnete. Rozhodující je sebevědomé vystupování.
Sebejistota je královskou disciplínou improvizace. Dělá ze zdánlivě nemožného možné.
Žádné krůpěje potu, ale rovný postoj se vztyčenou hlavou a přímým pohledem. I úsměv vám pomůže zachovat klid. Nyní můžeme začít hledat alternativy. Nelze situace natrénovat, takže jste nucena přemýšlet, kombinovat a objevovat nové cesty, které vám přinesou řadu nových možností. Čas od času to může být bláznivé, ale když nejde o život, vždy se cesta najde.Výpověď z práce, rozchod s partnerem může být ze začátku dost nepříjemná situace, plná emocí a strachu, co bude, ale časem mnohdy zjistíte, až se zklidníte, že to bylo to nejlepší, co vás mohlo potkat. Otevřou se vám nové cesty, zboříte stereotyp a dáte větší prostor vaší intuici. Překvapení představuje výzvu, možnost jak jednat jinak. Jde o to umět se rozhlížet kolem sebe, dobře naslouchat a zůstat optimisticky naladěný.
