.

. Zdroj: archiv Inspirativní networking

.
.
.
.
.
8
Fotogalerie

Když chcete něco změnit, musíte být k sobě brutálně pravdiví, říká koučka Katarina Schapiro

Kromě práce jako aktivní manažerka nebo v posledních 17 letech v roli kouče, mentora či sparingpartnera lídrů pracuje Katarina Schapiro průběžně i v neziskových a nevládních organizacích, které se věnují především podpoře dětí. A aby toho nebylo málo, pořádá i cesty za sebepoznáním do Nepálu. Tahle zajímavá žena bude i letos opět hostem akce Inspirativní networking.

Vycházím z vašich slov: „Pomoci někomu jinému můžeme opravdu dobře pouze tehdy, kdy jsme již pomohli sami sobě.“ Zkuste přiblížit, jak to myslíte?

Jedná se o vyjádření, které vyplývá z mého poznání a zkušenosti, co kromě profesionálních schopností dělá dobrého průvodce, kouče a jak dobře a efektivně pracovat s druhými. Ve vztahu s klientem je on nebo ona tím, kdo hraje hlavní roli, komu patří hlavní role v příběhu. Moje role je ta vedlejší, v angličtině výstižněji: supporting role. Znamená to, že když se dobře poznáme, prozkoumali jsme svůj vnitřní svět, své hodnoty, postoje, pohnutky, radosti, vášně, bolesti, zranění a vše, co je v nás, přijali, pak máme od sebe větší odstup, nemáme potřebu hrát hlavní roli, nebažíme po uznání, umíme se upozadit – a jsme připraveni (lépe) poskytnout prostor a pozornost druhým.

Jako lídři, rodiče, mentoři, facilitátoři, koučové, učitelé, sociální pracovníci atd. jsme pak schopni ‚obsadit‘ své role čistě, profesionálně, s opravdovou empatií, bez pocitu nadřazenosti, pýchy, nenahraditelnosti, sebelítosti nebo povrchní lítosti, sebestřednosti – prostě jsme si vědomi, proč tam jsme a co je naše část společné práce s lidmi, se kterými spolupracujeme. To se stane vždy, když jsme si ‚již pomohli‘ a průběžně se učíme. Staneme se skutečnými partnery. Jednodušeji řečeno, začít u sebe, ale neskončit u sebe!

.
. | Zdroj: archiv Inspirativní networking

Vnímám z toho, že vy sama jste prošla nějakou změnou?

Mnoha. Ta nejzásadnější byla, že jsem se prokoukla a vzala sama sebe na milost takovou, jaká jsem. Přijala jsem vše, co se v mém životě stalo, co mi kdo ‚udělal‘, co se děje, kdo jsem, co dělám. Nemám na sebe již tolik nároků, uklidnila jsem se. Mám sice stále mnoho pochybností, dělám chyby, kladu si mnoho otázek, selhávám, zakopávám, vstávám, mám touhy, plány a přání – jen jsem se snad zbavila urputnosti, touhy po perfektnosti, po neřízené kontrole. Je mi samé se sebou lépe. Umím se sebou mlčet i si povídat. Nemusím všechno vědět, ke všemu se vyjadřovat, dovoluji si říct jen, co považuji za důležité. Naučila jsem se poslouchat svou intuici a srdce, vytvořit si v sobě svobodné místo, které mi napovídá…

Za sebepoznáním organizujete cesty do Nepálu? Proč zrovna tam? V Čechách sami sebe nepoznáme?

Abych to uvedla na pravou míru, tak v Nepálu organizujeme jeden program ročně. Je to taková srdcovka, zlatý hřeb, třešinka na dortu mé práce s lídry, týmy a firmami. Ano, jistě, máte pravdu, dobře se poznat můžete i doma ‚na gauči‘, záleží na tom, jestli se nám vůbec do sebezkoumání chce!

.
. | Zdroj: archiv Katarina Schapiro

Himálaj a Nepál jako země poskytují hodně koncentrované prostředí a podmínky pro hlubší poznávání sama sebe. Jsou jiné, jsou daleko, vyjet na cestu předpokládá rozhodnutí, odhodlání, odvahu, investici (a to nemyslím finanční). I Honza, aby se mohl stát dobrým vladařem a králem, se v pohádkách vydává do neznámého světa, podstupuje zkoušky, testy, překonává sám sebe, musí rozeznat pravost a pravdu od pozlátka a lži, riskovat… V naší kultuře jsme vždy měli a teď se k tomu vracíme – tradici cest na zkušenou, tradici putování. I Komenský v Labyrintu světa říká, že když chceme vládnout jiným, musíme se nejdříve naučit vládnout svému malému světu.

Takže jestliže se chceme nějak posunout nebo vyřešit dlouhodobý problém, pomůže nám změna prostředí. A to výrazná.

Každé opuštění známého prostředí je možností zažít něco nového, neobvyklého – a něco se naučit, o sobě a o světě. Jak mi nedávno řekla dcera kamarádky, když mi něco nedocházelo: ‚Prosím tě, uvědom se!‘ Prostě neznámé prostředí, ochota a odvaha se ‚uvědomit‘ nám jde lépe, když opustíme hranice známého, bezpečného, osahaného, předvídatelného prostředí – a máme k tomu průvodce.

A co nám může dle vás nabídnout zrovna Nepál? Čím je vaše cesta jiná?

Náš program je pestrý, nachodíme stovky kilometrů, vystoupáme do výšky 5,5 km, noříme se v řekách, pod vodopády, meditujeme v buddhistických klášterech, bydlíme u místních lidí, navštěvujeme a pomáháme v místních školách v odlehlých místech – a hodně jen tak ‚jsme‘. Nepál nám poskytuje zážitek a prožitek ‚slow life‘, zpomalení, zvnitřňování, pravidelné meditace, práci s myslí, tělem, emocemi… Jsme odpojeni od vnějšího, toho svého obvyklého, evropského světa, od své civilizace; a jsme skutečně on-line v sobě, bez telefonů a technologií, je to takový civilizační půst. Náš program v Nepálu se jmenuje Courage Journey, Cesta Odvahy, cesta srdce a autenticity. Odvaha, harmonie a mír jsou zakomponovány i v symbolech, vlajce a nátuře Nepálců.

.
. | Zdroj: archiv Katarina Shapiro a Courage Journey tým

S Nepálem a životem tam máte zkušenost. Co se vám na něm líbí?

Do Nepálu jezdím soukromě nebo pracovně sice 10 let, ale velmi se zdráhám myslet si, že tu zemi znám. Spíše o ní něco vím a chytla mě za srdce. Co je tak zřejmé a pro nás přitažlivé, je plynutí života. Namasteeeee vás okamžitě propojí se všemi. Podobně jako láska k dětem je patrná i velká úcta ke starým lidem a stáří obecně. My spatřujeme hodnotu v dělání, máme pocit, že musíme stále něco dělat, nějak si vše zasluhovat. Stále v nás vrčí vnitřní motorek a svůj neklid přenášíme na druhé, na děti, na své týmy, rodiny. V Nepálu je žena motor a stará žena stabilizátor rodiny, komunity. Často ani neví, kolik je jim let, je to nepodstatné, odžily si část života v aktivitě a teď, jak mi prozradila moje nepálská kamarádka – jsem již stará, moje místo je teď tady, sedím v klidu.

.
. | Zdroj: archiv Katarina Schapiro a Courage Journey tým

Pracovala jste s řadou lidí, kteří se rozhodli pro životní i kariérní změnu, dalekou cestu, bojovali s nějakým problémem. S čím se nejvíce potýkali při své transformaci, rozhodnutí?

Mnozí z mých klientů přichází kvůli tomu, aby se o sebe ‚postarali‘, a byli tak lépe k dispozici svým lidem, týmům, firmě, rodině. Chtějí se lépe poznat, udělat si hlubší sebereflexi, najít překážky, které je zpomalují nebo jim brání v odvážnějších rozhodnutích, zlepšení vztahů, nalezení lepších řešení. Berou odpovědnost za svou osobní mentální a emocionální kondici. Když překračujeme hranice zažitého a známého, vždy se vynoří nové otázky a pochybnosti, proto je dobré mít okruh lidí, se kterými můžeme v klidu, nezávisle, bez obav z přílišného posuzování, nevyžádaných rad či kritiky věci promyslet, pohrát si s možnostmi, zodpovědět si hluboké otázky, hledat nejlepší odpovědi. Dnes i z hlediska neurověd víme, že kvalita našeho konání závisí na kvalitě přemýšlení o ‚problému‘ a že kvalita našeho přemýšlení zase na kvalitě prostředí, ve kterém přemýšlíme. Moje role v tomto partnerství je být partnerem a vytvořit tento bezpečný, podnětný a důvěryhodný prostor.

Co je tedy nejdůležitější, jestliže chceme něco jinak?

Chceme-li opravdu změnit své postoje, způsob, jak o věcech přemýšlíme, a začít dělat něco jinak, musíme být k sobě v první řadě až brutálně pravdiví, otevřít se vlastním pochybnostem, zranitelnosti, přiznat si, že někdy nemáme, nevíme, nemůžeme, že nemáme kontrolu nad vším. Máme to všichni, je to lidské. Každý z nás má obavy nebo strach – z nepřijetí, z odmítnutí, ze selhání, z kritiky… z toho, že jsme málo dokonalí, ne dost dobří. Strach je emoce, odvaha je rozhodnutí, to říkal myslím Churchill. Společně hledáme to pevné místo, ze kterého se s odvahou vydáváme na cestu…

V prosinci se účastníte již poněkolikáté akce s názvem Inspirativní networking v pražském Operu, za kterou stojí Terezie Sverdlinová a Veronika Tamchynová. Myslím, je to čtvrtý ročník. Co je na této akci zajímavé, že se na ni vracíte? Pro koho je určena?

Po prvním zážitku s Inspirativním networkingem jsem Tereze a Veronice řekla, že jim budu na dalších ráda vařit kafe a vítat hosty! Atmosféra a energie tam bublají, mně se líbí uvolněnost, přátelskost. Plný sál se vždy spolu směje nebo nám padá brada, když posloucháme příběhy svých kolegyň, dojímá nás odvaha a síla, se kterými žijeme! Podařilo se jim vytvořit krásný prostor, kde ženy chodí s důvěrou, že mohou být ve své největší přirozenosti, sdílet a inspirovat se, ptát se, požádat o pomoc a radu. Je pro mě zajímavé vnímat, že ‚dům je plný‘, aniž bychom jako účastnice předem věděly, kdo tam bude a o čem se bude mluvit a sdílet. My jim prostě věříme, že se přítomností v Operu obohatíme, potěšíme a propojíme. Inspirace a podpora jsou, myslím, největší obohacení, které si můžeme předat. Je to krásně ‚nakažlivé‘!

.
. | Zdroj: archiv Inspirativní networking

Prozraďte, čím se v životě řídíte vy? Co vás motivuje a inspiruje?

Lidé, příroda, krása. Motivuje mě, když mohu přispět ke zlepšení, zkrásnění, ulehčení, rozjasnění, ujasnění, vyřešení, uklidnění, pochopení, růstu, kráse, překonání překážky, obohacení, hledání… Jsem naštěstí člověk, který vidí pohár poloplný. Denně více žasnu nad tím, jak krásné, tvořivé, pravdivé lidi potkávám, než smutním nad věcmi a činy, s kterými nesouzním. Inspirují mě krása a láska ve všech podobách; ve vztazích, v lidech, přírodě, v umění, v jakékoliv tvůrčí práci – neboť je za ní vždy poctivý tvůrce!

Zajímá vás vaše mzda v roce 2020? Zjistěte, na jaká daňová zvýhodnění máte nárok!