Jedna oslnila svojí krásou, druhá svým hlasem a třetí malbou. Jejich tvář není lidem na celém světě neznámá, jsou slavné tak, až je těžké pochopit. Jejich cesta k úspěchu však nebyla jen procházka růžovým sadem. Všechny tři se nám teď představují v letošních knihách. Poznejte Toyen, Taťánu G. Brzobohatou nebo Dagmar Peckovou víc.
Taťána G. Brzobohatá: Pokračování příště
V Čechách ji zná každý a ve světě má také své jméno. V roce 2006, kdy se stala světovou vítězkou Miss World 2006, věděl o České republice celý svět. Od té doby uplynula řada let a Tánin život se naplnil mnoha zkušenostmi. Zažila toho, jak sama říká a píše ve své nové knize Pokračování příště..., dost. „Znáte ty stavy, kdy se chcete ze všeho vypsat? Kdy se na chvíli zastavíte, zpětně se díváte na svůj život a říkáte si: „To je teda nářez! Tohle všechno jsem zažila?“ Jestli je znáte, tak mi jistě porozumíte v mém záměru tuhle knížku napsat. Ale pokud ty stavy neznáte, třeba Vám tahle knížka pomůže je v sobě objevit. A třeba taky ne a jen Vám zpříjemní chvíli. I to budu považovat za svoje malé vítězství. A co že to tedy je? Není to biografie a nejsou to vyloženě ani memoáry. Pohádka pro dospělé, detektivka či jakákoliv jiná beletrie to taky nejsou. Osobně bych to nazvala takovou vážně nevážnou knihou o všehochuti života, která by možná mohla snad i někoho inspirovat,“ říká Taťána, zakladatelka a předsedkyně správní rady nadace Krása pomoci, influencerka a aktivistka, česká topmodelka, světová vítězka Miss World 2006 a SDGs ambasadorka OSN. Zároveň také dívka z Opočna, která si ráda píše deníky a ochutnává život všemi jeho dostupnými, odvážnými, ale i nedoporučenými chutěmi.
Ukázky z knihy:
Zapisuj si ty myšlenky nebo přání a měj to při sobě. Nemusíš to mít pořád na očích, třeba na ledničce, jako když držíš dietu, a tak tam nalepíš nějaký motivující obrázek nebo citát. To ne. Tohle je niterná věc. Já si píšu už od dětství deníky a všechny nápady, myšlenky i sny jsem si schovávala právě do nich. Nejsem zrovna trpělivý typ člověka, takže jsem vždycky ihned začala přemýšlet nad tím, co by bylo nejlepší pro to či ono udělat, aby se věci vyvíjely podle mých představ a přání, jak na tom začít pracovat. Tohle ale není ze začátku vůbec nutné. Je to jako se semínkem, napřed je ho třeba zasít, pak počkat, až začne klíčit, a podle plodů pak sami poznáme, kdy můžeme sklízet. Každopádně je třeba to semínko pravidelně zalévat a to znamená, že je nezbytné se postupně připravovat na to, že se dřív nebo později objeví příležitost, která nás ke splnění onoho snu nebo přání nebo ke zhmotnění myšlenky přivede nebo přiblíží.
TIP NA VIDEO: Nejkrásnější ženy
Pokračování 2 / 3
Milena Štráfeldová: To je on!
O té, co si říkala Toyen
Na výstavu jejích obrazů přicházejí zástupy lidí. Na dražbách uměleckých děl se její obrazy prodávají za obrovské sumy peněz. Teď má čest její obrazy vystavovat i Valdštejnská jízdárna na Pražském hradě na výstavě Toyen: Snící rebelka. Tvorba ženy, která patří k nejoriginálnějším a nejznámějším českým umělkyním 20. století a díky níž nás zná celý svět.Kdo byla Marie Čermínová, rodačka z pražského Smíchova? Odpověď najdete v novém beletrizovaném životopise Mileny Štráfeldové. To je on! – Tři slova, ze kterých možná vzniklo umělecké jméno surrealistické malířky Toyen. Jméno stejně záhadné, jako byla sama. Jako by za sebou stále zametala stopy. Svá svědectví tak o ní podali jiní.
Malíř Jindřich Štyrský, se kterým vytvořila celoživotní uměleckou dvojici. Židovský básník Jindřich Heisler, kterého až do konce války skrývala ve své žižkovské garsonce, protože odmítl nastoupit do transportu. Její přátelé z Devětsilu Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert nebo Karel Teige. Nebo francouzští surrealisté, když v r. 1947 odešla do pařížského exilu. Díky těmto svědectvím, ale i na základě pátrání v archivech v Česku a ve Francii mohla vzniknout tato unikátní kniha.
Ukázka z knihy:
„Manka je opravdu chlapík,“ říkal si. Žádná měkkota. A když se pro něco rozhodne, jde za tím až do konce. Jak se třeba dokázala rozejít s tou svou měsťáckou rodinou! Kdoví, jestli právě ona z celé jejich party není ten pravý chlap?
Ano, chlap! To je on, běželo mu hlavou. A načmáral na papírový ubrousek i tato slova. Papír se při tom trochu zmuchlal a najednou to tam uviděl: TOYEN! To bude ono! To je jméno pro Manku! Ani mužské, ani ženské, záhadné jako ona sama, ozývá se v něm i milovaná Francie – to se jí bude líbit.
A když se vrátila ke stolu, ten ubrousek jí se svým chlapeckým úsměvem přisunul: „Co tomu říkáš? Budeme ti říkat Toyen.“ Dal si přitom záležet na francouzské výslovnosti. Manka se podívala nejprve na ubrousek s tím zvláštním jménem, pak na Jaroslava – a zasmála se. Konečně! To je přesně jméno, jaké si přála mít. Jméno pro ni. Pro něj! Toyen.
Pokračování 3 / 3
Dagmar Pecková, Zindelová Michaela: Šaty noty boty
Hlas české operní pěvkyně se rozezněl v mnoha koutech světa – Tokio, San Francisco a Moskva jsou jen trojicí z mnoha míst, kde se dočkala ovací ve stoje. Nesmírně zajímavá žena, která miluje zpěv, ale také módu a cestování. Zdá se vám její život jako sen? I tak výrazná diva si ve svém životě sáhla do hlubin smutku a ve vztazích se také párkrát spálila. S Michaelou Zindelovou, novinářkou a autorkou mnoha uměleckých biografií, si Dagmar Pecková povídala o slávě, drilu a svých niterných pocitech a vší té slávě, kterou bylo mnohdy těžké unést. Jaká tedy Dagmar Pecková je? Možná by zasloužila označení chameleon. Jaká tedy vlastně je?
Má své vize, které chce uskutečnit. Nevzdává se. Srší nápady. Bývá pokaždé jiná: Jednou něžná se zavřenýma očima a pohledem dovnitř duše, jindy ohnivý „Beran“. Rázná, ale zároveň empatická. Ví, co chce. Přímá, jako když vyšije. Životní názory má jasně dané a nebojí se je říkat nahlas. A když to nejde tudy, půjde to jinou cestou… I když se jeví všem na první pohled jako energický extrovert, je to naopak. Dalo by se říct, že je taková křížovka s tajenkou, podobně jako tato kniha. Nejprve se něco o Dáše dozvíte v úvodu a poté projdete kapitolkami, kde nesou své příběhy její šaty. Šaty a Dášin životní styl nám posloužily jako odrazový můstek k něčemu schovanému uvnitř. Až pak se vám složí výsledný obrázek, jako byste skládali puzzle…
