Každý, kdo se vám snaží namluvit, že advent je nádherná doba plná mírumilovné vánoční atmosféry, buď lže, nebo frčí na Xanaxu. Svoje o tom vědí zaměstnanci korporátů, zejména pak reklamních agentur. Mezi ně pochopitelně patří taky Holka z reklamky…
Venku už je strašná kosa, děti se zrovna cpou mikulášskou výslužkou a svatá Barborka byla tak hodná, že už za sebou máme i první letošní sněhovou nadílku. Do Štědrého dne už zbývají jen dvě adventní svíčky, pár litránků svařáku a asi tisíc a jedna hodina mezi korporátními mlýnskými kameny. Vánoce se blíží, připoutejte se prosím, prolétáme adventními turbulencemi.
TIP NA VIDEO: Jak slavily Vánoce naše prabáby? Rozhodně v menším stresu!
Dneska ráno jsem zaspala. Místo do sedmi jsem si chrupkala do půl deváté a vůbec mi nevadilo, že mi za dveřmi do ložnice vyla čuba. To se stane, říkala jsem si, zatímco jsem přes pyžamo hodila kabát a snažila se nacpat hodinové venčení do dvaceti minut. Kdybych bývala byla věděla, že mi pak přes den čuba z nudy rozkouše vánoční ponožky, tak bych snad i vstala včas. Teď s dírou na palci sedím na gauči a říkám si, že tahle příhoda je vlastně všeříkající. Největší problém Vánoc totiž je, že jsou na vrcholu vánočního shonu. A už teď je mi jasné, že ty ponožky nebudou ani zdaleka poslední oběť letošních svátků.
Předvánoční korporát mě vlastně hrozně baví. Fakticky a úplně bez ironie. Aby všechno běželo včas a tak, jak si klienti přejí, je potřeba nacpat víc práce do méně času. Místo světelných řetězů tak kanceláře dekorují řady skelných očí ozářených monitory a místo purpury se vzduchem nese tíha deodorantu a kafe. Zbývající čas se neměří snědenými kousky čokolády z adventního kalendáře, ale blížícími se deadliny a prodlužujícími se večery.
Mezi bušením do klávesnice jsem dneska v kanceláři zaslechla, že někteří kolegové už mají vánoční stromečky. Já ale vím, že se světem šíří hoax za hoaxem a žádným konspiračním teoriím o chemtrails, čipech v očkování a lidech, kteří nakupují dárky dřív než 23. prosince, prostě nevěřím. To bych pak musela uvěřit, že existují i tací, kteří vstávají na první zazvonění budíku, nedobíhají tramvaj/bus/vlak/trajekt/letadlo (ano, to všechno a mnohem víc už jsem v životě skoro nedoběhla) na poslední chvíli, a když řeknou, že někde budou v pět, tak tam fakt jsou v pět.
K časnému nákupu dárků se dá namítnout, že přece existují e-shopy a Zásilkovna je na každém rohu. To je sice pravda, ale já mám bohužel nepěknou vlastnost odkládat nepříjemné věci a nechat je vyhnít do stavu, kdy už mi nepomůže ani Ježíšek. Lidi, co rádi dávají a dostávají dárky, jsou pro mě další hoax. Běhat po obchodech nebo scrollovat v on-line nabídkách, dlouhé hodiny vymýšlet, co by asi komu udělalo radost, utratit hromadu peněz za něco, co obdarovaný nepotřebuje a v horším případě ani nechce, a na oplátku dostat pracholapku, která bude jen překážet, kam se hnete… To mi prostě přijde jako úplně špatný koncept.
Další adept na můj obětní vánoční oltář je letos kromě pohody rozhodně taky cukroví. Abyste tomu rozuměli; pečení miluju stejně jako následné jedení. A neříkám, že mám pracovní deformaci… Jen říkám, že všechny recepty i s promítnutím cen za suroviny, dávku těsta a total sumy mám zanesené v tabulce už od listopadu, což mělo nečekaný výsledek a já teď večery a víkendy trávím pečením pro cizí korporát.
Suma sumárum mi vychází, že Vánoce by se měly z adventu přesunout na standardně nudný leden nebo třeba na začátek srpna. To je hezky klídeček, okurková sezóna a čas se tak nějak líně povaluje mezi pláží a čundry. Jinak totiž třeba u nás doma hrozí, že se loňské nákupy dárků v nonstop potravinách těsně před Štědrou večeří stanou každoroční tradicí.
